Stále ještě poměrně často přetrvává názor – nebo tendence managementu – obecně chápat údržbu jako náklady, které jsou nezbytné pro provádění práce. I když již bylo publikováno mnoho článků na téma chápání údržby z jiné perspektivy, stále ještě nejsou zdaleka všichni manažeři ochotni si tyto jiné pohledy připustit. A je to škoda, protože již zdaleka není pravda, že takovéto články byly publikovány za účelem argumentace směrem k eliminaci úkonů údržby, a tím prokázání úspor investic; tato argumentace již naštěstí není příliš často používána, protože je velmi krátkozraká.
Naopak poslední dobou je patrný růst zájmu o problematiku procesu stanovení odboru údržby jako ziskového centra. Někdy se v této souvislosti používá označení údržba orientovaná na obchod, ve smyslu chápání optimalizování nastavených procesů údržby tak, aby dávaly kladný čistý zisk. Budeme-li tedy akceptovat názor, že údržba může být zdrojem zisku, potom z toho vyplývá, že údržba dává určitou návratnost z nákladů, které stojí. Je-li tedy údržba investicí, pak je přirozenou otázkou, co vše lze činit pro maximalizování návratnosti této investice?