První měření provedená v oblasti modrého ledu v Antarktidě jednak přinesla uspokojení z velmi vysoké přesnosti přístrojů na družici ESA CryoSat a jednak ukázala na překvapivý fakt, že ledový pokryv zde narůstá. Aby bylo možné s jistotou spoléhat na data o tloušťce ledového příkrovu a jeho proměnách dodávaná misí CryoSat, vyrazil jeden z vědeckých týmů do terénu: přímo do nehostinných podmínek Antarktidy. Srovnáním pozorování z vesmíru a přímo v terénu lze totiž zcela jednoznačně stanovit přesnost kosmických pozorování. Místem putování skupiny vědců se staly odlehlé pláně na samém kraji Antarktidy, které jsou známé jako oblast modrého ledu. Jak už jméno naznačuje, jedná se o unikátní oblast čistého modrého ledu, prostého jakékoliv sněhové pokrývky.
Je to právě absence sněhu a velmi neobvyklý povrch, který tuto oblast dělá velmi užitečnou pro stanovení přesnosti radarového výškoměru mise CryoSat.
Nepřítomnost sněhu v této části Antarktidy znamená, že paprsky vyslané výškoměrem na palubě CryoSatu se odrážejí zcela nezkreslené přímo od ledu zpět k satelitu. Síla ledu je následně spočítána z rozdílu času mezi vysláním a přijetím signálu. Jenže led je obvykle pokryt vrstvou sněhu, kterou musí signál projít před tím, než dosáhne hranice ledu – což je skutečnost, která může ovlivňovat měření síly ledu prováděná z paluby CryoSatu. Proto jsou měření provedená v oblasti, kde je pouze pevný modrý led, nesmírně cenná pro ověření všech pozorování dat z družice CryoSat.