Co udělat?
Postup práce se studenty, resp. se skupinou studentů, pro kterou se všechny oslovené školy mimo jiné rozhodly, vycházel ze standardního koučovacího procesu, kdy kouč je zodpovědný za průběh a klient za výsledek procesu, a skládal se z pěti jednoduchých kroků:
1. Řekněte, jak byste to chtěli (co byste si přáli) a definujte cíl.
2. Popište, jak jste na tom teď.
3. Určete, co je třeba změnit.
4. Najděte, jaké máte všechny možnosti a pak vyberte tu nejvhodnější.
5. Kdy a čím začnete.
Kolektiv studentů byl rozdělen do pracovních skupin, ve kterých si studenti definovali svoji představu či názor, a pak jednotliví mluvčí závěr vysvětlovali ostatním. Bylo vidět, že pro většinu z nich je obhajování svého stanoviska něčím novým. Někteří dokonce váhali, zda svůj názor mají vyslovit. Pro předejití nevyžádaným komentářům bylo přijato pravidlo, že každý názor je cenný a stojí za to ho vyslyšet. Většina studentů rychle pochopila, že nejde o soupeření, ale o to, jak nalézt shodu. Bylo zajímavé, že největší poptávka byla po stmelování kolektivu, po vzájemném respektu – nejen mezi studenty, ale i mezi studenty a učiteli, po možnosti vyjádřit se a být vyslyšen, po vyřešení problému v kolektivu. Každý měl možnost vyzkoušet si formulovat svoji myšlenku a mluvit nejen sám za sebe, ale také za ostatní. Každý poznal, jak je obtížné vyjádřit respekt k druhému tím, že mlčí a naslouchá mu.
Jaký byl výsledek koučování?
Setkání se studenty v rámci pilotního projektu byla příliš krátká na to, aby se dalo mluvit o zásadních změnách. Jednalo se o ochutnávku, o vyzkoušení toho, co je možné. A jak se možnost vyzkoušet si koučování líbila? V rámci čtyř gymnázií se projektu účastnilo celkem pět tříd, to je cca 120 studentů. S každou třídou proběhla dvě devadesátiminutová setkání, na kterých byl uplatňován týmový koučink. Ze závěrečné zprávy pilotního projektu pak vyplynulo, že 67 % studentů se téma zvolené třídou víceméně podařilo naplnit.