Technologie lepení spočívá ve vzájemné fixaci dvou materiálů, respektive jejich ploch, prostřednictvím lepidla. Drtivá většina lepidel je v okamžiku aplikace v kapalném stavu a výslednou pevnost lepeného spoje ovlivňuje především přilnavost lepidla k povrchu (adheze), vlastní soudržnost lepidla (koheze), smáčivost a pevnost lepeného materiálu (substrátu).
Lepení má v porovnání s konvenčními technologiemi spojování celou řadu výhod. Kromě vysoké pevnosti je to dále těsnost spojů, schopnost odolávat korozi, spojování rozdílných i hybridních substrátů. Lepené spoje mají dobré izolační, tepelné, vibrační, elektrické a další vlastnosti. Nevýhodou lepených spojů a její technologie je především vysoká citlivost na technologické podmínky pro lepení. Adhezi lepeného spoje může významně snížit vyšší přítomnost mastnoty a jiných nečistot. Také nepřesnosti ve vzájemné poloze spojovaných ploch jsou negativním faktorem. Vlastnosti lepených spojů dále ovlivňují i teplota prostředí, ve kterém se lepený spoj nachází, a korozní podmínky, což klade vysoké nároky na správnou volbu lepidla a jeho ověření.