Technologický progres je v JetSurfu neustálý, poháněný perfekcionismem i extrémními podmínkami, v nichž se surfové prkno pohybuje. Vedle agresivní slané vody je to extrémní teplotní rozpětí. Na suchu se totiž karbonový plovák mimořádně brzy zahřeje až na 70 stupňů, ovšem v akci na vodě hned teplota padá klidně o padesát stupňů dolů. Takový teplotní šok působí skokovou změnu tlaku uvnitř všech uzavřených dílů a způsobuje nasávání vody dovnitř – např. pokud jsou poškozeny vodiče nebo není funkční tlaková kompenzace. Dalším nepříznivým faktorem je i přítomnost zbytku benzinu, oleje a slané vody, který naleptává gumy a rozežírá standardní hliníkové a kovové části motoru.
A právě spalovací motor, zapalování a vlastní plovák jsou pilíře úspěchu JetSurfu, který si komponenty produkuje v jednotlivých sekcích provozu, kam se již za chvíli vydáme. „Osmdesát pět procent dílů surfu se vyrábí přímo tady – máme svoji výrobu elektra, spalovacích motorů, výfuku, částečně i plováku, máme vlastní slévárnu, je tu poměrně silné vývojové oddělení, do kterého teče poměrně velká část prostředků.“ Překvapivě se dozvídám, že jde o 30 % ze zisku, zároveň s konstatováním, že konkurence JetSurfu to nemá vůbec lehké – i proto, že světová cena karbonu je pro všechny odběratele víceméně stejná. Ovšem nejde jen o plovák, je třeba mít vhodný spalovací motor i řídicí jednotku. V neposlední řadě je tu certifikace a možnost produkt prodávat i v zemích, jako je USA nebo Japonsko, a to je, jak podotýká Zdeněk Bureš, „velice ‚bolestivá‘ a drahá záležitost; je možné říct, že i když budete finančně silný, a budete schopen do toho ‚nasypat‘, stejně to vezme minimálně rok až dva“.
„Vcelku jde tedy o malé drobnosti, nuance,“ pokračuje konstruktér, „jenže ten, kdo naše prkno kopíruje, nemá šanci na ně přijít v rozumně krátké době. Mluvíme tu o letech zkoumání, testování a zkušenosti, že každý nesprávný milimetr úplně zničí dojem z jízdy. A navíc to, na čem se jezdí teď, je už vlastně zastaralé."