Mysleme globálně, jednejme lokálně, Téma na září: Podnikání v kruhu a ekologie

Pod hlavičkou Nadace ZET bude po celý rok 2016 realizovaná série článků, ve kterých se snažíme:

1. Pochopit, co se děje a proč?
2. Ukázat, jak se přizpůsobit této rychlé změně odpovídající akcí.
3. Hledat, jak využít rozpoznaných příležitostí k novému podnikání, produktům, službám a podnikatelským modelům.

Témata článků podle vydání:
MM 1, 2: Transformační trendy
MM 3: Odstraňování mezičlánků
MM 4: Průlomové technologie, automatizace a digitalizace
MM 5: Lokální výroba, decentralizace, autonomie
MM 6: Masová customizace
MM 7, 8: Samoobsluha a sítě sdílení
MM 9: Fungování v kruhu, ekologie a recyklace
MM 10: Hledání vlastní cesty
MM 11: Podniková kultura a prostředí, generace Y
MM 12: Strategie prvního kroku

Vydavatelství MM publishing je hrdým partnerem Nadace ZET. Na základě společného memoranda o spolupráci budeme mj. realizovat regionální setkání po celé ČR s místními podnikateli a společně diskutovat nejen na téma nového světa inovací, autonomie a podnikatelství v  současné éře akcelerace změn.

Dobrý podnik se nejen adaptuje, ale i evolučně rozvíjí a mění tak, aby dlouhodobě zůstal úspěšnou součástí svého podnikatelského prostředí -– ekosystému. Dobré podniky postupně nastavují své podnikatelské modely tak, aby redukovaliy tři klíčová ekologickáé ohrožení – vyčerpání přírodních zdrojů, znečištění životního prostředí a  ohrožení zdraví a života lidi. Příroda funguje v uzavřeném cyklu — nezná suroviny a odpad.

Dlouhodobá sebeudržitelnost se stává další z metrik podnikové výkonnosti. Udržitelnost vnějšími intervencemi a injekcemi není dlouhodobá; pouze vnitřní sebeudržitelnost může mít trvalé dopady. Míra ohrožování prostředí je postupně integrována do hodnocení podnikové výkonnosti investory, politiky, veřejností a i finančními trhy.

V osmdesátych letech, když ve Fraunhoferových institutech v Německu naši kolegové vyvíjeli formát MP3 a koncepty CIM (Computer Integrated Manufacturing), vedl oddělení výrobních systémů Fraunhofer IPA Rolf Steinhilper, který se později stáal světově proslulým profesorem v oblastech remanufacturingu a recyclingu. Měl jsem pracoviště přímo v jeho kanceláři (pozn. J. Košturiak) a jako mladý inženýr jsem přišel do Stuttgartu studovat roboty a automatizované výrobní a montážní systémy. Rolf již tehdy vyvíjel automatizované systémy demontáže, repasace a recyklace opotřebených produktů a přednášel o tom, že recyklace a renovace starých produktů a jejich součástek rychle přeroste ocelářský byznys a jiná průmyslové odvětví.

Existující technologická podpůrná síť (TSN) je běžná pro zastaralé spalování fosilních paliv a používání neobnovitelných zdrojů. Nedostatek nových TSN brzdí inovaci a zabraňuje zavádění ekologicky čistějších produktů, procesů a podnikatelských modelů. Pouze čistá ekonomická a obchodní výhoda může zavést alternativní technologie jako špičkové technologie. Zrychlující se konkurence v oblasti ropy a zvýšené ekologické zdanění zvyšuje konkurenceschopnost alternativních zdrojů energie. Hledání odpovídající technologie a obchodních inovací nastalo.

Ekologie je dobrý byznys! Jakmile se toto stane akceptovanou skutečností, síly kapitalismu a lidské ziskuchtivoosti vyčistí životní prostředí mnohem účinněji než jakékoli politické „zelené“ hnutí, snížení spotřeby a přesměrování nebo kulturní převýchova. Kapitalismus přivodil energetickou krizi a degradaci životního prostředí, ale jen kapitalismus dokáže nahradit starou TSN novou, a tak vyčistit životní prostředí se stejně energickým, rychlým a neomezeným postojem. Jakmile bude nová odpovídající TSN založená a akceptovaná, potom ani prudký pokles cen ropy nepřivede neobnovitelné zdroje energie zpátky do obchodního dění.

Procesy recyklace, obnovy zdrojů, redukce materiálu, opětovného použití produktu, opakované výroby a opětovného rozmístění systémů vedeou k inovaci a opakované udržitelnosti životního cyklu podniku.

Staré zasobovací řetězce se staly řetězci odbytu a nyní se mění na hodnotové řetězce ukazující, že hodnota se může přidávat v obou směrech: dopředu přes výrobu, stejně jako dozadu přes obnovu a opětovnou výrobu. Oba dva směry jsou procesy přidavající hodnotu, tak jako i všechno v přírodě.

Automobilový průmysl, který je pravděpodobně největším znečišťovatelem a pracuje pod nejsilnější lobby globálních společností zpracovávajících ropu, poskytuje také nejlepší příklady vynořujícího se ekobyznysu. Politici a někteří ekonomové hovoří o konfliktu mezi ekonomickym růstem a ekologiíi. Ale není to ale tak. Do ekonomického vývoje se snaží zasahovat globální olejáři, plynaři, uhlíři a bankéři, kteří se státní pomocí a intervencí brzdí inovace a udržují ekonomiku a technologii v 19. století. Mají přiliš mnoho zainvestováno ve špíně a bojí se čistého vzduchu jako čert kříže. Nutí nás konzumovat stále dražší a špinavější výrobky, brzdí pokrok. Ekologie a ekonomický růst nemusejí a nemohou být v konfliktu: např. eElektromobily přinesou růst a vyčistí prostředí a je stupidním „zákonem“ tradiční ekonomie, že je třeba obětovat jednu dobrou věc pro získání jiné dobré věci. Proč ne obě současně? Je třeba zbavit se těchto „tradeoffs“ a naučit se řešit konflikty novými technologiemi, inovacemi a kvalitou. Znečišťování životního prostředí do ekonomiky nepatří, protože jde právě o prostředí životní, o podstatu zdravého života samého – a tudíž i o základ budoucího hospodářského růstu. Globální oteplování s tím má pramálo společného, čisté prostředí bychom měli vítat ještě více při globálním ochlazování. Pro mnohé politiky je sice stále lákavé mít se „jako prase v žitě“, ale žít jako prase a chápat své životní prostředí jako chlívek – to by asi nebyl vrchol ekonomického snažení lidstva.

Nulový odpad reprezentuje nový obchodní model, který podstatně mění přístupy podniků ke zdrojům a výrobě. Není to pouze o recyklaci a odklonu od skládek, ale také o restrukturalizujeme restrukturalizaci výrobních a distribučních systémyů tak, aby se odpad v první řadě nevyráběl odpad. Všechny materiály v těchto na zdroje efektivních systémech jsou opět recyklovány ve výrobě. Modely nulových odpadů jsou založenéy na několika základních principech:
- zabraňovat tvorbě odpadu spíše než ho zvládat (řídit);.
- odpad raději přeměnit na práci než na smetí;.
- udržitelné hospodářství se stará o pohodlí společnosti bez toho, aby trestalo budoucí generace;.
- jsou napodobovány přírodní systémy (kde všechno, co se opotřebuje nebo zemře, se stane potravou či úkrytem pro něco jiného) – jde o formování biocyklu podnikání.

Podniky a podnikatelské systémy procházejí evolucí a vývojem, který je zobrazen v následujících fázích v tabulce.

Evoluce podnikatelských modelů
Pro zvětšení klikněte na obrázky

Remanufacturing jako takový má svůj význam především v průmyslu, kde dokáže snižovat náklady a zároveň i množství potencionálních odpadů. To první je samozřejmě důležitější. Prodlužování životního cyklu různých zařízení, popřípadě jejich repasování, skutečně náklady snižuje. A množství odpadů taktéž. Na rozdíl od produktů pro běžné spotřebitele jsou těžká strojní zařízení vyráběna tak, aby je bylo možné opravovat, měnit jejich komponenty – tedy využívat možností, které remanufacturing nabízí. Na druhou stranu však postupy remanufacturingu omezují výrobu a prodej nových zařízení. Každopádně remanufacturing je dnes již běžně využíván v  oblastech, jako jsou strojní technika, stavební technika, počítače, letectví a automobilový průmysl. Remanufacturing se využívá i při tzv. repaseích náplní do tiskáren, a opravách elektroniky.

Zjednodušeně dělíme remanufacturing na čtyři procesy.

1. Remanufacturing bez ztráty shodnosti.
   Jedná se o remanufacturing starého zařízení a jeho uvedení do plně funkčního provozu v takové formě a kvalitě, že je pro takové zařízení možné vydat záruku jako u zcela nového zařízení. Logicky se tedy jedná jde o ideální remanufacturing, kdy jsou vyměněny všechny vadné a staré součásti, zařízení má bezvadnou povrchovou úpravu a obsahuje všechny nezbytnosti, jako u zařízení svého druhu zcela nového. Tento druh remanufacturingu je využíván především v letectví, IT nebo zdravotnických zařízeních. (Chybí inovace)
   
2. Remanufacturing opotřebených součástí.
   Česky mu říkáme repase. Jedná se o remanufacturing dílčích součástí zařízení, která jako celek nevykazují žádné závady, avšak některé jejich komponenty již dosahují maxima své životnosti. Tento druh remanufacturingu je často využíván při údržbě velkých stavebních strojů, nebo v leteckém a automobilovém průmyslu.
   
3. Repetitivní (opakovaný) remanufacturing.
   Tento postup je využíván, aby u zařízení nedocházelo ke ztrátě tzv. shodnosti. Ve své podstatě se jedná oje to opakovaný proces výše zmíněného remanufacturingu bez ztráty shodnosti. Ovšem s tím rozdílem, že se jedná o plánovaný proces, kterému jsou zařízení podrobována pravidelně. Česky bychom ho nazvali pravděpodobně nazvali pravidelnou renovací. Výsledný produkt je vybaven standardní zárukou, která je srovnatelná se zárukou, jaká může být poskytnuta na nový produkt.
   
4. Remanufacturing bez udržení shodnosti.
   Česky bychom tento postup nazvali nejspíše "„rozebráním na náhradní díly“" (nebo inovační úpravy?). Použitelné součásti se ze zařízení demontují a jsou použity k opravám nebo repasůím dalších zařízení. To samozřejmě za předpokladu, že demontované díly splňují technické a bezpečnostní požadavky.

Podnik je živý organismus, ne stroj či pouhá „mašina“ na vydělávání peněz. V podniku není pouze kapitál, ale hlavně lidský kapitál. Hodnotu přidávají pouze lidé. Zhodnocování a „výtěžnost“ lidského kapitálu je rozhodující v úsilí o konkurenceschopnost. Podniky i ekonomiku lze ovšem vnímat jako mechanické konstrukce, jako stroje. Pak lze použít nástrojů matematiky, fyziky a inženýrství, jako tomu bylo doposud. Anebo lze podniky i ekonomiku vnímat jako živé organismy, které nejsou konstruovány, ale „rostou“ s notnou dávkou samovolnosti, spontánnosti a sebeorganizace. Pak jsou ovšem vhodnější nástroje biologie, evoluce a ekologie. V globální společnosti jsme dosáhli určitých limitů, které zvýhodňují a vyžadují regeneraci, recyklaci a renovaci. Namísto lineárních inženýrských schéemat vstup-proces-výstup nám tak vznikají sebeopakující a sebeřídící cykly – tak jako v živých organismech. Podnikové systémy již neprodukují něco jiného než sebe, ale stále významněji produkují samy sebe, své vlastní schopnosti produkovat cokoliv. Tahle „druhá“ produkce se stává podstatou moderní konkurenceschopnosti podniku v globální společnosti.
Základní principy oživování podniku jsou:

1. Navrhuj a organizuj málo, ale implementuj hodně. Až ve svém fungování věci „dorostou“ a samy se „dotáhnou“. Neimplementuj věci hotové či na klíč.
   
2. Dej věcem čas, nech je najít si svoji správnou úroveň fungování, neuspěchej je. Živé organismy musejí růst, vyvíjet se a dospívat.

Rozdíl mezi strojem a organismem
Pro zvětšení klikněte na tabulku.

Přechod k podniku jako k živému organismu, není snadný již proto, že „mrtvý“ podnik-stroj nemůže prostě „oživnout“. Transformace fixované strojové hierarchie na organismus spolupracujících týmů není možno docílit soustředěním se na vybrané techniky, metody, systémy a technologie. Takový přístup nevede ke změně, ale spíše konzervuje a fixuje stávající strukturu. Je třeba se zaměřit přímo na tvorbu organizace podnikových pravidel a procesů, které živou organizaci přivádějí do existence, pohanějí ji a zajišťují její přetrvávání.

Navíc se řízení procesu změny v podniku nemůže soustřeďovat na věci, které je třeba změnit. To vede jen k chaosu a k naivním doporučením typu, že změnit je třeba všechno. Chceme-li změnit všechno, nezměníme nakonec nic, anebo jen hodně málo. Řízení procesu změny vyžaduje, abychom identifikovali to, co by mělo anebo musí být zachováno. Víme-li, co nezměnit, co zachovat a upevnit, pak to, co je třeba změnit, vyplývá. Takový proces pak má naději na úspěch a vede ke změnám, které jsou efektivnější a trvalejší.

Základem konkurenceschopnosti není kopírování nejlepších praktik, technik a postupů. Kuchařských knih vždy bylo a bude dostatek. Základem je vzbuzení touhy po vyniknutí, vytvoření respektu ke spolupráci, lásky k lidem a k týmu, přijetí hodnot spolehlivosti a důvěryhodnosti.
Stejně jako zákazník, tak ani podnik nemůže vycházet pouze z dat a informací o trhu, konkurenci a vnitřních i vnějších schopnostech: moderní podnik potřebuje znalosti. Celé ekonomiky, podnikové sítě, systémy vzdělávání a kultury se jakoby přes noc transformovaly ze společností informačních do společností znalostních.
Znalost podniku není informace o podniku. Poznání není pouhé shromáždění informací. Sebepoznání představuje uvědomění si
vlastních schopností (či neschopností) k akci. Znalost je akce.

Každý (lepší) podnik účelově koordinuje dva druhy své produkce:
1) produkci věcí, produktů a služeb; tedy tvorbu něčeho odlišného od sebe sama;
2) produkci sebe sama, tedy reprodukci vlastních (podnikových) schopností produkovat.

Podnik musí nepřetržitě produkovat svoji schopnost produkovat, tedy „vytvářet“ sebe sama, aby mohl úspěšně vyrobit i to jiné: produkty a služby. Tvorba sebe sama, tj. „druhá produkce“, je samozřejmě mnohem důležitější než ta první, ale je také mnohem častěji zanedbávána, ne-li ignorována. Některé podniky jsou v druhé produkci lepší, jiné horší. Pouze podniky světové třídy jsou ve tvorbě sebe sama vynikající. Druhá produkce, tvorba sebe sama, představuje produkci znalostí podniku.
Znalost podniku je tedy klíčová schopnost (kompetence) vyrábět (a hlavně na trhu uplatnit) výrobky, produkty a služby. Tuto znalost je třeba nejen vytvořit, ale neustále ji obnovovat, zlepšovat a řídit. Podnik, který zanedbává svoji „druhou produkci“, je podnikem před úpadkem, před svou organizační „smrtí“.

Nejdůležitější je vědět proč, potom jak, a teprve nakonec co. Proč tento účel, a ne jiný? Jak to udělat, jak cíle dosáhnout? Co zvolit k jeho dosažení? Tradiční podnik postupuje často opačně: nakoupí řadu technologií, zavede četné funkce a shromáždí množství dat a informací. Pak nakoupí informační systémy a získané informace a informační toky si v podniku zafixuje. Když již není návratu, tak se teprve začne zabývat účelem a ptát se: Proč? Nakonec zjistí, že chybí znalosti i moudrost k nalezení a dosažení správných cílů. Znalosti podniku nelze přizpůsobovat informacím: informace jsou pouhé vstupy do znalostních procesů.

Eko-podnikání má budoucnost. I mnohé naše firmy přicházejí s vlastními řešeními, přičemž mnohé z nich musejí překonávat paradigmata a technologické bariéry, někdy i překážky ze strany výbrobců tradičních výrobků. Firma Fosfa Břeclav například prosazuje eko-výrobky v oblasti čisticích prostředků (www.feeleco.cz). Ve své vizi hovoří, že chce být firmou ekologicky zodpovědnou s hlubokým respektem k přírodě
a definuje tyto cíle - – 0 % nakupované energie, 0 % odpadů, 0 % vody z vnějších zdrojů, 0 % úrazů, 0 % havárií, 100 % ekologických produktů a podpora sociálních projektů.

Automobilky a počítačové firmy navrhují své produkty tak, aby redukovaly odpad, zbytečnou manipulaci a skladování a využívají stále více recyklované materiály. Zpracování odpadů nachází své uplatnění také ve stavebnictví – např. technologie Flexibuild, která umožňuje stavět domy z odpadových materiálů Tetrapack. Firmy Siemens, Atrea nebo GreMi Klima se zabýívajíú úspornými budovami, OMS lighting vyvíjí nízkoenergetické osvětlovací systémy a pod. V Česku vznikají sítě na opravování starých výrobků. - http://www.opravarna.cz. Ekopodnikání je dobrý byznys.

Prof. Milan Zelený, zpracoval prof. Ján Košturiak

kostur@ipaslovakia.sk