MŠMT by mělo být nápomocno zavést do škol výše uvedené náměty a vypracované podklady. V současnosti se na školách např. příliš času věnuje teorii (a též v praxi u učňů a maturantů SOŠ) klasických obráběcích strojů, přitom je zapotřebí na jejich úkor věnovat více času jiným otázkám, např. jak pracuje CNC stroj, jaké jsou jeho části a směry vývoje, a také věnovat zvýšenou pozornost současným technologiím obrábění, nebiflovat pouze G a M kódy, jak se někde stává. Vlastní programování je nutno provádět u stroje, tam se to lze naučit. Na rozdíl od průmyslových škol střední odborné školy mají tzv. mistry – to lze akceptovat u oborů, kde se časem získává zručnost, tedy u klasických obráběcích technologií, nikoli u CNC technologií. Výuka u CNC stoje, nejen u dvou základních typů soustruh a frézka, probíhá plynule od pochopení jednoduchého až po ten nejsložitější program (tedy výkres), probíhá tak jako ve škole v teorii s rozdílem, že posluchač si průběžně vědomosti ověřuje na simulátoru řídicího systému a posléze skupinově na stroji. Pokud má opakovanou absenci, nastává mu velký problémem znalosti dohánět – nelze poté zavádět zrychlenou výuku podle znalostí studujících. Je již potřeba učit více než je dáno současnou dotací hodin a možnostmi školství. Učit se pouze programovat je nedostatečné. Do programu je nutné zavádět i další vědomosti, což obnáší opakování a prohloubení znalostí z oblasti technického kreslení, aktuální technologie obrábění a v neposlední řadě z hlediska výpočtů na výkrese i matematiku a geometrii. Vědět, co je technologický a pracovní postup, a vědět z hlediska ekonomiky, jak je jeho práce drahá – vždyť programátor je pracovník technologie. Zde je třeba vytvořit lepší podmínky pro uvedené, nikoli pouze pro jakousi „obsluhu stroje v dílně školy“.
Ze strany vyučujících a zejména jejich nadřízených ve vedení školy je z hlediska výuky nutno věnovat stálou pozornost inovaci výrobků, které jsou v průběhu času složitější, dále inovaci CNC techniky s daným řídicím systémem a také řezným nástrojům tak, aby si své špičkové postavení udržely.
Uveďme v tomto kontextu i strategii Průmysl 4.0, který klade vysoké požadavky na znalosti. Nekvalifikovaní a ti s nepotřebnou kvalifikací budou nahrazováni automatizací a robotizací. Z tohoto hlediska bude nutné celý systém (nejen) ve středním školství změnit – reagovat výukou na měnící se vývoj v praxi. Bylo by velkou chybou, pokud by odborné školství nadále čím dále více zaostávalo za požadavky výrobní praxe.
Střední škola strojírenská a elektrotechnická Brno
Ing. Miloslav Štulpa
miloslav.stulpa@volny.cz