Princip a přínosy klastrů pro průmyslové podniky

Podle další definice je klastr sektorová a geografická koncentrace podniků vyrábějících a prodávajících sortiment souvisejících nebo doplňujících se produktů, které čelí stejným problémům a kterým se naskýtají stejné příležitosti.Klastry se tvoří samovolně již delší dobu. Nejznámější příklady, jako Silicon Valley či Hollywood, vznikly zcela jistě neformálně, poslední čtvrtina minulého století však přinesla zvýšený zájem odborníků o fungování takovýchto seskupení. Klastry byly totiž na trhu úspěšné - například podle organizace The Cluster Competitiveness Group, S. A., tvoří 40 % obratu na světovém trhu s keramikou tři klastry - dva v Evropě a jeden v Jižní Americe. Francouzský voňavkářský průmysl má na světě vedoucí pozici, malý klastr na severu Francie vyrábí 70 % všech lahviček s parfémy.

Na problémy společně

Zúčastněné společnosti v klastru si navzájem konkurují, ale současně jsou nuceny řešit řadu obdobných problémů (vzdělávání zaměstnanců, přístup ke stejným dodavatelům, spolupráci s výzkumnými a vývojovými kapacitami, nedostatečné zdroje na výzkum apod.). Díky spolupráci v těchto oblastech mohou řadu svých omezení překonat a získat konkurenční výhodu, která se jen těžko napodobuje.Součástí klastru jsou také podpůrné firmy, které poskytují služby jádru klastru:banky, dopravní, právní a účetní služby, marketingové agentury, poradenské firmy, hospodářské komory, technické ústavy, školy a univerzity, vládní agentury.Struktura klastru může být velmi různorodá a závisí na zaměření, počtu členů a okolních podmínkách. Regiony schopné si vybudovat a udržet životaschopné klastry mají tendenci být efektivními tvůrci bohatství a nabízejí svým občanům lepší pracovní místa a budoucí vyhlídky.

Základní charakteristiky klastru

Klastr je charakterizován především znalostní funkcí, kdy příslušné know-how vzniká při vysoce inovativní a kreativní spolupráci dobrovolně seskupených firem, které se koncentrují na určité výrobkové oblasti a v nich na všechny podnikatelské procesy a funkce (výzkum, vývoj, výroba, obchod,...), někdy také na dodavatelské struktury. Středem pozornosti se stává hledání uživatelsky atraktivních řešení ve zvolené branži.Základní charakteristiky klastrů, jimiž se odlišují od klasických odvětvových nebo profesních sdružení, jsou následující:Klastry jsou založeny na systémových vztazích mezi firmami.

 

Firmy v klastru mají společné nebo doplňkové vazby v oblasti výrobků, procesů, technologií, lidských, materiálových, surovinových, finančních a jiných zdrojů, kvalifikace a/nebo distribučních kanálů.Klastry jsou geograficky vázány. Geografický rozměr klastrů se může pohybovat od regionu - kraje - přes celý stát nebo zahrnuje pouze jedno město nebo se může rozkládat za hranice do sousedních zemí.Klastry mají svůj životní cyklus. Prvním stadiem je vznik klastru, druhým stadiem je období růstu, třetím je zralost, čtvrté stadium představuje úpadek.Klastry nejsou definovány členstvím v organizaci.Klastr produkuje novou kolektivní infrastrukturu. Jakmile se začne klastr vytvářet, v důsledku jeho nových potřeb začnou vznikat nové oblasti služeb, podpůrných firem a institucí.

Vytváření klastrů

Spíše než o zakládání klastrů je podle Ketelse třeba hovořit o jejich aktivizaci. Prostorová blízkost, podobný cíl, určitá úroveň vzájemné interakce a dostatečné množství zúčastněných stran jsou podmínky pro úspěšné fungování klastru. Pokud jsou alespoň částečně splněny, je dobudování plně funkčního klastru mnohem jednodušší, než pokoušet se pomocí investic s nejistou návratností "vystavět" nový (Ketels Christian: European Clusters, Hagbarth Publications 2004).Rolf-Ulrich Sprenger z Institutu pro ekonomický výzkum při University of Munich popsal pět funkcí, které má klastr plnit pro zúčastněné strany a jichž má dosahovat na vyšší úrovni, než by mohla dosáhnout každá strana jednotlivě:Informační a komunikační - sdílení informací mezi partnery a koordinace v oblasti logistiky, marketingu a dalších.Marketingová a PR - společná účast na veletrzích, propagační materiály, budování dobrého jména oblasti.Mezinárodně-reprezentační - účast na mezinárodní spolupráci, výměně informací i obchodu.Vzdělávací - zvyšování kvalifikace, výměna zkušeností, pořádání přednášek a studijních pobytů.Spolupráce ve výzkumu a vývoji - společné projekty společností a výzkumných pracovišť, posilování zpětné vazby, zprostředkování poznatků zahraniční vědy.(Sprenger Rolf-Ulrich: Territorial bottom-up approaches aiming at integrating environmentaland employment objectives: A comparative analysis of 169 case studies in the EU, Berlin 2003)K aktivizaci klastrů je možné a vhodné založit "klastrovou iniciativu" - formální sdružení s právní subjektivitou, které napomáhá rozvoji daného klastru. Zakládání klastrových iniciativ je v ČR podporováno ze strukturálních fondů v rámci Operačního programu Podnikání a inovace.

Přínosy klastru z hlediska firmy

Peníze do firmy plynou z realizovaných transakcí. Ideální monopolní postavení se daří udržet pouze málo firmám. A i tyto organizace se musí neustále přizpůsobovat změnám okolního prostředí. Ostatní jsou nuceni neustále hlídat konkurenci a zlepšovat - inovovat. Tvořit tzv. konkurenční výhodu - hledat, v čem jsou nebo by mohli být lepší než konkurence.Existují pouze dva základní typy konkurenční výhody: vůdčí postavení v nízkých nákladech a diferenciace.Teorie a praxe klastrů staví na diferenciaci. Tedy na rozdíl od nákladových konkurencí na spolupráci. Od kartelů či monopolů se liší právě zachováním tlaku na nízké náklady.Jak na vytváření strategie diferenciaceProto, aby strategie diferenciace byla úspěšná, je třeba se naučit kooperovat, vzájemně se propojovat a spojovat do řetězců, sítí, družstev, klastrů.

Stupně řetězení

V prvé fázi jde o klasickou obchodní spolupráci dvou objektů, kdy vedení jednoho podniku se obrátí na vedení druhého podniku s poptávkou po výpomoci v oblasti výrobních kapacit nebo určitých služeb, které mohou sahat od konstrukce a technologie až po dopravní výpomoc. Význam této jednoduché spolupráce není jen v momentálním dobrém výsledku určitého obchodního případu, ale především ve zrodu důvěry, která je nezbytná pro budoucí tvorbu řetězců, kdy propojení musí být již mnohonásobně těsnější.Druhou fází je jednorázová spolupráce na určité zakázce. Vedení jedné společnosti se obrátí na druhou s poptávkou či nabídkou možnosti spolupráce nad určitou větší nebo speciální zakázkou.

 

Vzájemným jednáním dojde k přesnému specifikování úkolů.Třetí fází je rozšiřování tohoto druhu spolupráce na další podniky. Narůstá tak počet podniků, které jsou ochotné i schopné spolupráce. V regionu se vytváří povědomí o dobrých spolupracujících podnicích a je už jenom otázkou času, kdo, kdy a za jakých okolností vystoupí s myšlenkou kooperačního řetězce.Kooperační řetězec začíná zpravidla běžnou formální spoluprací jednotlivých podniků mezi sebou. Jediným novým prvkem je, že se podniky formálně přihlásily ke spolupráci, že se o nich ví, že jsou ke spolupráci ochotny a na spolupráci připraveny. Existuje tak určitá báze podniků, ze kterých můžeme nejvhodnější, pro momentální námi potřebnou práci, vybírat. Jinak spolupráce probíhá na základě běžné domluvy mezi podniky.

Klastry

Kooperující firmy tvoří jádro širší struktury podnikatelského prostředí. Kvalitní jádro spolupracujících podniků je schopno svou podnikatelskou energií rozhýbat trojitou šroubovici firmy-univerzity-místní samospráva od statického, uzavřeného, někdy až nepřátelského, k dynamickému inovačnímu systému. Hlavním přínosem klastrů je zrychlení informačních toků.

Co mohou tedy firmy od klastru očekávat

Zásadně platformu umožňující výměnu informací a kontaktů. Nicméně není to diskusní klub. Je potřeba společně připravovat aktivity napomáhající k rozvoji klastru. Tyto jsou obecné - společný marketing, společný vývoj, vzdělávání či jiný rozvoj lidských zdrojů. Nedílnou součástí je pomoc při získávání peněz ze strukturálních fondů. Klastr má taky větší vyjednávající sílu a tvoří externality a synergické efekty dle vztahu "1 plus 1 dá míň než 2".Vyžaduje od svých členů určité úsilí, přirozený počáteční pesimismus je ale poměrně brzy vystřídán prvními drobnými úspěchy. Počáteční růst je odhadován na 3 roky. Ve fázi zralosti úspěšné klastry umožňují vysokou specializaci zúčastněných firem a tedy jejich mezinárodní excelenci.Je ale třeba se zmínit, že existují také klastry, které nikdy nepřekonaly fázi analýz, mapování a všeobecného nadšení, že někdo něco udělá. Klastr vrátí jen to, co se do něj vloží.

Příklady fungování úspěšných klastrů

Ve světě existuje množství klastrů využívajících místní specifika v globální konkurenci. Nejznámější je asi Silicon Valley v USA. Zakládání a rozvoj klastrů jsou různými způsoby podporovány agenturami pro regionální rozvoj (v USA kvůli offshoringu, v EU kvůli zaostávání v oblasti inovací, v Africe zase napomáhání při industrializaci).V ČR podporuje rozvoj klastrů Ministerstvo průmyslu a obchodu a implementační agentura CzechInvest, v letech 2007 - 2013 pomocí Operačního programu Podnikání a inovace. Více na www.klastr.cz.Příkladem dobře nastartovaných klastrů v ČR mohou býž například: Plastikářský klastr, Klastr Omnipack (obalová technika), Klastr Music Czech Made (klastr výrobců hudebních nástrojů), Nábytkářský klastr, Dřevařský klastr a další.A závěrem: "Největší důvod, proč můžeme očekávat více klastrů, je prostě ten, že klastry fungují, " uvádí The Economist ve své stati euro-business clusters.

Ing. Marek Sittek

marek.sittek@mintzberger.com