Teď už mnozí z vás jistě lépe tuší, v čem je kouzlo této filozofie. Za prvé – vidíte spoustu věcí na vlastní oči, nepotřebujete zdaleka takové množství informací, abyste znali reálný stav věcí. Prostě ho sami vidíte. Nepotřebujete žádné prostředníky, aby vám říkali, jaká je nálada týmu, prostě ji cítíte. Být blíže místa dění a zdroje informací je obrovská výhoda. Sami si položte otázku, kteří manažeři ve vašem okolí nebo životě byli ti nejúspěšnější a nejlepší. Ti, kteří byli v kanceláři obklopení hromadou ukazatelů a papírů, nebo ti, co řešili problém na místě dění?
Na začátku své kariéry jsem pracoval ve velké nadnárodní korporaci. Jeden z prvních projektů, které jsem dostal na starosti, bylo zavedení výrobní vizualizace. Firma investovala značné finanční prostředky do takzvaných vizualizačních ostrovů a z centrály měla předepsaný systém komplexních výrobních ukazatelů. Všechno vypadalo velmi sofistikovaně a úžasně. Byl předepsán drahý zahraniční dodavatel na celou vizualizační sestavu. Jako každá změna našla si i tato ve firmě své velké odpůrce. První byli ze strany výroby, kteří oprávněně poukazovali na administrativní náročnost celého procesu vyplňování a udržování ukazatelů. Navíc je dráždilo zabrání hodnotné výrobní plochy něčím tak zbytečným. Druhým problémem při zavedení se stal audit z centrály, který shledal jako hlavní nedostatek nesprávnou barevnost grafů a bod eskaloval přes firemního CEO. To celé věci dalo navíc „úřednický“ nádech. Zlatým hřebem byla první návštěva zákazníka jedné slovutné německé automobilky. Ten při ukázce vizualizačního ostrova a pohledu na výrobní ukazatele seznal, že hodnota šrotace je nepřípustně vysoká a že při dosažené úspoře norem v závodě žádá 5% úsporu na svých komponentech. Místo aby ocenil snahu o průhlednost a trvalé zlepšování, využil vykázaných čísel pro svou obchodní výhodu. Důvodem, proč zde líčím dlouze tuto historku, je, abych poukázal na promarněnou šanci a absolutní nepochopení toho, jak může SFM pomáhat a řídit celý proces. Pokud firma, která implementuje, není ochotna přijmout celou filozofii a použije jen dílčí nástroj SFM, jako například vizualizaci, investuje spoustu času a energie zbytečně a přivodí si další následné problémy. S odstupem času jsem velmi rád, že jsem tento špatný postup zažil a mohl se z něj poučit.
Podpora zavedení SFM musí jít přímo od top managementu. Ukazatele by si měl definovat a vytvořit tým sám. Musí se jednat o operativní denní čísla, která žijí a slouží. Pryč s mrtvými ukazateli.
SFM je třeba řešit v několika úrovních. Záleží na velikosti a struktuře závodu. SFM je o denní komunikaci a koučinku, ne o „mytí hlav“. Nutí lidi k systematické práci, průhlednosti, přehlednosti, a hlavně k akci. Je to také nástroj pro zapojení všech, kteří chtějí, a zviditelnění těch, kteří nechtějí. Najednou je na každého vidět a zároveň celý tým zjistí, kdo přináší firmě přidanou hodnotu.
Vždy si kladu otázku, proč SFM dorazilo do Česka s takovým zpožděním a v takové razanci, jak to dnes vidíme. V zahraničí jsem tyto fungující a živé systémy viděl už před deseti lety. Zavedení v tuzemských firmách až nyní má několik příčin.
Za prvé se nedostává celé ekonomice lidí na všech stupních. To zvyšuje tlak na jejich efektivitu, ale i na štíhlost celé organizace. Dobře fungující SFM umožní snížit počet řídicích úrovní a zároveň uvolní vysoce kvalifikované pracovníky pro jiné činnosti.
Druhým důvodem je emancipace a vyšší kvalifikace nejnižších vedoucích kádrů. Ti už nechtějí pouze dostávat úkoly a starat se o jejich plnění, ale chtějí být spoluhráči při jejich řešení. Mladší generace to vyžaduje a chce být zkrátka akční.
Třetí příčinou je snaha o zeštíhlení reportingu a snaha o štíhlou administrativu. SFM ji ze své podstaty zkrátka nedovolí vybujet. To vede k finančním úsporám a rychlejšímu a snadnějšímu rozhodování.
Níže je uvedena konkrétní ukázka toho, jak používáme SFM v Dražicích.