Strojařina nade vše
O tři roky později se firma v čele s vedoucím obchodu Petrem Vrbou zaměřila i na obchodní činnost v oblasti distribuce kompletního sortimentu nářadí pro kovoobrábění včetně brusiva a měřidel. Prosadila se na tuzemském trhu a získala významné zákazníky i za našimi hranicemi. Dnes má společnost zastoupení řady českých i zahraničních výrobců a specializuje se na problematiku vysokorychlostního obrábění.
Takto v kostce řečeno se postupně vyvíjelo podnikání firmy Hofmeister, které v současné době nese podobu vlastního nového výrobního závodu na Borských polích, kde své uplatnění nachází na 90 zaměstnanců včetně učňů.
Je to jako žádat o olympiádu
Určitým přelomovým mezníkem v historii společnosti bylo začátkem listopadu pořádání třídenního setkání evropských zástupců japonské společnosti Tungaloy, která je jedním z nejsilnějších výrobců nástrojů v Asii a jejíž produkty jsou na českém trhu právě společností Hofmeister zastupovány. Odborný seminář se skládal jak z teoretické celodenní části přinášející výčet novinek v sortimentu, která probíhala v plzeňském hotelu Primavera, tak z jejich následné aplikace při zkouškách obrábění společně s prezentací vlastních speciálních nástrojů Hofmeister, konstruovaných a vyrobených v plzeňské firmě. Průběh obrábění na jednotlivých strojích v halách na Borských polích snímaly vysokorychlostní kamery, a účastníci tak měli možnost sledovat nástroje přímo v záběru na plátně. Pozvání přijalo na 45 účastníků z celé Evropy, kromě té severní, kde obchodní zástupce firmy Tungaloy již hostilo Finsko.
Při této příležitosti jsme se setkali s Václavem Hofmeisterem, který nám vyprávěl nejen o spolupráci s firmou Tungaloy, ale o podnikání ve strojařině obecně.
„Přes deset let zastupujeme na našem trhu japonskou firmu Tungaloy. Jedná se o jednoho z největších výrobců řezných nástrojů, např. je hlavním dodavatelem do Toyoty,“ říká úvodem pan Václav. „Pravidelně se školení obchodních zástupců konala v evropské centrále, v německém Langenfeldu. My jsme se pokaždé těchto technických seminářů o novinkách ve výrobním sortimentu účastnili a jednoho dne nás napadlo, proč neuskutečnit toto setkání u nás, v naší firmě. To se nám nakonec podařilo a dnes zde máme možnost setkat se s odborníky z evropského regionu, ukázat jim kvalitu našeho umu a odstartovat vzájemnou spolupráci například ve výrobě speciálních nástrojů. Včera v plzeňském hotelu Primavera proběhl teoretický seminář s ukázkami novinek a dnes po celý den se na našich strojích testují nástroje v praktických podmínkách. Přestože nás to stálo hodně úsilí a financí, máme z toho dobrý pocit. Je to pro nás poprvé po 18 letech šance se doopravdy otevřít západní Evropě. Je to jako když žádáte o pořadatelství olympijských her,“ usmívá se pan Hofmeister.
Plzeňské podnikatelské zázemí
Díky průmyslové historii Plzeňska je tento region považován za strojírenské srdce naší republiky. Je to s ohledem na pracovní kádr, jeho kvantitu i kvalitu stále znát v porovnání s ostatními regiony? Přistupují k tomuto faktu i místní radní a snaží se podnikatele podporovat? To byly otázky, které pana Hofmeistera uvedly velmi rychle z příjemné atmosféry konání semináře opět do reality běžného života. „Nikdy jsem nezažil přímo kladení překážek při podnikání, ale musím říci, že přístup města a kraje je slabší. Očekával bych daleko větší zájem o všechny malé a střední firmy. Zde pociťuji obrovský dluh. Krajští zastupitelé jsou zavření ve svých kancelářích, nejdou mezi nás, malé a střední podnikatele. Na druhou stranu MPO vyhlašuje celou řadu dotačních programů, do kterých se přihlašujeme a finance čerpáme,“ uzavírá komentář tématu podpory plzeňských podnikatelů Václav Hofmeister, který mimochodem společně se svým bratrem Jindřichem v loňském roce obdržel titul Živnostník roku Plzeňského kraje a třetí místo v kole celostátním.
Přestup z rolls royce do trabantu
Nedostatek strojírenských profesí je bolavým místem minimálně celé Evropy. Různé země se s tím potýkají po svém. A když naše vláda pro obnovu strojařských řemesel u nás nedělá téměř nic, musí vzít iniciativu do svých rukou firmy, pro něž je záležitost kvalitního personálu otázkou existenční, nebo se o to alespoň pokusit, jak pan Hofmeister dále popisuje dřívější zkušenosti.
„Strojařina na Plzeňsku stále v lidech zakotvena je, avšak neřekl bych, že to má vliv na skutečnost, že zde bude více strojařů. Mladý člověk chce rychle dosáhnout mzdy, která by mu příslušela až za 10 či 15 let po nabytých zkušenostech. Město Plzeň má čtyři základní školy technického směru s rozšířenou výukou dílen. Následný problém je však v kraji, který zatím ne zcela podporuje návazné učňovské školství. Zde si každý hraje na svém písku, a to je špatně. Politiky nezajímá, co se děje ve firmách, nás nezajímá, ať z důvodu zaneprázdněnosti či ze všeobecného nezájmu, co dělají politici. Každý máme své práce až nad hlavu. A to samozřejmě nejde. Nevíme o vzájemných problémech, nehovoříme spolu. V Plzeňském kraji jsme problematiku učňů řešili. Výrobní firmy, kterých se tato palčivá otázka týkala, vytvořily sdružení a jeho jménem jsme začali s příslušnými krajskými zastupiteli jednat. Všichni členové tohoto sdružení do jeho aktivit investovali nemálo času a financí, ale bohužel zpětná reakce ze strany politiků nebyla absolutně žádná. Proto jsme se rozhodli, že si to každý bude dělat po svém a vytvoří si svůj model práce s učni. Přesto, že jsme byli ve sdružení po obchodní stránce konkurenty, byli jsme připraveni společně učiliště podporovat,“ konstatuje majitel firmy.
Od roku 2000 zde v jeho firmě na Borských polích vykonává ročně odbornou praxi několik žáků třetích ročníků strojírenských učebních oborů a čtvrtých ročníků maturitních oborů. Žákům se věnují zkušení pracovníci a brzy je na nich vidět jejich odborný růst. Firmu to stojí nemalé náklady i úsilí. Je to však jeden z nejefektivnějších způsobů, jak vytvořit základnu, která by pokračovala v tradici strojírenství v plzeňském regionu.
„Na trhu práce je nedostatek kvalitních technických pracovníků, a pokud se nechceme stát pouze překladištěm a montáží pro Evropu, musíme na všech úrovních podporovat technické směry vzdělávání,“ vysvětluje pan Hofmeister a opět se vrací k boji s větrnými mlýny… „V současné době se opět snažíme z pozice zaměstnavatele přesvědčit kraj, aby investoval do učňovského školství, aby jejich úroveň byla adekvátně navazující na úroveň technické základní školy, odkud žák přichází. Ten totiž zažívá absolutně nesrovnatelné podmínky při přechodu z moderní základní školy na zastaralý učňák.“
Inovace vždy na prvním místě
K prioritám firmy Hofmeister patří také spolupráce se Západočeskou univerzitou, speciálně s katedrou technologie obrábění a metalurgie materiálu. Společně v několika vývojových projektech dosáhly významných úspěchů. Například vývoj frézovacího nástroje pro obrábění těžkoobrobitelných sendvičových polymerových materiálů byl ukončen chráněným patentem a užitným vzorem. Dalším zajímavým projektem bylo vyvinutí fréz z cermetových materiálů. Toto téma opět vrací úsměv do tváře panu Hofmeisterovi. „Lidé mi často říkají, co z toho máš, že vyvíjíš a konstruuješ. To není finančně rentabilní. Val to dole ve výrobě a budeš za vodou. Neztrácej zbytečně čas konstrukcí, dělej na zakázku… Ale to je přeci lichá cesta. Máme velmi úzké vztahy z místní univerzitou, jak s katedrou obrábění pana Řehoře, tak s doc. Křížem z katedry materiálů. Náš kolektiv konstrukce buduji 10 let, to je neskutečná devíza, která se začíná projevovat i v současné době, kdy práce ve mzdě klesá, ale vyvíjet se bude stále,“ uzavírá toto téma a vlastně i celé vyprávění pan Hofmeister.
Velmi rád navštěvuji firmy, jejichž majitele to prostě baví. Chuť do práce z nich srší každým coulem, k vyvstanuvším problémům přistupují s chladnou hlavou a řeší je s noblesou sobě vlastní. A s tím jsem se setkal i tu listopadovou středu na Borských polích. Když jsem se s panem Václavem a jeho sympatickou ženou Elen procházel po tzv. „Wenzel Straße“ spojující severní část výrobní haly s jižní, a dozvěděl se, že mají dvě dospívající dcery, vyvstala mi jakožto spolumajiteli rodinné firmy a otci tří dcer logicky otázka budoucnosti vedení jejich společnosti po personální stránce. „Běžné denní starosti nám zatím bohužel nedávají prostor lámat si nad tím hlavu. Buď se vám podaří, že nástupce v rodině máte, nebo se musíte smířit s tím, že až nastane okamžik, tak firmu prodáte.“ Ano, dávám mu za pravdu a hlavou mi mihnou vzpomínky na bratry Rubikovi či manžele Kirsteinovi, kteří dobře etablovanou rodinou firmu ze stejných důvodů prodali třetímu subjektu.
Roman Dvořák
