Vstřikování plastů

V září minulého roku se na trhu objevila kniha Vstřikování plastů prezentovaná jako soukromé dílo autora Lubomíra Zemana. Přestože většina v knize publikovaných informací byla převzata z materiálů a učebních textů firmy Plast Form Service, není o této firmě v knize prakticky žádná informace. Chybí též odkaz na učební texty používané pro periodické kurzy Vstřikování plastů - teorie a praxe, pořádané zmíněnou firmou. Napsání knihy bylo autorem před spolupracovníky firmy úmyslně utajeno, a tak nebylo možné se k obsahu knihy předem vyjádřit, případně ho korigovat.

Ing. Lubomír Zeman
Vstřikování plastů
Vydal BEN - technická literatura, Praha 2009, brož., 248 stran, doporučená cena 360 Kč.
www.ben.cz

Jako zakladatel a společník firmy Plast Form Service a po dvacetileté činnosti ve funkci odborného garanta zmíněných kurzů a konferencí na téma vstřikování plastů žádám čtenáře, aby vydání knihy Ing. Zemana nespojovali se jménem firmy Plast Form Service, což ostatně ani není a nebylo úmyslem autora.

Obsah knihy nebyl odborně lektorován a dosud též nebyla zveřejněna žádná recenze. Proto jsem se jako bývalý dlouholetý spolupracovník autora rozhodl uvedené dílo zhodnotit.

Obsah publikace

Nelze popřít, že kniha ing. Zemana poskytuje mnoho informací o vstřikování plastů, převzatých či opsaných z jiných publikací. Otázkou je, zda se jedná o praktickou příručku pro technology, nebo o nevyváženou kompilaci, v níž se prolínají praktické informace s řadou informací, kterým plastikářský technolog či konstruktér těžko porozumí a nebude je schopen použít. Stručně řečeno - obsah knihy je poněkud neuspořádaný. O tom svědčí i nezvyklé řazení jednotlivých kapitol. Po obecně známých úvodních informacích začíná autor popisovat proces vstřikování neúměrně rozsáhlou kapitolou o smrštění termoplastů, závěr knihy pak tvoří kapitola o odvzdušnění vstřikovacích forem, do níž autor začlenil zbytečně rozsáhlou pasáž o problematice studených spojů. V dalším stručně ohodnotím jednotlivé kapitoly.

Kapitola 1: Úvod do vstřikování termoplastů

Úvodní část zahrnuje všeobecně známé informace, které není třeba komentovat.

Kapitola 2: Základní rozdělení plastů vhodných pro vstřikování

Inspirace autora v učebních textech firmy Plast Form Service je nepopiratelná, včetně převzatých (opsaných) odstavců. Nicméně i tyto údaje jsou všeobecně známé a nezahrnují žádné nové informace.

Kapitola 3: Smrštění termoplastů

Smrštění vzniká jako následek procesu vstřikování. Proč je tedy předřazeno kapitolám 4 a 5? Rozsah této kapitoly je neúměrný s ohledem na celou problematiku vstřikování plastů. Do této kapitoly jsou zbytečně vkládány údaje, které by lépe vyzněly v jiných partiích knihy. Stává se tak pro praktické využití méně přehledná.

Kapitola 4: Základní předpoklady pro vstřikování výstřiků z termoplastů s definovanými vlastnostmi - seřizování a optimalizace technologického procesu

Tato kapitola je velmi zajímavá ze dvou důvodů. Z hlediska procesu vstřikování ji lze považovat za kapitolu nosnou a významnou. Musím ale bohužel konstatovat, že autor větší část kapitoly převzal nebo dokonce bez mého souhlasu doslova opsal z mých publikací. Jedná se především o podkapitoly 4.1., 4.2.4., 4.3.7., 4.3.10. a 4.3.11. Bývá zvykem o tomto alespoň informovat v odkazech na literaturu, což autor neučinil.

Kapitola 5: Základní údaje pro vstřikování termoplastů

Těší mě, že se autor inspiroval mou knížkou Vstřikování plastických hmot z roku 1973, kapitola 9, str. 189-197. Poněkud však zaspal dobu! Tyto informace v době internetu by v knize vůbec nemusely být. Dnešní databáze plastů (např. Campus, Ides), případně informace výrobců plastů lze jednoduše stáhnout z internetu a jsou natolik dokonalé, že pro každý druh či typ plastu - včetně komerčního označení - poskytují veškeré potřebné informace o vlastnostech i zpracování. Věřím, že každý plastikář (technolog i konstruktér), včetně autora knihy, se s materiálovými či technologickými problémy obrátí do všeobecně známých a volně přístupných databází.

Kapitola 6: Sušení a kondicionace termoplastů

První téma (sušení) je převzaté z učebních textů firmy Plast Form Service. Zařazení této kapitoly do předposlední kapitoly postrádá logiku: sušení polymerních materiálů předchází vlastnímu technologickému procesu, kondicionace se naopak týká hotových (především polyamidových) výstřiků a provádí se po ukončení technologického procesu. Tento způsob se používá velmi zřídka (především u polyamidů), neboť často vyvolává změny ve struktuře a vlastnostech, někdy i v rozložení vnitřního pnutí ve výstřiku.

Kapitola 7: Odvzdušnění vstřikovacích forem z pohledu jakosti výstřiků z termoplastů

Opět ne příliš vhodné zařazení. Odvzdušnění forem patří přece do kapitoly o formách. Do této kapitoly jsou navíc vpašovány z mé publikace opsané odstavce o vzniku a odstraňování studených spojů, které patří do kapitoly 4.3.11. Proč tato kapitola tvoří závěr knihy? Zde by byla vhodnější např. informace o novinkách a perspektivách technologie vstřikování.

Celkové zhodnocení

Co v knize ing. Zemana postrádám? Přestože autor je strojař a profesně se zabývá především konstrukcí a výrobou vstřikovacích forem a strojním vybavením pro technologii vstřikování (vstřikovací stroje a periferie), je tato problematika v knize z mně neznámých důvodů značně potlačena. Je škoda, že se autor více soustředil na problematiku, kterou zná zprostředkovaně, než na oblasti, ve kterých léta profesně pracuje. Tak například chybí podrobnější údaje o počítačových metodách navrhování výstřiků a vstřikovacích forem a o simulačních analýzách technologického procesu (Moldflow, Cadmold a dalších), bez kterých se moderní pojetí procesu vstřikování plastů dnes již neobejde.

Opomenu-li nepochopitelné utajení při psaní knihy a nekorektní opisování od jiných autorů, musím přiznat, že můj dojem z této publikace je mírně řečeno rozpačitý. Naopak velkého uznání si zaslouží vydavatelství BEN - technická literatura, která zajistila knize velmi dobrou formu a výtečnou propagaci. Snad jediné lze vydavatelství BEN vytknout, a sice, že nezajistila předem řádné lektorské posudky, jak bývá u technické literatury zvykem.

Ing. Emil Neuhäusl

emil.neuhausl@iex.cz