Mohlo by se zdát, že tímto jsou možnosti využití záznějů ve varhanářství vyčerpány, ale není tomu tak. Pro bližší objasnění se ale nejprve podívejme, jaké rejstříky má vlastně varhaník k dispozici. Pomineme-li různé možnosti konstrukce píšťal, díky nimž se jednotlivé rejstříky navzájem odlišují silou a barvou zvuku, liší se navzájem také výškou tónu. Ta u klasických labiálních píšťal s otevřeným ústím (to jsou ty, které obvykle při pohledu na varhany vidíme) závisí na jejich délce.
Aby se varhaník v množství rejstříků snadno orientoval, jsou jejich polohy označeny podle přibližné délky jejich nejhlubší (a tedy nejdelší) píšťaly, měřené ve stopách. Pro pořádek dodejme, že klaviatura u varhan začíná klávesou velké C. U rejstříků v základní poloze (které mají výšku tónu stejnou jako u klavíru) je délka takovéto největší píšťaly 8 stop a příslušný rejstřík tedy značíme 8´. Píšťala, která zní o oktávu výše, má délku poloviční, a proto rejstříky znějící o oktávu výše jsou označeny polohou 4´. Podobně o další oktávu výše jsou rejstříky 2´, jejichž hlasy jsou už takové zvonivé, a existují i rejstříky 1´. Analogicky se používají o oktávu hlubší rejstříky 16´, které mají basovou funkci, a mohutnosti zvuku ve větších prostorách dodají rejstříky 32´. Uvážíme-li, že délka jedné stopy je 0,3048 m, můžeme si představit, jak velký prostor pak takové varhany vyžadují.
Kromě výše uvedených bývají ve varhanách zastoupeny také rejstříky, které jsou vůči těmto laděné v kvintách, a některé velké varhany dokonce mají i rejstříky laděné v terciích.