Po chodbách mnichovského výstaviště se mezi návštěvníky pohybují roboty. Nabízejí občerstvení, popřejí hezký den anebo s Vámi prohodí pár slov. Nevím proč, ale cítím drobné mrazení v zádech, jako by ožilo Čapkovo drama R.U.R. Zatím se roboty ještě neumějí sami rozhodovat, lze je však naprogramovat, aby vyhodnotili situaci a vždy vybrali nejoptimálnější řešení na základě dřívější zkušenosti. To ve zkratce znamená, že jsou schopni (zatím podle našich instrukcí) se sami učit.
Nechme ale filozofování nad autonomií robotu a pojďme se podívat, kam se vývoj robotů posunul. Veletrhem se nesel jako symbol heslo kolaborativní robot neboli robot spolupracující s člověkem. To, že robot může usnadnit těžkou lidskou práci je už dlouho známé. Nasazují se do provozů, aby bylo možné efektivněji využít kreativní lidský intelekt k důležitějším aplikacím, než jen zakládání a vykládání obrobků, montáž či jednoduché výrobní postupy (vrtání děr, štítkování výrobků apod.). Větší význam pak má nasazení robotů tam, kde jde v první ředě o přesnost nebo pak v prostředích, která jsou pro lidský organismus nebezpečná.