Andrej Aniščenkov, technický ředitel Rusatom Overseas Inc, představil technologický vývoj reaktorů VVER, především z hlediska bezpečnosti. Reaktory VVER-1200 se řadí ke generaci III+, což znamená, že jde o jedny z nejmodernějších reaktorů, které jsou dnes ve světě stavěny. Bezpečnostní systémy jsou rozděleny do čtyř shodných, nezávislých a fyzicky separovaných divizí, což zlepšuje reakci elektrárny na mimořádnou událost. Navíc jsou tyto aktivní systémy zálohovány pasivními, které nevyžadují ke svému spuštění a provozu ani elektřinu, ani zásah obsluhy. Patří k nim pasivní odvod tepla z reaktoru, systém ochrany primárního okruhu před přetlakem, rekombinátory vodíku, pasivní odvod tepla z kontejnmentu, pasivní systém vstřikování kyseliny borité a lapač taveniny. Díky těmto systémů je blok schopen samostatného provozu minimálně po dobu 72 hodin od vzniku mimořádné události, jako například výpadku napájení bloku.
Tématem kulatého stolu bylo také financování výstavby jaderných elektráren, které je velmi diskutovanou otázkou. Josef Kotrba, vedoucí partner společnosti Deloitte ČR to okomentoval slovy: „V současné době se nové jaderné elektrárny financují buďto pomocí contract for difference, tedy doplatkem ceny, aby se výstavba provozovateli vyplatila, nebo finským systémem spotřebitelského družstva, kdy se spotřebitelé spolu s dodavatelem složí na výstavbu nové elektrárny. Dále tu máme maďarský příklad, který je postaven na bázi mezivládní dohody a společného financování oběma stranami. Bohužel současný stav energetického trhu v Evropě, kdy je budoucnost poměrně obtížně predikovatelná, v podstatě neumožňuje financování jaderných elektráren z prostředků výrobců jako takových.“