Síň slávy
V roce 2006 se redakce časopisu MM Průmyslové spektrum rozhodla udílet ocenění za celoživotní přínos rozvoje československého strojírenství a vyznamenané uvádět do Síně slávy strojařů.
Rozhodnutí, které naši redakci vedlo k založení tradice takto oceněných byl fakt, že osobnostem z oboru strojírenství se v poslední době nedostávalo žádného systematického veřejného uznání. Strojní fakulty vysokých škol, profesní organizace, svazy a oborová sdružení pravidelně nominují osobnosti, které se v jejím okolí zásadním způsobem vepsali do moderních dějin rozvoje československého strojírenství. Z nich pak odborná komise vybírá oceněné, které jsou následně během slavnostních večerů Zlatých medailí mezinárodních strojírenských veletrhů v Brně redakcí MM Průmyslové spektra uváděny do Síně slávy našich strojařů.
V prvním roce udílení byli do Síně slávy našich strojařů uvedeny dvě legendy, ing. Svoboda a prof. Borský in memoriam. O rok později v r. 2007 to byli prof. Kovář a prof. Přikryl in memoriam a v roce 2008 pak ing. Zelený a v roce 2009 prof. Píštěk.
Přehled osobností uvedených do Síně slávy strojařů v letech 2006 až 2009:
Ocenění za celoživotní přínos rozvoji československého strojírenství in memoriam (Síň slávy našich strojařů) 2006
Prof. Ing. Václav Borský, CSc.
Ocenění za celoživotní přínos rozvoji československého strojírenství (Síň slávy našich strojařů) 2006
Ing. Karel Svoboda, CSc.
Karel Svoboda se narodil v roce 1927 v malém městečku na Českomoravské vysočině. V 15 letech byl přijat do učení ve strojírnách firmy Baťa ve Zlíně, po čtyřech letech byl vyučen a po dalších třech letech, v roce 1949, odmaturoval na zlínské strojnické průmyslovce Baťovy školy práce. Ve studiu pokračoval na Fakultě strojní VUT v Brně a titul inženýra obhájil v roce 1954.
Po ukončení studia nastoupil do podniku TOS Vrchlabí a v krátké době byl jmenován hlavním inženýrem podniku, který v té době představoval čtyři závody s více než 1000 pracovníků, kde se vyráběly soustruhy a příslušenství frézek. Zde vyvinul značnou aktivitu v rozvoji typizovaných hydraulických elementů, inicioval vytvoření výzkumného a vývojového pracoviště hydrauliky, které sehrálo významnou úlohu při rozvoji tohoto oboru ve Vrchlabí.
V roce 1959 odchází na Ministerstvo strojírenství do odboru obráběcích strojů, kde se věnuje technickému rozvoji této komodity, zejména pak nástupu číslicově řízené výrobní techniky. O pět let později, v roce 1964, požádal o uvolnění pro práci ve Výzkumném ústavu strojírenské technologie a ekonomiky, kde po dobu 26 let působil jako vědecký pracovník. Byl hlavním řešitelem a koordinátorem státního úkolu rozvoje vědy a techniky nazvaného Integrované výrobní úseky. Po úspěšném vyřešení proběhla realizace pružných výrobních soustav tvořených NC stroji pro obrábění skříňovitých součástí v TOS Kuřim a ZPS Zlín a rotačních součástí v Kovosvitu Sezimovo Ústí; v těchto závodech proběhl jejich jednoroční ověřovací provoz, který byl velmi důkladně vyhodnocen. Byly to první výrobní soustavy, které v těchto třech podnicích úspěšně pracovaly v letech 1975 až 2000. Tento krok odstartoval proces automatizace strojírenských výrobních procesů, zejména v oblasti malo- a středněsériové výroby součástí, a potvrdil tehdejšímu Československu dosaženou vysokou úroveň oboru obráběcích a tvářecích strojů ve světovém měřítku. Hodnost kandidáta věd obhájil Ing. Svoboda po ukončení externí aspirantury na Fakultě strojní ČVUT v roce 1968.
V letech 1993 až 1997 vykonával funkci generálního sekretáře Svazu výrobců nářadí a měřidel v ČR.
Ing. Svoboda udržoval pracovní styky s katedrami strojních fakult v Praze, Brně, Plzni a v Liberci. O pružných výrobních soustavách přednášel externě na VUT v Brně a na Vysoké technické škole v Košicích. Byl oponentem více než 100 kandidátských prací, převážně z oblasti pružné automatizace a technologie obrábění. Vykonává funkci člena Státní zkušební komise při obhajobách diplomových prací. Byl členem Vědecké rady Fakulty strojní ČVUT v Praze, v současné době je členem oborové rady pro doktorské studium na téže fakultě ve studijním oboru Výrobní stroje a zařízení. V roce 1998 obdržel pamětní medaili za významný přínos rozvoji Fakulty strojní ČVUT v oblasti výrobních strojů, strojírenské technologie a praxe od děkana fakulty.
Pro Ministerstvo průmyslu a obchodu a Czechinvest po řadu let zpracovává recenze projektů přihlášených do veřejných soutěží.
Výše uvedenými aktivitami se Ing. Karel Svoboda, CSc., stále snaží naplňovat zásady, kterými se řídil Tomáš Baťa: "Lidem myšlení, strojům dřinu" a "Čas jsou peníze".
Ocenění za celoživotní přínos rozvoji československého strojírenství in memoriam (Síň slávy našich strojařů) 2007
Prof. Ing. Dr. Zdeněk Přikryl, dr. h. c.
Ocenění za celoživotní přínos rozvoji československého strojírenství (Síň slávy našich strojařů) 2007
Prof. Ing. Zdeněk Kovář, CSc.
Prof. Ing. Zdeněk Kovář, CSc., je vynikajícím vědcem a inženýrem, který se v průběhu svého pracovního působení na vysoké škole i v průmyslu zasloužil o vývoj a inovaci spalovacích motorů pro nákladní automobily Liaz. Jako rektor Technické univerzity v Liberci, zvolený po sametové revoluci, obrovským způsobem přispěl o její nebývalý rozvoj a pod jeho vedením se zařadila mezi nejlepší vysoké školy nejen u nás, ale získala i vysokou mezinárodní prestiž a uznání. Prof. Kovář je nejen vynikajícím a uznávaným odborníkem, inženýrem a vysokoškolským pedagogem, ale také zásadovým člověkem, který se nedal zlomit minulým totalitním režimem a veškeré své úsilí věnoval návratu demokracie do naší země.
Ocenění za celoživotní přínos rozvoji československého strojírenství (Síň slávy našich strojařů) 2008
Ing. Jaromír Zelený, CSc.
Jaromír Zelený se narodil v srpnu 1930 ve Žďáru nad Sázavou. Inženýrský diplom obdržel na Vysoké škole strojního inženýrství ČVUT v Praze v roce 1953. Od té doby pracuje nepřetržitě 55 let v oboru výzkumu a vývoje číslicově řízených strojů a výrobních systémů třískového obrábění. Z jeho nespočetných odborných a vědeckých úspěchů jmenujme například vývoj prvního elektrohydraulického servosystému pro pohony obráběcích strojů. V roce 1969 založil a následujících sedm let řídil československý výzkum a vývoj NC strojů a jejich řídicích systémů. V roce 1974 se stal členem světové prestižní organizace CIRP, která soustřeďuje světové špičkové vědecké pracovníky v oboru výrobních strojů a technologií. V letech 1977 až 1984 byl koordinátorem rozsáhlého státního úkolu Pružné výrobní systémy pro obrábění. Z této doby pochází i většina z jeho 80 aplikovaných průmyslových patentů.
Dlouhodobě působil na univerzitách v Mexico City, v Monterrey a na Floridě, hovoří pěti světovými jazyky. Na mexické univerzitě byl jmenován profesorem. Nyní vede výzkumnou skupinu Stroje nových koncepcí na Výzkumném centru strojírenské výrobní techniky a technologie při ČVUT v Praze.
Zlatá medaile za celoživotní tvůrčí technickou práci a dosažené inovační činy 2009
Zlatá medaile za celoživotní tvůrčí technickou práci a dosažené inovační činy 2009
