Odborně-vzdělávací a zpravodajský portál z oblasti strojírenství a navazujících oborů
Články >> Akademie tváření: Stříhání
Chcete dostávat MM Průmyslové spektrum ZDARMA až do Vaší schránky? Více informací zde.
Nomenklatura:

Akademie tváření: Stříhání

Tímto příspěvkem začínáme nový seriál věnovaný osvětě technologie tváření. Jednotlivé díly budou vznikat ve spolupráci s odborníky z Ústavu strojírenské technologie Fakulty strojní ČVUT v Praze a technickými specialisty firmy Trumpf. V každém díle našeho seriálu se budeme věnovat konkrétní technologii/technologiím zpracování plechu, jež bude/budou představena/představeny jak po teoretické stránce, tak následně v konkrétních aplikacích na strojích Trumpf.
Chceme se věnovat následujícím tématům: Technologie děrování, niblování a tváření; Technologie kombinovaného zpracování; Technologie ohýbání a ohraňování; Technologie opracování laserem (plech); Automatizace výroby; Management nástrojů; CAD/CAM v technologiích tváření; Laserová technika (svařování, navařování).
Volba témat je v souladu s technickými možnostmi, které nabízejí stroje značky Trumpf, jež bezesporu představuje světovou špičku v oboru, a proto se na ni i redakce při tvorbě Akademie tváření obrátila.
Rádi přivítáme vaše připomínky jak ke koncepci seriálu, tak i k samotnému obsahu konkrétních příspěvků.
Za autorský kolektiv
Roman Dvořák
roman.dvorak@mmspektrum.com
………………………………………………………………………………………. K nejčastěji používaným technologiím tváření a zároveň bezodpadového dělení materiálu patří stříhání. Jde o proces, při němž dochází k oddělování částic materiálu nástroji podél křivky střihu, kterou tvoří obvod výstřižku, střižníku či střižnice.

Technologie stříhání se dělí dle různých hledisek. Stříhání můžeme dělit na technologie objemového stříhání (stříhání např. tyčí a trubek) a stříhání plošného (stříhání především plechů). Dle teploty procesu lze technologii stříhání dále členit na stříhání za tepla a za studena. Dle použité konstrukce střižníku a střižnice lze proces stříhání kategorizovat na stříhání rovnoběžnými, skloněnými, kotoučovými noži a další. Přehled názvosloví a základních střižných operací je uveden např. v normě ČSN 22 6001, která klasifikuje střižné operace na prosté stříhání, vystřihování, děrování, prostřihování, prosekávání, ostřihování, přistřihování, vysekávání či přesné stříhání.

Průběh stříhání materiálu ve střižných nástrojích lze rozdělit do 3 základních fází. Stříhání začíná dosednutím střižného nástroje na stříhaný materiál. V první fázi (obr. 1a) dochází k pružné deformaci stříhaného materiálu. Napětí ve tvářeném kovu je přitom menší než napětí na mezi úměrnosti. Hloubka vniku střižníku do stříhaného materiálu závisí zejména na mechanických vlastnostech materiálu a bývá 5-8 % jeho tloušťky. Stříhaný materiál je namáhán silou působící v ploše mezi obvodem střižníku a střižnice. V důsledku toho dochází v rovinách kolmých ke střižným plochám ke vzniku silových dvojic, jež stříhaný materiál deformují ohybem. Tato deformace zaobluje stříhaný materiál na straně střižníku i střižnice. Ve druhé fázi (obr. 1b) je napětí větší než mez kluzu stříhaného materiálu a dochází k jeho trvalé deformaci. Hloubka vniku střižníku do stříhaného materiálu v této fázi je závislá na jeho mechanických vlastnostech a bývá 10-25 % tloušťky plechu. Ve třetí fázi je materiál namáhán nad mez pevnosti ve střihu. Nejdříve vzniknou u hran střižníku a střižnice mikrotrhliny a následně makroskopické trhliny, jejichž tvorba je podporována napjatostí ve stříhaných vláknech zprac