Odborně-vzdělávací a zpravodajský portál z oblasti strojírenství a navazujících oborů
Články >> Aktuální stav digitalizace v českém průmyslu
Chcete dostávat MM Průmyslové spektrum ZDARMA až do Vaší schránky? Více informací zde.

Aktuální stav digitalizace v českém průmyslu

Digitalizace je všude. Průmysl 4.0 je všude. Roboty vládnou světu!!... nebo ne?

O prvních směrech budoucího vývoje průmyslu jsme se bavili již před patnácti lety v sérii konferencí „Vize v automatizaci“. Již tehdy jsme věděli, že přijde výrazná vlna automatizace – jak fyzická, tak virtuální. Dokázali jsme vidět kooperující robotické roje, digitální obrazy továren, automatické systémy výroby. Avšak to, co přišlo s technologicko-mediální vlnou (nebo spíš mediálně-technologickou) nečekal nikdo.

Kolem technologií, průmyslu a digitalizace se spustilo mediálně-politické šílenství, bohužel velmi často odtržené od reality a s reálným životem nesouvisející. Jen několik světlonošů zůstalo nohama na zemi a snažilo se vysvětlit, co to vlastně Průmysl 4.0 je. A myslím, že ani dnes pod tímto termínem nerozumí všichni to samé.
Takže, z mého pohledu, Průmysl 4.0 je takový způsob výroby, při kterém budou výrobky stále interaktivnější nejen při své vlastní výrobě (tedy mezi stroji, výrobními linkami a jednotlivými provozy), ale během celého životního cyklu, tedy od návrhu přes výrobu, distribuci a použití až do ukončení životnosti. Mezi jednotlivými procesy bude rozprostřena inteligentní komunikační síť, dojde k decentralizaci řídicích a rozhodovacích funkcí (které jsou v současné době soustředěny v centrálních řídicích systémech). Tato širší definice změn v moderní výrobě zahrnuje rozšíření globálních hodnotových řetězců, vzrůstající důležitost znalostní ekonomiky a růst digitální ekonomiky. Přestože teď píši o výrobcích, lze si podobnou definici představit i u služeb.

Prosím, pokud byste si měli z tohoto článku něco zapamatovat, tak snad to, že Průmysl 4.0 není pouze o robotech a manipulátorech, ale je hlavně o digitálním propojování co největšího množství technologií, dat a systémů do jedné ploché struktury – říkejme tomu třeba digitální transformace.

Jak si však v tomto snažení stojí český průmysl? Na tuto otázku není jednoduchá relevantní odpověď. Abych si vypomohl definicemi z matematiky, tak odchylky od normálu jsou tak velké a je jich tak velké množství, že termín „střední hodnota“ vlastně ztrácí smysl. Máme u nás několik výborných firem, které se dokázaly již v minulosti značně proměnit a zavést některé prvky Průmyslu 4.0. Na druhé straně spektra však stojí nemalá množina podniků, kde vrcholem digitalizace je excelová tabulka, vytištěná na A3 a fyzicky přenášená z kanceláře do kanceláře nebo v lepším případě posílaná faxem (nevymýšlím si). Pokud bychom otázku zúžili na elektrotechniku v celé její šíři, tedy zahrnující technickou kybernetiku a informatiku, bude odpověď výrazně veselejší: v těchto oborech se Průmysl 4.0 narodil, našim firmám je blízký. K jeho zavádění navíc přispívá extrémní globální konkurence: kdo vyrábí pomalu, draze, nepřesně, nepružně, ten velmi rychle skončí anebo začne dodávat na málo rozvinuté trhy – a tam skončí také, jenom možná pomaleji a určitě bolestněji.


Průmysl 4.0 není pouze o robotech a manipulátorech, ale je hlavně o digitálním propojování co největšího množství technologií, dat a systémů do jedné ploché struktury.

Které podniky jsou tedy ty progresivní?

Více inovačního potenciálu mají střední firmy, kde od přijmutí rozhodnutí k jeho realizaci je velmi blízko. Přesto tahounem zásadních průmyslových směrů jsou v současné době zejména velké korporace, které tyto technologie postupně zavádějí (například ve svých výrobních závodech, v posledních letech i stále častěji se objevujících vývojových a servisních centrech). To jsou ti, kteří mají sílu (finanční, personální, procesní) přijít s novými technologiemi a prosadit je i do svého businessového (omlouvám se za nečeské slovo) okolí. Menší firmy sice vládnou větším inovačním potenciálem, ale jejich impact ve smyslu schopnosti prosadit technologii v širokém měřítku není významný.

Personálně je samozřejmě nutné, aby si digitální transformaci vzal „za své“ management firmy. Pokud ten má horizont práce delší než jedno fiskální období, je pravděpodobné, že bude Průmyslu 4.0 nakloněn.

Co tedy bude dále? O Průmyslu 4.0 se mluví stále (v současné době o jeho druhé vlně), mnoho osob a institucí, kteří se chtěli pouze zviditelnit, toto téma naštěstí pomalu opouští. Snad jsme se již naučili rozlišovat, že automatizace a roboty nejsou cílem Průmyslu 4.0, ale jedněmi z nástrojů pro jeho zavedení. Přichází na řadu analýza procesů ve firmách, jejich digitální transformace (procesů a celých firem). Až toto jsou první znaky skutečného Průmyslu 4.0. Neřešíme tedy konkrétní roboty na výrobní lince, ale jejich automatickou interakci s okolím, a to i značně velikým (robot si například může sám objednávat materiál u subdodavatele). Základem této interakce je práce s daty, s ohromným množstvím dat, z nichž bychom měli vyrobit informace a na základě těchto informací pak kvalifikovaně rozhodnout.

Jak jsem již zmínil o pár odstavců výše, Průmysl 4.0 je velmi blízký elektrotechnikům, IT firmám, využívá se v automobilovém průmyslu či například ve finančnictví. My „elektrikáři“ jsme trošku zlenivěli, soustředili jsme se převážně na zákazníky, u kterých se nám jednotlivé prvky Průmyslu 4.0 dobře zaváděly.

V současné době je však potřeba jít také do dalších oborů a nabídnout řešení i v dalších segmentech zpracovatelského průmyslu – v papírnách, truhlárnách, zemědělství, malých potravinářských provozech atd. Tam tedy očekáváme největší nárůst zakázek. Bude se jednat o velmi individuální „malá“ řešení. K jejich zavádění budou (nebo již jsou) tři motivace: náhrada chybějící pracovní síly, zvýšení produktivity a zejména úspora času, díky které se bude moci profesionál věnovat své specializaci a netrávit čas neodbornou a mnohdy také nezáživnou a rutinní činností.

Ve vzdálenějším horizontu očekáváme masivnější nasazení umělé inteligence – a abychom si rozuměli: za umělou inteligenci považuji takový algoritmus (většinou složitý, komplexní, samoučící, zpětnovazební, ale stále pouze algoritmus), který dokáže určité činnosti provádět sám, bez lidského zásahu, vyšší rychlostí a s větší kvalitou. Nejprve se umělá inteligence objeví v IT, softwarových systémech (už se objevuje), následovat bude právě ve výrobě (neznám situaci ve vojenském průmyslu, tam patrně je již využívána).

Závěrem tedy mohu snad jen shrnout, že za poslední roky se naše situace s Průmyslem 4.0 nezměnila nijak zásadně, ale pomalu se posunujeme. Již víme, že robotizace není Průmyslem 4.0, první firmy procházejí digitální transformací. Aby zůstaly konkurenceschopné, budou to muset dříve či později udělat v podstatě všichni. A někde na horizontu se již objevuje třetí vlna – vlna umělé inteligence.

Elektrotechnická asociace České republiky

Jan Prokš

proks@electroindustry.cz

https://www.electroindustry.cz/

 

Další články

Průmysl 4.0
Inovace
Automatizace, regulace

Komentáře

Nebyly nalezeny žádné příspěvky

Sledujte nás na sociálních sítích: