Aby nevznikaly chyby při alkalickém černění ocelí, je nutné řídit se pokyny, které udávají výrobci černicích přípravků. V zásadě jde o dodržení technologické kázně. Předpokladem pro dosažení bezchybného černého povlaku na součásti je v první řadě precizní odmaštění součásti. Odmaštění musí být provedeno důkladně, jinak nedojde k vytvoření černé vrstvy nebo tato vrstva není rovnoměrně zabarvena. Velmi dobré odmaštění je základem vytvoření rovnoměrné černé vrstvy na povrchu součásti.
Teplota a doba černění
Alkalické černění se provádí prakticky při teplotě černění odpovídající bodu varu roztoku sodného louhu. Zvýšením koncentrace louhu za jinak stejných podmínek vzrůstá tloušťka tvořícího se oxidového povlaku. Teplota varu lázně při alkalickém černění by nikdy neměla překročit teplotu 172 °C. V silně koncentrovaných lázních s bodem varu 172 °C a vyšším oxidová vrstva již nevzniká. V lázních o vysoké teplotě bodu varu nebo též v počátečním stadiu černění, kdy celý povrch výrobku není ještě pokryt oxidovým povlakem, se tvoří často na výrobcích houbovité, červenohnědé nálety hydratovaného oxidu železitého. Proto se v praxi teplota varu černicí lázně obvykle nezvyšuje nad 145–150 °C.
Doba alkalického černění je závislá na druhu černěného materiálu a zvoleném složení černicí lázně či černicího přípravku. Se vzrůstem obsahu oxidovadla (NaNO3, KNO3, NaNO2) v oxidační lázni se snižuje rychlost růstu tloušťky oxidové vrstvy i hmotnostní ztráta kovu způsobená jeho rozpouštěním.
Koncentrace lázně
Během i po černění dochází v černicí vaně k silnému vypařování vody. Tím se zvyšuje koncentrace a zároveň i bod varu lázně, proto je třeba přiléváním vody udržovat původní hladinu lázně. Před započetím černění, v průběhu, i po jeho ukončení je proto třeba kontrolovat teplotu i koncentraci lázně. Teplota lázně je nejsledovanější parametr, a pokud se změní o 2–3 °C, je třeba provést vhodný zásah k udržení správné teploty alkalického černění.
Dojde-li k poklesu teploty varu lázně při normální hladině (teplota varu je závislá na složení lázně a každý dodavatel ji uvádí v technických listech pro daný černicí přípravek, cca 130–150 °C), je to znamením zeslabení lázně a vyžaduje přidání jednotlivých složek roztoku, tj. NaOH a oxidovadel (černicího přípravku). Při nepřetržitém černění je třeba příslušné dávky NaOH a oxidovadel přidávat pravidelně.
Celkové ochuzení lázně je však v mnohem větší míře způsobeno ztrátami roztoku, jenž ulpívá na povrchu vyjímaných předmětů, než vlastním oxidačním pochodem. Proto se z důvodů hospodárnosti k doplňování odpařené lázně používá prvý takzvaný ekonomický oplach po černění, v němž se hromadí hlavní podíl zbytků černicího roztoku.
Nečistoty, životnost lázně
Během černění se na hladině lázně tvoří tmavošedá pěna se škraloupy a na dně vany se hromadí tmavý kal, složený z hydrátů oxidu železitého a z uhličitanu vápenatého. Předměty větších rozměrů se proto musí do lázně zavěšovat tak, aby spodní části nebyly ponořeny do kalu.