Odborně-vzdělávací a zpravodajský portál z oblasti strojírenství a navazujících oborů
Články >> ATRAKTIVNÍ PROJEKTY - Bypass kolem Hooverovy přehrady
Chcete dostávat MM Průmyslové spektrum ZDARMA až do Vaší schránky? Více informací zde.

ATRAKTIVNÍ PROJEKTY - Bypass kolem Hooverovy přehrady

Unikátní přehrada na řece Colorado, necelých 50 kilometrů jihovýchodně od Las Vegas, vzbudila už při své výstavbě v letech 1931 až 1935 nadšený obdiv u odborníků i široké veřejnosti.

Původní název projektu zněl Boulder Dam, ale v roce 1947 byla přehrada přejmenována na počest Herberta Clarka Hoovera, 31. prezidenta Spojených států, který se výrazně zasadil o její výstavbu. Zdá se, že právě realizovaný dopravní obchvat kolem ní si zaslouží stejné uznání.

Anotace
Takto bude vypadat nový most na magistrále U. S. Highway 93. 

Elektrárna přehrady, která zkrotila řeku v Černém kaňonu, dodává 2 000 MW, takže poskytuje životadárnou energii nejen svému okolí, ale i celé jihozápadní Kalifornii. Hráz vysoká 221 metrů spolykala 2,6 milionu kubických metrů betonu a ve své koruně je široká 14 metrů. Vede po ní velice vytížená U. S. Highway 93. Po této magistrále mezi rozeklanými kaňony se ve dne v noci sunou velká nákladní auta, ale i autobusy a osobní vozy. Hustota provozu se stala nesnesitelnou jak z ekologického, tak z ekonomického hlediska.

Anotace
Celkový pohled na nový most přes řeku Colorado a přehradu Hoover Dam 

Řešení se jmenuje „Hoover Dam Bypass“ a mělo být původně hotovo právě v těchto dnech. Ale před dvěma lety v září se na stavbě vinou silných větrů zřítily dva stavební jeřáby, což práce značně zpomalilo.

Anotace
Výstavba nyní rychle pokračuje. 

Jak je z mapky patrné, nová silnice se vyhýbá romantickým serpentinám a smělými mostními oblouky překonává hluboké kaňony. Původní silnici se uleví, protože k samotné přehradě budou zajíždět jen turisté a provoz na nové trase bude podstatně rychlejší. Cesta se zkrátí o několik desítek kilometrů a tím i spotřeba pohonných hmot.

Anotace
Z mapy je patrná průvodní silnice a nová trasa projektu Hoover Dam Bypass. 

Celý projekt je velice náročný – jak ekonomicky, tak technicky. Rozpočet z roku 2001 předpokládá náklady ve výši 240 milionů dolarů, ale samozřejmě se mohou vyšplhat výš. Peníze se čerpají jak z federálního rozpočtu, tak z pokladen států Nevada a Arizona a z dalších zdrojů.

Přípravné práce na projektu byly zahájeny už v roce 2003. Největší pozornost na sebe poutá silniční most přes řeku Colorado z oceli a betonu, jehož pilíře budou vysoké 84,5 m, celková délka579 m a rozpětí oblouku 323 metrů. Dvojitý oblouk spojený žebrovím se skládá z 106 jednotlivých segmentů.

Předpokládá se, že celý obchvat bude dokončen v polovině roku 2010.

Karel Sedláček

Zajímavosti ze světa vědy a techniky

Tokamak Compass v provozu

Instalace a provoz nového tokamaku v Ústavu fyziky plazmatu Akademie věd řadí Českou republiku na špičku evropského i světového výzkumu nového zdroje ekologicky čisté energie. S pomocí tokamaků se vědci pokoušejí provést kontrolovanou jadernou fúzi, jejíž zvládnutí by přineslo prakticky nevyčerpatelný a ekologicky přijatelný zdroj energie pro lidstvo. Při jaderné fúzi dochází ke sloučení atomových jader za současného uvolnění obrovského množství energie, kterou prvky potřebují na to, aby jejich základní elementy držely pohromadě. Je to stejný proces, jaký probíhá v jádrech hvězd. Tokamak Compass byl v 90. letech 20. století vlajkovou lodí fúzního výzkumu Spojeného království, než jej nahradil větší tokamak Mast. Toto unikátní zařízení získalo Česko bezúplatně od Britů poté, co si postavili tokamak jiný a oba najednou nebyli s to provozovat. Nadměrný náklad s britským tokamakem, jehož hodnota činí asi půl miliardy korun, přijel do Prahy loni v říjnu. Dosud bylo zařízení tohoto typu v ČR pouze jedno, a to malý ruský tokamak Castor ze 70. let, který je na konci životnosti. První reakce by se na tokamaku Compass měla odehrát do konce letošního roku.

Anotace
Administrativní budova Amazon Court na Rohanském ostrově v Praze developerské společnosti Europolis se stala vítězem mezinárodní soutěže Budova budoucnosti MIPIM Architectural Review 2008 v kategorii kancelářské budovy. Hlavním architektem je dánské studio Schmidt-Hammer-Lassen. Budovu, která nabídne téměř 20 000 m2 kancelářských ploch, staví společnost Metrostav. 

Oxid uhličitý do mořského podloží

Austrálie začala pomocí experimentální technologie tlakovat do přírodního rezervoáru v mořském podloží pobřežního pásma zkapalnělý oxid uhličitý. S myšlenkou využít mořské dno k ukládání emisních plynů, které odborníci považují za hlavního viníka globálního oteplování, ale nesouhlasí ochránci přírody. Zařízení, které má zkapalnit celkem 100 000 tun CO2 a injektovat je do někdejšího úložiště zemního plynu v hloubce dva kilometry pod mořem, zahájilo oficiálně činnost poblíž města Warrnambool ve státě Victoria na jihu kontinentu. Proces, který označují odborníci jako geosekvestraci, využívá v tomto případě pórovitost horniny, která má nasáknout kapalný CO2 jako gigantická houba a udržet ho v podzemí neomezeně dlouho. Proces je založen na obdobné technologii, kterou už využili například ve Spojených státech na víc než stu těžebních míst, kde načerpali do úložišť CO2, aby zvýšili výnosnost ropných nalezišť. Stejné postupy se také používají už od roku 1996 v oblasti Severního moře, kde je ročně do podloží injektováno asi milion tun oxidu uhličitého, a také v Alžírsku při těžbě zemního plynu. Skladování CO2 pod zemí je velkým tématem i v EU. Brusel v takzvaném energeticko-klimatickém balíčku začátkem roku naznačil, že jednotlivé členské státy by mohly tuto technologii dotovat z veřejných peněz. Ty by měly jít na výstavbu deseti až 12 skladovacích jednotek napříč EU, které by mohly být uvedeny do provozu mezi lety 2012 až 2015. S komerčním využitím se počítá nejdříve po roce 2020. Do projektu se chce zapojit i ČEZ, který plánuje výstavbu technologií na zachytávání a ukládání oxidu uhličitého pod zem ve dvou lokalitách – v Hodoníně a v severních Čechách.

V cestě na Mars brání radiace

Kosmické záření je tak nebezpečné a rozumíme mu tak málo, že je velmi nepravděpodobná cesta lidí na Mars a dokonce i jejich návrat na Měsíc, dokud nebudou nalezeny lepší způsoby jak astronauty chránit, uvádějí odborníci z amerického výboru Národní rady pro výzkum (NRC). Život na Zemi před sluneční radiací a kosmickým zářením, které putují vesmírem, chrání atmosféra a magnetické pole. Astronauty chrání jen tenká vrstva odstínění. Kosmické záření zahrnuje galaktickou kosmickou radiaci (GCR) a sluneční částice. Jakákoli mise na Mars, která by využila v současnosti dostupné technologie, by trvala tři roky. Takhle dlouhá doba pobytu ve vesmíru by vystavila astronauty příliš vysokému množství radiace. A to je skutečnost, které se nevěnuje dostatečná pozornost. Výrony nebezpečných částic ze Slunce se dají předpovídat, ale astronauti by se před nimi museli ukrýt do speciálně odstíněných částí rakety či raketoplánu nebo kosmické stanice a mohli by tak propást důležité úkoly, soudí výbor NRC. Přidání dalších ochranných štítů je příliš nákladné, a navíc by tím vesmírná plavidla příliš ztěžkla.

-ks-

ksedlacek@iol.cz

Další články

Zajímavosti ve vědě a technice

Komentáře

Nebyly nalezeny žádné příspěvky

Sledujte nás na sociálních sítích: