Témata
Reklama

Atraktivní projekty: Mars neútočí! To lidé odkrývají jeho tajemství

Snad žádné jiné těleso sluneční soustavy nelákalo lidi od nepaměti tak jako jeho čtvrtá planeta – Mars –, pojmenovaná po římském bohovi války. Pravděpodobně ji lidé pozorovali už mezi lety 3000 až 4000 př. n. l. Všechny starověké civilizace, Egypťané, Babylóňané a Řekové, znaly tuto „putující hvězdu“ a měly pro ni svá pojmenování.

Tento článek je součástí seriálu:
Atraktivní projekty
Díly
Karel Sedláček

Celý život se věnuje popularizaci vědy a techniky. Promoval na Fakultě sociálních věd UK v Praze. 
V letech 1960 až 1968 pracoval v plzeňském rozhlasovém studiu, potom až dokonce roku 1989 byl nejprve redaktorem pro vědu a techniku a později zástupcem šéfredaktora deníku Svobodné slovo. Po krátkém působení jako šéfredaktor nakladatelství Melantrich byl redaktorem a hlasatelem Rádia Svobodná Evropa až do ukončení vysílání české redakce v roce 2002. Externě spolupracoval s celou řadou českých a slovenských odborných časopisů a s Českým rozhlasem.  
Vědeckotechnická témata popularizoval v knihách Laser v mnoha podobách (Praha, 1982), Pod šifrou 2001 (Praha 1984), Atom skrývá naději (Praha 1987 - spolu s Janem Tůmou). Historii unikátní rozhlasové stanice shrnul v knize Volá Svobodná Evropa (Praha 1993). Vzpomínky na konec komunistického režimu ve Svobodném slově a vydavatelství Melantrich obsahuje publikace Balkon, fenomén listopadu 1989 ( Praha 2010 - spoluautor Milan Nevole). Události okupace Československa v srpnu 1968 přibližuje publikace Vzpomínky na Plzeň – Čas lámání chleba a charakterů (Praha 2011). V roce 2018 vydal soubor cestopisných reportáží a fejetonů Toulky s Karlem Amerikou.

ATRAKTIVNÍ PROJEKTY

Mars neútočí! To lidé odkrývají jeho tajemství

Kvůli jejímu načervenalému nádechu, způsobenému červenou barvou zoxidované půdy na jejím povrchu, považovaly staré národy Mars většinou za symbol ohně, krve a zániku.

Marťané útočí

Snad největší měrou přispěl k popularizaci Marsu anglický spisovatel vědeckofantastických románů Herbert George Wells (1866–1946). Román Válka světů napsal už v roce 1898, ale světovou pověst mu přinesla teprve fascinující rozhlasová adaptace z roku 1938, kdy lidé uvěřili, že jsou svědky krvavé invaze mimozemšťanů z Marsu na Zemi.

Úspěch lákal následovníky, a tak připomeňme povídkovou Marťanskou kroniku Raye Bradburyho z roku 1950 popisující fiktivní kolonizaci Marsu. S úspěchem se setkal také román Marťanské písky z roku 1952. Jeho autor Arthur C. Clarke vypráví o založení prvních kolonií na Marsu a o těžkém zápasu kolonistů o přežití.
Pozadu nezůstali ani filmaři. Za zmínku stojí zejména americký komediální sci-fi film Mars útočí! z roku 1996 režiséra Tima Burtona, který využívá prvky černého humoru, romantické komedie, absurdit i politické satiry, a zároveň je parodií různých vědecko-fantastických béčkových filmů. Ve filmu se objevilo mnoho známých herců, jako třeba Jack Nicholson, Annette Beningová a Danny DeVito.

Jen bychom rádi věděli...

Nerudovy verše „Jen bychom rádi věděli, jsou-li tam žáby taky“ se sice týkaly Měsíce, ale bezesporu patří i našemu letitému zájmu o Mars.

Ostatně mezi českými ustálenými víceslovnými výrazy čili frazémy, jejichž významy nelze odvodit z běžných významů slov, najdeme i obrat „spadl z Marsu“. Je charakteristický pro konkrétní zemi či oblast a při překladu naprosto bez významu. Každý Čech ale ví, co to znamená – nechápe souvislosti, totéž co spadl z višně.
Z Marsu k nám sice žádný člověk zatím nespadl, ale informací máme už dost.

Starověcí astrologové připisovali Marsu zhoubný vliv. Ten se odrážel i v novověku zejména na nepříliš úspěšném sovětském průzkumu. První bezejmenná sonda SSSR dosáhla v říjnu 1962 pouze zemského orbitu, oficiální dobývání rudé planety začalo 1. listopadu 1962 startem sondy Mars 1. Sověti program ukončili sondou Mars 7, aniž by se jim podařilo na Marsu přistát.

Spojené státy jsou ve výzkumu Marsu mnohem úspěšnější. První snímky povrchu pořídil v roce 1965 Mariner 4, který Mars zblízka obletěl. Mariner 9 (1971) pak už povrch Marsu kompletně zmapoval. Průlomově se vyznamenaly sondy Viking 1 a Viking 2, vypuštěné v roce 1975, jež dosedly na Mars o rok později. Pořídily více než 50 000 snímků včetně fotografií měsíců Marsu jménem Phobos a Deimos.

Další zdařilé mise – Mars Pathfinder s „autíčkem“ Sojourner a Mars Global Surveyor v roce 1997 –přinesly další domněnky o působení vody: eroze, nánosy, systémy řek. Ale i Američané zaznamenali ztráty: 25. září 1992 odstartovala z mysu Canaveral vesmírná sonda Mars Observer s úkolem shromáždit údaje pro vyslání lidské posádky. Sonda v hodnotě 980 milionů dolarů však v srpnu 1993, tři dny před vstupem na oběžnou dráhu Marsu, zmizela.

Možnost existence živých organismů na Marsu je stále aktuální a lákavá. Tuto představu v nás podporují nejnovější americké mise. Americké robotické vozítko Curiosity poprvé získalo přímé důkazy, že na Marsu bylo před třemi a půl miliardami let jezero, v němž teoreticky mohl kvést život.

A skoro denně přicházejí na Zem další mnohoslibné zprávy. Všem věnují vědci soustředěnou pozornost.

Byl jsem na Marsu

Při svých toulkách Amerikou jsem měl možnost navštívit středisko JPL (Jet Propulsion Laboratory) a vyvíjejí se zde pro NASA satelity a různé sondy. Zařízení patří kalifornské Technice, oficiálně California Institute of Technology, lidově zvané Caltech. Rozkládá se na ploše 72 hektarů v Pasadeně, ve východní části aglomerace Los Angeles.

U vchodu nás přivítali nejen zástupci oddělení pro styk s veřejností, ale také tři srnky, které se volně, bez zábran, procházely areálem s řadou výstavných budov s laboratořemi a montážními halami a živily se květinovou výzdobou před budovou ředitelství. Zavítaly sem zřejmě z nedalekého lesnatého pohoří. Potom ovšem zmizely mezi borovicemi směrem k jídelně, takže možná tam na ně čekaly nějaké pamlsky.

Jak bývá při podobných příležitostech zvykem, průvodce začal exkurzi v malém muzeu s atraktivními exponáty shrnujícími zdejší historii. JPL založil ve 30. letech minulého století profesor Theodore von Kármán, profesor na Caltechu. Maďarský vědec, který působil v Německu, se sem uchýlil před pronásledováním nacisty kvůli svému židovskému původu.

Nejprve se zde experimentovalo s raketovými motory a v roce 1958 přešly laboratoře pod NASA. Dnes se zde motory už nevyvíjejí. Je zde zaměstnáno téměř 6 tisíc lidí a kromě kosmického výzkumu pracují na projektech jak pro ministerstvo obrany, tak energetiky.

Jistě je zajímavé, že JPL je i producentem naučných a dokonce sci-fi filmů a televizních seriálů. Není proto divu, že na zdejší experimentální Martovo pole zavítala i hollywoodská hvězda první velikosti – Matt Damon. Září totiž v hlavní roli nejnovějšího vědeckotechnického napínáku Marťan, který bude mít premiéru letos na podzim. Snímek vznikl podle stejnojmenného bestselleru ve formě deníkových zápisků, který napsal Andy Weir. Vychází v řadě jazyků včetně češtiny a získává si fanoušky zejména díky humoru, jenž hrdinovi pomáhá v robinsonovské samotě. Matt Damon hraje astronauta, botanika, který zůstane na rudé planetě sám. Během výpravy totiž udeří bouře a posádka odletí, protože ho pokládá za mrtvého. Ale muž přežije. Má omezené zásoby, nulový signál a stejně mizivé šance na návrat.

Pracovníci JPL se na realizaci filmu podíleli jako odborní poradci a film sám se nenatáčel tady v areálu ústavu, ale v Jordánsku, kde tvůrci našli vhodně rudě zbarvený písek pouště.

Avšak zdejší zkušební písečná plocha za jednou starou přízemní garáží, pocházející snad ještě z 2. světové války, se nazývá Mars Yard a patří při exkurzi k nejzajímavějším místům. Byl to zvláštní pocit procházet se po jakémsi skalnatém políčku a říkat si – jsem na Marsu.

Pouštní písek a kameny naaranžované do zvlněné krajiny skutečně odpovídají situaci na této planetě. Náš průvodce s patřičným gestem otevřel plechová vrata a zvědavým návštěvníkům se představil jeden z prototypů budoucího výzkumného vozítka, které by mohlo jezdit po povrchu Marsu a sbírat vzorky či provádět jiné výzkumy. Klidně jsme si vozítko mohli vyfotit, ze špionáže zde strach nemají. Ostatně, onen dopravní prostředek do té doby projde tolika změnami, že si s tím dnešním nebude vůbec podobný. Nyní zde zkoušejí v tzv. klinické praxi to, co konstruktéři vytvořili na počítačích – především zkoumají nejvýhodnější tvary kol a testují nejvhodnější materiály.

Varování před katastrofami

Působivý pohled se nám potom nabídl ze zasklené vyhlídkové galerie do obrovského hangáru, kde technici právě montovali satelit SMAP (Soil Moisture Active Passive). Je to spíš vědecká laboratoř s velikým slunečníkem, jež byla později vypuštěna na nosné raketě Delta II z vojenské letecké základny Vandenberg v Kalifornii.
Pohybuje se na nízké oběžné dráze a pomocí svých radarů a dalších přístrojů sbírá data o počasí na rodné planetě a posílá je do JPL. Zvláštní pozornost je věnována vlhkosti na zemském povrchu.

Zde se získaná data sumarizují, analyzují a slouží jako podklad k vytváření speciálních meteorologických map. Z nich odborníci vyčtou potřebné informace pro tvorbu vysoce přesných předpovědních modelů v závislosti na měnícím se zemském klimatu. Program, který má poskytnout lepší přehled o vývoji klimatických změn a vytvářet zásadní bázi pro varování před přírodními katastrofami, si vyžádal náklady ve výši 916 miliard dolarů. Je to jeden z příkladů praktického uplatňování projektů NASA v každodenní praxi.

SMAP měl pracovat nejméně tři roky ve výšce 685 km, ale letos v červenci se objevily první problémy. Radar začal vynechávat a proud dat byl přerušen, ale druhé hlavní zařízení, a sice radiometr, který zaznamenává mikrovlny přirozeného původu ze zemského povrchu, pracuje dál.

Technici usilovně pracují na opětovném zprovoznění radaru, ale výsledek jejich snažení nebyl do naší uzávěrky znám.

Intenzivně se pracuje na projektu InSight (Interior Exploration using Seismic Investigations, Geodesy and Heat Transport), jehož těžiště spočívá v automatické sondě vyvinuté k seismickému výzkumu vnitřního složení Marsu. Měla by být vypuštěna příští rok v březnu opět z letecké základny Vandenberg, nicméně část vědeckého výzkumu poskytly partnerské organizace z Francie a Německa.

Stacionární sonda bude umístěna na povrchu a bude vybavena vysoce citlivým seismometrem, který bude zaznamenávat jednak otřesy a jednak bude měřit tepelný tok v kůře. Měla by proniknout až 5 metrů pod povrch Marsu. Jeden přístroj bude měřit drobné odchylky v rotaci Marsu, což by mělo přispět k poznání, zda má Mars stále roztavené jádro, či nikoliv. Tyto vědecké přístroje by měly poslat na JPL zprávu, zda je Mars stále ještě geologicky aktivní.

Pro přistání zvolili výzkumníci stejný postup, jaký se osvědčil u předchozí sondy Phoenix. Plán předpokládá, že sonda bude v činnosti dva pozemské roky a energií bude zásobována z fotovoltaických článků. Investice projektu činí 425 milionů dolarů bez nákladů na nosnou raketu Atlas V.

A co lidé?

Let automatické kosmické lodi na Mars se odhaduje na rok 2018 a s lidskou posádkou by se podle některých předpovědí mohl uskutečnit za dvacet let.

Reklama
Reklama
01 Nejnovější projekt se jmenuje InSight a je zaměřen na seismický výzkum vnitřního složení Marsu
02 Experimentální písečné políčko simulující ve výzkumném areálu JPL povrch Marsu navštívil Matt Damon, představitel hlavní role ve filmu Marťan. Na památku otiskl své ruce do cementu. Pracovníci laboratoře působili při natáčení jako techničtí poradci.
03 Montáž automatické sondy InSight
04 V obrovském hangáru s extrémně čistým prostředím sledují návštěvníci ze zasklené galerie přípravu sondy SMAP.

Karel Sedláček, Pasadena, Kalifornie

Karel.sedlacek@mmspektrum.com

Reklama
Vydání #10
Kód článku: 151027
Datum: 10. 09. 2015
Rubrika: Servis / Zajímavosti
Seriál
Firmy
Související články
Stroje v pohybu – Vrtulník na Marsu

Vědci a technici z amerického Národního úřadu pro letectví a vesmír (NASA) právě řídí jednu z nejnáročnějších operací v dějinách kosmonautiky. Expedice Mars 2020 hledá známky bývalého života na sousední planetě. Kromě pojízdné laboratoře je na Marsu také první stroj, který létá vlastní silou na jiné planetě, než je Země.

Vyvíjí se nový solný reaktor

Ruští vědci zahajují přípravu koncepce reaktoru chlazeného tekutými solemi, který je považován za nezbytnou součást budoucnosti jaderné energetiky. Tento reaktor je totiž schopen spalovat nejrizikovější radioaktivní odpady pocházející nejen z jaderné energetiky. Dále se připravuje tendr na výstavbu reaktoru BREST-300, který také přispěje k řešení problému použitého jaderného paliva.

Jízdní kola z vesmírného inkubátoru

V České republice existuje celá řada firem, které se svými produkty prosadily po celém světě. Často nejsou ani tak známé doma jako spíš za hranicemi naší země, kde v ojedinělých případech vytvořily dokonce nový segment trhu. Seriál formou stručného příběhu představuje čtenářům cestu, po které se podnikatel se svojí firmou vydal, jaké milníky jej provázely a jakých úspěchů a uznání na světovém trhu dosáhl.

Související články
Najít dveře do budoucnosti

Již 20. ročník Ceny Wernera von Siemense vyvrcholil 22. února slavnostním večerem v pražské Betlémské kapli. Za své práce zde převzalo ocenění celkem 25 nejlepších mladých vědců, studentů a pedagogů. Werner Siemens prý řekl: „Lepší než bušit hlavou do zdi je najít v ní očima dveře.“ Z mladých lidí, kteří převzali ocenění nesoucí jeho jméno, by měl jistě radost. Všichni totiž dokázali nejen najít dveře, ale otevřít je do budoucnosti.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Související články
Letem technickým světem

Každý den nás překvapuje zprávami z vědeckotechnické sféry, která je nám sice ve své podstatě blízká, ale přesto někdy v detailech vzdálená, protože stačíme sledovat pouze svůj obor. V tomto letošním seriálu stíráme hranice úzkého zaměření a zlehka se dotkneme překvapivých novinek odjinud. Kdo chce vědět víc, snadno si podrobnosti najde.

Integrovaný obvod o tloušťce jedné molekuly

Lidstvo již zvládlo přeměňovat světlo na elektřinu a vytvořit akumulátory, v nichž nedochází k chemickým reakcím. Problémem však je, že tyto přístroje mají velmi nízkou účinnost. Nejlepších parametrů by se dosáhlo při použití polovodičů o tloušťce jediné molekuly. A ty se nyní naučili vyrábět vědci z ruského institutu MISiS, který je partnerem ruské korporace pro atomovou energii Rosatom.

Letem technickým světem VI

Každý den nás překvapuje zprávami z vědeckotechnické sféry, která je nám sice ve své podstatě blízká, ale přesto někdy v detailech vzdálená, protože stačíme sledovat jen svůj obor. V tomto letošním seriálu stíráme hranice úzkého zaměřeni a zlehka se dotkneme překvapivých novinek odjinud. Kdo chce vědět víc, snadno si podrobnosti najde.

Letem technickým světem IV

Každý den nás překvapuje zprávami z vědecko-technické sféry, která je nám sice ve své podstatě blízká, ale přesto někdy v detailech vzdálená, protože stačíme sledovat pouze svůj obor. V tomto letošním seriálu stíráme hranice úzkého zaměřeni a zlehka se dotkneme překvapivých novinek odjinud. Kdo chce vědět víc, snadno si podrobnosti najde.

Supravodič, to je 8 200 vláken o průměru pět mikrometrů

Poměrně dobře je známo, že Velký hadronový urychlovač v CERNu používá supravodivé magnety a že je bude používat i tokamak ITER. Jak je to však s použitím supravodičů v dalších vědeckých zařízeních? Kdy byl použit supravodič poprvé?

Hyperrychlost pro superspolehlivost

Rosatom vyvíjí a používá superpočítače schopné provést stovky trilionů operací za sekundu.

Strašidlo jménem (umělá) inteligence

Světem obchází strašidlo umělé inteligence. Jinak řečeno stroj, který se stane chytřejším než člověk a ovládne život na planetě Zemi. Je to vlastně strach z technického pokroku, který se dá interpretovat také jako obava z odcizení nebo z tajemné propasti lidské mysli.

Zvídavé neutrony

Teroristické útoky v Belgii ukázaly, že v kontrole zavazadel v dopravních terminálech jsou povážlivé rezervy. Nadějí mohou být neutronové skenery, které oproti klasickým bezpečnostním rámům a rentgenům dokážou odhalit i samotnou výbušninu.

Umělé svaly, část 3: Dielektrické elastomery, 2. díl

Náš seriál pokročil do 21. století, ve kterém se téma umělých svalů stále častěji spojuje s technologií dielektrických elastomerů. Mobilní roboti, výrobní stroje, linky, dopravníky… všude zde se nabízí jejich využití. 2. díl je pokračováním a dokončením tématu dielektrických elastomerů

Umělé svaly; část 3. Dielektrické elastomery, část 1.

Náš seriál pokročil do 21. století, ve kterém se téma umělých svalů stále častěji spojuje s technologií dielektrických elastomerů. Mobilní roboti, výrobní stroje, linky, dopravníky… všude zde se nabízí jejich využití.

Reklama
Předplatné MM

Dostáváte vydání MM Průmyslového spektra občasně zdarma na základě vaší registrace? Nejste ještě členem naší velké strojařské rodiny? Změňte to a staňte se naším stálým čtenářem. 

Proč jsme nejlepší?

  • Autoři článků jsou špičkoví praktici a akademici 
  • Vysoký podíl redakčního obsahu
  • Úzká provázanost printového a on-line obsahu ve špičkové platformě

a mnoho dalších benefitů.

... již 25 let zkušeností s odbornou novinařinou

      Předplatit