Odborně-vzdělávací a zpravodajský portál z oblasti strojírenství a navazujících oborů
Články >> Atraktivní projekty: Obrovské oko do vesmíru
Chcete dostávat MM Průmyslové spektrum ZDARMA až do Vaší schránky? Více informací zde.

Atraktivní projekty: Obrovské oko do vesmíru

Evropská jižní observatoř (ESO) je hlavní mezinárodní astronomickou organizací Evropy a patří k nejproduktivnějším astronomickým observatořím světa.

Je podporována 15 členskými státy, kterými jsou: Belgie, Brazílie, Česká republika, Dánsko, Finsko, Francie, Itálie, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko a Velká Británie. ESO má za cíl vývoj, konstrukci a provoz výkonných pozemních astronomických zařízení, která umožní významné vědecké objevy. ESO také hraje přední roli při propagaci a organizaci mezinárodní spolupráce na poli astronomického výzkumu.



Na Paranalu je umístěn VLT (Very Large Telescope = velmi velký dalekohled) – nejvyspělejší pozemní dalekohled pracující ve viditelném světle.

Velmi velký dalekohled

ESO v současnosti provozuje tři observatoře světově úrovně: La Silla, Paranal a Chajnantor, které se nacházejí na poušti Atacama v Chile. Na Paranalu je umístěn VLT (Very Large Telescope = velmi velký dalekohled) – nejvyspělejší pozemní dalekohled pracující ve viditelném světle a VISTA, největší přehlídkový dalekohled pro infračervenou oblast na světě. Zároveň je ESO evropským zástupcem největšího astronomického projektu všech dob – teleskopu ALMA budovaného na planině Chajnantor. V současnosti ESO plánuje výstavbu Evropského extrémně velkého dalekohledu (E-ELT), který bude mít průměr primárního zrcadla 40 metrů. Měl by pracovat v infračerveném i viditelném oboru záření a stane se největším dalekohledem světa.

Hvězda, která by neměla existovat

Tým evropských astronomů použil dalekohled ESO/VLT, aby v naší Galaxii vystopoval typ hvězdy, o které si mnozí mysleli, že nemůže existovat. Vědci objevili, že existuje, že je složena téměř výhradně z vodíku a hélia a že obsahuje jen velmi malé množství těžších prvků. Díky tomuto záhadnému složení hvězda spadá do „zakázané zóny“ obecně uznávané teorie hvězdného vývoje, což především znamená, že by vůbec neměla existovat. Výsledky byly publikovány 1. září 2011 v odborném časopise Nature.

Jedna slabá hvězda v souhvězdí Lva (Leo) nesoucí katalogové označení SDSS J102915+172927 je stálicí s dosud nejnižším známým obsahem prvků těžších než hélium, které astronomové označují jako kovy. Její hmotnost je ve srovnání se Sluncem menší a hvězda je pravděpodobně starší než 13 miliard let, uvádí tisková zpráva organizace ESO, kterou do češtiny přeložila Hvězdárna Valašské Meziříčí.

„Z obecně uznávané teorie hvězdného vývoje vyplývá, že hvězdy s malou hmotností a extrémně nízkým obsahem kovů by neměly existovat, neboť zárodečný oblak, ze kterého by se taková hvězda měla zformovat, by nikdy nemohl zkondenzovat,“ říká Elisabetta Caffau (Zentrum für Astronomie der Universität Heidelberg, Německo, a Observatoire de Paris, Francie), vedoucí autorka článku. „Bylo velmi překvapivé nalézt hvězdu v této zakázané zóně. Znamená to, že bude nutné modifikovat některé z modelů vzniku hvězd.“
Hvězda je velmi slabá a tak extrémně chudá na „kovy“, že jediný prvek těžší než hélium, který byli vědci schopni zaregistrovat při prvním pozorování, byl vápník.
Kosmologové se domnívají, že nejlehčí chemické prvky – vodík a hélium (společně s malým množstvím lithia) – vznikly krátce po velkém třesku. Téměř všechny těžší prvky byly vytvořeny teprve ve hvězdách. Exploze supernov následně rozptýlily tuto hmotu do okolního prostoru a tím obohatili mezihvězdný materiál o „kovy“. Nové hvězdy se tedy formují z plynu obohaceného o těžší prvky, a proto mají vyšší obsah „kovů“ než hvězdy staré. Obsah kovů v hvězdě poskytuje dobrou představu o jejím stáří.

Evropský extrémně velký dalekohled

Extrémně velké dalekohledy se na celém světě pokládají za jednu z nejvyšších priorit v pozemní astronomii. Neobyčejně rozšíří astrofyzikální znalosti a umožní podrobné zkoumání různých subjektů, včetně planet obíhajících cizí hvězdy, prvních objektů ve vesmíru, supermasivních černých děr i povahy a rozložení temné hmoty a temné energie, které ve vesmíru dominují.
Od konce roku 2005 pracuje ESO spolu se svými uživateli z řad evropských astronomů a astrofyziků na definování parametrů nového obřího teleskopu, který bude potřeba do poloviny příštího desetiletí.
Evropský extrémně velký dalekohled neboli E-ELT, jak se této převratně nové koncepci pozemního dalekohledu říká, bude mít průměr primárního zrcadla 42 metrů a bude největším teleskopem na světě pro viditelné světlo a blízkou infračervenou oblast spektra: bude největším okem do nebe na světě.
Zahájení provozu se plánuje na rok 2018, a pak se E-ELT pustí do řešení největších vědeckých problémů naší doby. Klade si za cíl dosáhnout řady význačných prvenství, včetně nalezení planet zemského typu obíhajících kolem jiných hvězd v zóně, kde by mohl existovat život – což je jeden ze svatých grálů moderní pozorovací astronomie.


Takto by mohl vypadat Evropský extrémně velký dalekohled E-ELT.

Bude čtyřikrát až pětkrát větší než současné nejmodernější přístroje tohoto druhu a zachytí asi 15krát víc světla.
Zrcadlo se bude skládat ze zhruba 1 000 šestibokých segmentů přibližně o šířce 1,4 m a tloušťce 50 mm. Celkově byl dalekohled pojat prakticky jako modulový, takže se jednotlivé kusy mohou vyrábět ve velkém množství, což dramaticky snižuje náklady.
Pokud bude největší optický dalekohled světa E-ELT postaven, bude stát na Cerro Armazones v Chile. Hora vysoká 3 060 m se nachází v centrální části chilské pouště Atacama, 130 kilometrů jižně od města Antofagasta a asi 20 km od Cerro Paranal, sídla dalekohledů ESO/VLT.

-ks-

Nejmodernější spalovna v Brně

Přibližně 55 000 brněnských domácností nyní po rekonstrukci zásobuje teplem a elektrickou energií spalovna komunálního odpadu SAKO v Brně. Akce v hodnotě 94,2 mil. eur trvala tři roky a jihomoravská metropole díky ní získala nejmodernější technologie pro likvidaci odpadu, které významně přispějí k dalšímu zlepšení životního prostředí v moravském regionu.

Dvojnásobná kapacita

Spalovna komunálních odpadů v Brně má dvojnásobnou kapacitu, vyrobí dvakrát víc páry a nově také elektřinu, kterou využijí městské teplárny. Díky tomu se sníží cena služeb spalovny. Ředitel spalovny Karel Peroutka považuje za významnou změnu při třídění odpadu dostavbu dotřiďovací linky: „Ta může za rok zpracovat až deset tisíc tun odpadu.“
Dotřiďovací linka pracuje na dvousměrný provoz. Odpad se lisuje, váže do balíků, které putují do zpracovatelských závodů, kde slouží jako vstupní druhotná surovina pro následnou materiálovou recyklaci. Zpracované plastové láhve tak například slouží jako výplň do zimních bund, sportovního oblečení nebo spacích pytlů.
Kompletní rekonstrukce probíhala za provozu a týkala se celého závodu, včetně modernizace budovy, veškerých rozvodů a kotlů. Kapacita spalovny se po rekonstrukci zvýšila na dvojnásobek, ročně zde bude ekologicky zlikvidováno až 224 tisíc tun odpadu.
V Brně vyrábíme turbíny pro elektrárny, teplárny a spalovny po celém světě. Jednu má také indiánský kmen Siouxů v USA. Instalovali jsme i turbíny, které budou vyrábět teplo pro sportovce v zimě 2014 v Soči. Jsme rádi, že jsme turbínu mohli dodat také samotnému Brnu,“ řekl Vladimír Štěpán, ředitel brněnského závodu Siemens na výrobu parních turbín.

Řízení energetických procesů

Řídicí systém T3000 je určen pro řízení energetických procesů při výrobě elektrické energie. Kromě automatického řízení a regulace chodu spalovny zajišťuje také regulaci turbosoustrojí, a to jak v oblasti strojní, tj. parních a mechanických okruhů, tak v oblasti elektrických veličin při výrobě elektrické energie na generátoru. Řídicí systém T3000 umožňuje i přesnou dodávku sjednaného množství elektrické energie do sítě odběratele a v dohodnutých mezích dálkovou regulaci výkonu z dispečinku distribuční společnosti.
V brněnské spalovně je instalována parní turbína Siemens SST-300. Kondenzační parní turbína má výkon 22,7 MW. Turbínová řada SST-300 patří k nejúspěšnějším produktům brněnského závodu, za posledních deset let jich vyrobil zhruba sto.

Turbína v brněnské spalovně má výkon 22,7 MW.

Dvoustranu připravil Karel Sedláček
sedlacek.kar@seznam.cz

Další články

Zajímavosti ve vědě a technice
Výzkum/ vývoj
Renovace a údržba
Energetické strojírenství

Komentáře

Nebyly nalezeny žádné příspěvky

Sledujte nás na sociálních sítích: