Druhou stále významnou skupinou nástrojových materiálů jsou nástrojové oceli, z nichž většinu představují oceli legované. Hlavními legujícími prvky pak jsou karbidotvorné prvky (W, V, Mo, Cr), které spolu s vysokými obsahy uhlíku vytvářejí tvrdé karbidy. Chrom, uvedený výše jako jeden z hlavních legujících prvků, nabyl na významu ve východním bloku v období minulého režimu, protože se na území bývalého Sovětského svazu nacházejí značné zásoby chromu. Proto byly vyvíjeny materiály, které neobsahovaly vůbec žádné, případně obsahovaly pouze malá množství legujících prvků, které by musely být dováženy mimo země východního bloku. Tak vznikla stále populární nástrojová ocel pro práci za studena „POIDi 2002“ (ČSN 19 436), obsahující kromě železa pouze cca 2 hm. % C a 12 hm. % Cr.
Podobné úvahy nastávají i v současnosti, kdy některé suroviny jsou pro Evropskou unii obtížně dostupné, finančně nákladné a vytvářejí ekonomickou závislost na zemích mimo EU. Ty byly Evropskou komisí definovány v podobě tzv. kritických surovin (critical raw materials – CRM). Seznam těchto surovin je znázorněn na obr. 1 v červeně ohraničené a šrafované oblasti v pravém horním rohu diagramu.
Je zřejmé, že tato ekonomicko-politická stránka není pro současné nástrojové materiály příznivá, protože se mezi definovanými kritickými surovinami nacházejí prvky běžně využívané v nástrojových materiálech (wolfram, chrom, niob) a další je těsně pod hranicí (molybden).