Témata
Reklama

Už po jednadvacáté se sešli představitelé světa na světové klimatické konferenci, tentokrát v Paříži. Zúčastnilo se jí asi 10 tisíc delegátů z téměř 200 zemí. Na jednání, jež sledovaly tři tisíce novinářů, bylo navíc zastoupeno na 30 tisíc reprezentantů občanských organizací, od církví a odborů až po nejrůznější ekologické skupiny.

Tento článek je součástí seriálu:
Budoucnost začíná dnes
Díly
Karel Sedláček

Celý život se věnuje popularizaci vědy a techniky. Promoval na Fakultě sociálních věd UK v Praze. 
V letech 1960 až 1968 pracoval v plzeňském rozhlasovém studiu, potom až dokonce roku 1989 byl nejprve redaktorem pro vědu a techniku a později zástupcem šéfredaktora deníku Svobodné slovo. Po krátkém působení jako šéfredaktor nakladatelství Melantrich byl redaktorem a hlasatelem Rádia Svobodná Evropa až do ukončení vysílání české redakce v roce 2002. Externě spolupracoval s celou řadou českých a slovenských odborných časopisů a s Českým rozhlasem.  
Vědeckotechnická témata popularizoval v knihách Laser v mnoha podobách (Praha, 1982), Pod šifrou 2001 (Praha 1984), Atom skrývá naději (Praha 1987 - spolu s Janem Tůmou). Historii unikátní rozhlasové stanice shrnul v knize Volá Svobodná Evropa (Praha 1993). Vzpomínky na konec komunistického režimu ve Svobodném slově a vydavatelství Melantrich obsahuje publikace Balkon, fenomén listopadu 1989 ( Praha 2010 - spoluautor Milan Nevole). Události okupace Československa v srpnu 1968 přibližuje publikace Vzpomínky na Plzeň – Čas lámání chleba a charakterů (Praha 2011). V roce 2018 vydal soubor cestopisných reportáží a fejetonů Toulky s Karlem Amerikou.

Dvoutýdenní megakonference na starém letišti na severu francouzské metropole si nekladla malé cíle a vzbudila velká očekávání. Poté, co se nevydařilo podobné setkání před šesti lety v Kodani, protože se účastníci na ničem nedohodli, si organizátoři nemohli podobné fiasko dovolit. Více než rok se proto na tento ekologický summit pečlivě připravovali a předjednávali základní dokumenty.

Reklama
Reklama

Přehlídka hvězd

V Paříži nechyběl nikdo, kdo ve světové politice něco znamená anebo by znamenat chtěl. Pro posílení vlastní důležitosti je dobré nechat se vyfotografovat s proslulou osobností.

Za těch dvacet let, co se konference o klimatu pořádají, se politické garnitury v mnoha zeměpisných šířkách i délkách vyměnily, ale na podstatě problému se nic důležitého nezměnilo. Továrny zamořují vzduch dál, i když v České republice méně než v době, kdy jsme přebírali smutné dědictví socialistické ekonomiky.

Letošní pařížská „světová party“ nebyla povinná jen pro každou politickou celebritu, pozadu nezůstaly ani hollywoodské hvězdy, tradičně lačné po publicitě. Do Paříže zavítal i herec Leonardo DiCaprio, který se prezentoval v čestné roli velvyslance OSN pro boj s klimatickými změnami. Na konferenci se objevili také Robert Redford a Sean Penn. Přiletěl rovněž Arnold Schwarzenegger, který se proslavil nejen jako kulturista a herec, ale také jako bývalý republikánský guvernér Kalifornie podporující ekologické projekty. Na konferenci sháněl investory, kteří by pomohli slunečnímu státu sužovanému tragickým suchem.

Politici hořekovali 14 dnů a také nocí nad stavem životního prostředí. Nakonec seškrtali původní návrh dohody ze 1 400 stran na pouhých 35 a označili výsledek za mistrovský kousek francouzské diplomacie. Smlouva totiž neobsahuje jediný konkrétní závazek a nikoho k ničemu nezavazuje. Takže každý stát s ní může souhlasit a stanovit si vlastní cíle.

Zatímco francouzský ministr zahraničí se slzami v očích a hlasem třesoucím se dojetím oznamoval, že nikdo z přítomných zástupců 196 zemí není proti smlouvě, venku proti ní hlasitě demonstrovali ekologičtí aktivisté. Zdá se jim zcela nekonkrétní a nezavazující.

Jednotlivé země si totiž mají samy stanovit své závazky na snižování škodlivých emisí a samy si mají stanovit, kolika penězi přispějí na ekologické projekty.
A v tom bude velký háček. Pravdu mají ti, kteří říkají, že do Paříže neměli jet ministři životního prostředí, ale financí. O peníze jde totiž jako vždy „až v první řadě“.

Asi žádný jiný stát nezažil tolik problémů s nedostatkem energie jako Indie. Několik set milionů obyvatel nemá přístup k elektrické energii. Často také dochází k výpadkům, protože výkony jaderných elektráren nestačí. Není proto divu, že prezident Narendra Modi považuje dostatek energie za nejzávažnější státní problém. Do roku 2022 chce zvýšit instalovaný výkon ze solárních zdrojů ze současných 5 na 100 GW. V plném poledním slunci by tato zařízení měla dodávat tolik energie jako 100 jaderných elektráren.

Důraz na sluneční záření

Na jednáních padaly sice různé návrhy a představovaly se různé iniciativy a platformy, jež by měly podporovat ekologické technologie a inovace, a miliony lítaly sem a tam. Skeptik ale dobře ví, že slibem nezarmoutíš.

Nasazení ekologické techniky, jež by měla snížit množství škodlivých emisí vypouštěných do vzduchu, je ovšem drahá záležitost, a tak se v myslích skeptiků uhnízdila oprávněná pochybnost, zda se krásná předsevzetí skutečně naplní. V minulosti tomu tak mnohdy nebylo. I staré české přísloví připomíná, že cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly.

Mezinárodní letiště Cochin na jihu Indie je první na světě, jehož provoz zajišťuje pouze fotovoltaika. Na ploše 18 hektarů je umístěno téměř 47 000 panelů.V záplavě kritických referátů, patetických výzev i pragmatických konstatování vynikly dvě události.


Především je to vznik tzv. Průlomové energetické koalice, kterou v Paříži ustavila globální skupina soukromých investorů, kteří chtějí novým technologiím urychlit cestu z laboratoří na trh. Skupina prý bude investovat, ale jen do společností, které mají tu nejlepší šanci poskytnout spolehlivou bezuhlíkovou energii každému za přijatelnou cenu.

Průlomovou energetickou koalici tvoří více než 25 investorů z 10 zemí. V jejím čele jsou nejznámější světoví miliardáři, jako bývalý šéf Microsoftu Bill Gates nebo Jeff Bezos, zakladatel internetového obchodu Amazon. Tato známá jména jsou silnou stránkou projektu, protože víme, že jejich nositelé něco v životě dokázali. Zároveň jsou i jeho slabinou, protože například Amazon má v Evropě velmi špatné jméno. Chová se totiž ke svým lidem málo lidsky.
Máme tedy vyhlášeným podnikatelským dravcům věřit, že skutečně myslí na dobro lidstva, nebo jim jde jen o získání státních zakázek či o státní dotace?
Otázky jsou na místě, protože energetická koalice vznikla ve spojení s Mission Innovation, což je mezinárodní snaha více než 15 vlád zdvojnásobit své závazky vůči primárnímu energetickému výzkumu a vývoji za účelem vynalézt technologie, které mohou tito investoři rozvíjet do obchodovatelných řešení pro budoucí globální energetický mix.

Z předchozích vyjádření Billa Gatese vyplývá, že má své tři tipy. Prvním je technologie využívající sluneční záření k vyvolání chemických reakcí, konkrétně k vytvoření vodíku, jehož lze poté využít ke komerčním účelům.

Druhým jsou samonabíjecí baterie, které by měly přinést zásadní změny do skladování energie. A třetí inovací je tzv. solární barva, jež by měla nahradit solární panely. Stačí zázračnou barvou cokoliv potřít, vystavit ji světlu a hned začne generovat elektřinu.

Nejedná se o zcela nové myšlenky. Na těchto projektech se už pracuje, ale potřebovaly by na další rozvoj více peněz.

Velký potenciál má solární technika v Číně. Například v poušti Gobi chtějí postavit obrovskou solární elektrárnu, jež by energií zásobovala asi 1 milion domácností. Ve městě Delingha prý panely pokryjí 25 kilometrů čtverečních.Ve městě Dezhou v čínské provincii Shangdong na severozápadu země otevřeli na podzim areál o rozloze 75 000 m2. Zahrnuje výstavní prostory a hotel. Stavba je celá bílá a symbolizuje čistou energii.Druhou událostí z klimakonference v Paříži je solární aliance, u jejíhož vzniku stály Francie a Indie. Postupně by se do ní mohlo zapojit až 120 zemí bohatých na sluneční svit, což jsou především země chudé. Ty se těší, že by od těch ekonomicky silných mohly získat miliardy na sluneční elektrárny. Z minulosti ovšem víme, že značná část takových prostředků na bohulibé účely neskončila bohulibě, ale v kapsách jednotlivců.


Aliance nese název Mezinárodní agentura pro sluneční energii a její aplikace. V následujících pěti letech by měla použít až 100 miliard dolarů na výstavbu solárních zařízení v Indii a v Africe. Zatím investuje na africkém kontinentu především Čína. Indie se proto hlásí o svůj podíl a profitovat chce hlavně ze spolupráce s Marokem. Tento severoafrický stát chce totiž pokrývat svou energetickou potřebu ze 14 % sluneční energií, a to už do roku 2020.

Téma má velký investiční potenciál, protože mnoho afrických států je elektrifikováno pouze na slabých 50 procent.

Podle Mezinárodní energetické agentury IEA se jen v Indii energetická spotřeba za posledních 15 let zdvojnásobila, ale přesto tam každý pátý člověk žije bez přípojky na elektřinu. Není divu, že Indie oznámila, že chce zvýšit produkci elektřiny ze slunečního záření z dnešního výkonu 4 000 MW na 100 000 MW do roku 2022. Tomu má pomoci 85 miliard eur, jež chce sama Indie vyčlenit pro sluneční alianci. Příspěvky dalších členů by měly dosáhnout 370 miliard.
Ovšem energetická koalice i sluneční aliance mohly klidně vzniknout i bez summitu o klimatu.

Tesla Motors staví megatovárnu na baterie v Nevadě. Investice dosáhne asi 5 miliard dolarů. Výroba bude nabíhat od roku 2017 postupně a do roku 2020 by měla dodávat baterie ročně až pro 500 tisíc vozů. Ve hře je 6 500 pracovních míst do roku 2020, a proto stát poskytne majiteli Tesly Motors, miliardovému vizionáři Elonu Muskovi, daňové úlevy ve výši 1,3 miliardy dolarů.

Uhlí odzvonilo

Konference, i když přijala velmi vágně formulovanou smlouvu, vydala jasnou zprávu: uhlí odzvonilo. Vědci i politici, aktivisté i lobbisté se shodli na tom, že lidstvo musí přestat využívat fosilní paliva, jež největší měrou znečišťují ovzduší.

Vláda Velké Británie už oznámila, že chce do roku 2025 uzavřít všechny své uhelné elektrárny. Výjimkou budou elektrárny vybavené technologií Carbon capture and storage (CCS). Toto rozhodnutí se ale jeví jako protismyslné, protože zároveň zrušila podporu této metodě ve výši 1 miliardy liber. CCS se však bez dotací neobejde.
Podle původních plánů chtěla společnost Shell vybavit technologií CCS elektrárnu Peterhead. Zdejší emise CO2 měly být vyváděny do podmořských formací ve vzdálenosti asi 100 km. Kdyby se projekt uskutečnil, měl snížit množství emisí až o 15 milionů tun a zajistit až 600 nových pracovních míst.

Bez státní podpory už nemá Shell o projekt zájem. Zdá se, že zásadním problémem je náhrada uhlí. To si myslí nejen laici, ale i odborníci. Za všechny připomeňme reakci fyzika Jana Hollana z Centra výzkumu globální změny Akademie věd ČR: „Vláda musí odepsat všechny zásoby uhlí a přijmout antifosilní zákon.“ Dodejme, že česká vláda sice takový zákon připravuje, ale zatím chce prolomit některé těžební limity na severu Čech. To jsou paradoxy, jak by řekl klasik.
Paradoxem je taky fakt, že dvoutýdenní megakonferenci sponzorovaly, byť jen z 20 procent, korporace, jež patří k největším znečišťovatelům životního prostředí. Organizátoři tento smutný fakt omlouvají přiznáním, že náklady na pořádání takového setkání jsou tak obrovské, že na to OSN jednoduše nemá. Hovoří se o takové sumě, že se jí ani nechce věřit. Otázkou zůstává, proč se tedy musela monstrózní akce vůbec konat a proč výslednou smlouvu nepřijalo přímo Valné shromáždění OSN.

Vždyť už na setkání nejprůmyslovějších zemí světa G-7 v bavorském Elmau se účastníci dohodli, že do konce tohoto století přestanou využívat fosilní paliva a položí důraz na obnovitelné zdroje energie. Mezitím se k tomuto cíli přihlásila i Brazílie.

A koncem září stanovilo Valné shromáždění OSN nové cíle rozvoje do roku 2030. V této souvislosti byly průmyslově vyspělé země vyzvány, aby podpořily v ochraně životního prostředí státy méně ekonomicky rozvinuté. Ovšem svou troškou do ekologického mlýna by měly přispět všechny země.
Nezbývá než věřit, že pařížská konference naplní naděje do ní vkládané. Ostatně víme, že naděje umírá poslední.

Karel Sedláček

karel.sedlacek@mmspektrum.com

Reklama
Související články
Střídavě stejnosměrné názory na elektromobilitu, 7. díl: Bezpečnost trakčních baterií

V tomto díle se zaměříme na další problematickou stránku elektromobilů, na jejich bezpečnost. Oč nám půjde především, jsou rizika spojená s možným vzplanutím trakční baterie. Jak totiž v rozhovoru pro KdeNabíjet.cz uvedl plk. Mgr. Rudolf Kramář, mluvčí Hasičského záchranného sboru ČR, pokud požár elektromobilu nezasáhne trakční baterii, pak neexistuje významnější rozdíl mezi požárem bateriového elektrického vozidla a toho s klasickým spalovacím motorem. Jakmile však baterie vzplane, ať už jsou toho příčiny vnější anebo vnitřní, vyžaduje si uhašení elektromobilu rozdílné, a nutno říct, že komplikovanější a nákladnější hasičské techniky a další navazující postupy.

Střídavě stejnosměrné názory na elektromobilitu, 3. díl: Energetický mix České republiky

V minulém díle jsme upozornili na tu skutečnost, že elektromobily lze za vozidla s nízkými anebo nulovými emisemi skleníkových plynů považovat pouze podmíněně a že jednou z takových podmínek je energetický mix dané země. To jsme ilustrovali na rozdílných emisích bateriových elektrických automobilů mezi Řeckem (155,3 g CO2/km) a Švédskem (4,1 g CO2/km). V tomto díle se zaměříme právě na energetický mix, jak všeobecně, tak v souvislosti s očekávaným postupným přechodem na elektromobilitu.

Úspory naruby - Pravda a lži o vytápění, 2. část

S neustálým zdražováním energií se mnoho obyvatel ptá, čím ekologicky a současně i ekonomicky, tedy levně a s účinností pokud možno přes 100 %, vytápět svůj rodinný dům?

Související články
Vyvíjí se nový solný reaktor

Ruští vědci zahajují přípravu koncepce reaktoru chlazeného tekutými solemi, který je považován za nezbytnou součást budoucnosti jaderné energetiky. Tento reaktor je totiž schopen spalovat nejrizikovější radioaktivní odpady pocházející nejen z jaderné energetiky. Dále se připravuje tendr na výstavbu reaktoru BREST-300, který také přispěje k řešení problému použitého jaderného paliva.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Související články
Atraktivní projekty: Kalifornie žízní

Podél dálnice číslo 5 z Los Angeles do San Franciska jsem spolu s mnoha dalšími řidiči obdivoval systém zavlažovacích kanálů. Centrální údolí Kalifornie je skutečným pěstitelským rájem s tisíci hektarů sadů a zeleninových farem. Ale úsměv člověku mizí z tváře, když vidí ten zarážecí nedostatek vody. Někde už lze spatřit pokácené uschlé ovocné stromy a nápisy: Žádná voda – žádná práce. Anebo: Modleme se, ať přijde déšť.

S uranem v podpalubí

V březnovém vydání MM Průmyslového spektra jsme publikovali článek pod názvem Jaderné ledoborce pro Severní cestu. Jelikož tento text vzbudil zájem řady čtenářů, rozhodli jsme se na toto téma připravit další podrobnější příspěvek.

Jaderná energie: Příliš drahý exit

Provozování jaderných elektráren s sebou nese mnoho rizik. Příklad sousedního Německa ale ukazuje, že mnohem složitější a dost možná i finančně náročnější než atomovou elektrárnu postavit, rozjet a udržovat, je ji vypnout a zakonzervovat. Zatímco od června 2011, kdy Bundestag schválil zákon o postupném konci jaderné energetiky v Německu, bylo odstaveno osm reaktorů, s jejich demontáží a bezpečným uložením odpadu se ještě ani nezačalo.

Bakterie a olej od hranolek zachraňují svět

Svět má slušnou šanci být zbaven jednoho ze svých nejtíživějších problémů. Týmu z Vysokého učení technického v Brně se totiž podařilo přijít s technologickou inovací, která dokáže zastavit pokrývání zeměkoule odpadem.

Atraktivní projekty: Jen vítr to ví…

Zkrotit vítr a využít jej ve svůj prospěch toužil člověk už od úsvitu dějin. Dodnes jsou známé větrné mlýny na starověké Krétě nebo ve středověkém Holandsku. I na některých místech Čech a Moravy se v minulosti osvědčily. Moderní doba však proměnila i tuto techniku.

Jaderná energetika: Reaktor do každé kapsy

Postavit velkou jadernou elektrárnu je projekt na celé desetiletí, ve kterém se investice počítají na miliardy dolarů a délka použitých trubek a kabelů na tisíce kilometrů. Náklady i rozměrné technologie lze přitom už dnes srazit do téměř "kapesních" formátů, aniž by konstruktéři museli ustoupit od výroby energie postavené na jaderném štěpení.

Jaderné ledoborce pro Severní cestu

Severní mořská cesta, dříve také Severovýchodní průjezd je označení námořní cesty podél celého severního a východního pobřeží Ruska. Plavba obvykle začíná podél severního pobřeží Norska přes město Murmansk a dále podél celého severního pobřeží Ruska k Beringovu průlivu a poté do Vladivostoku. V dobách studené války byl v letní sezóně na této námořní cestě hustý provoz, vozily se především suroviny ze sibiřských nalezišť. Hlavní myšlenkou bylo vzájemné propojení ústí velkých sibiřských řek se zbytkem země. Dnes je zhruba polovinu roku její severní část kvůli arktickému ledu neprůjezdná, v létě vyžaduje údržbu průjezdnosti pomocí ledoborců.

Atraktivní projekty: Plující chrámy techniky

Moře a oceány brázdí stále více plavidel, jež budí úžas nejen svými rozměry, ale také technickým vybavením.

Co se skrývá za značkou? Opel, Peugeot, Porsche

Další díl našeho seriálu, navazující na historickou encyklopedii ostravské rodačky a profesorky Jany Geršlové, vám poodhaluje historická fakta spojená se vznikem světových firem a korporací. Každý měsíc vám předkládáme zkrácené ukázky třech vybraných oborově tříděných značek. 

Jaderná energetika: Indové chtějí zlevnit jádro

K nejvíce ekologickému způsobu výroby elektrické energie bezesporu patří jaderná energetika. Podle statistik světové nukleární asociace WNA bylo v loňském roce ve třiceti zemích světa v provozu přes 430 jaderných reaktorů s celkovou instalovanou kapacitou cca 372 tisíc MW, což představuje produkci 13 % celosvětové elektřiny. Nyní se staví 68 reaktorů v plánu je výstavba dalších 162.

Reklama
Předplatné MM

Dostáváte vydání MM Průmyslového spektra občasně zdarma na základě vaší registrace? Nejste ještě členem naší velké strojařské rodiny? Změňte to a staňte se naším stálým čtenářem. 

Proč jsme nejlepší?

  • Autoři článků jsou špičkoví praktici a akademici 
  • Vysoký podíl redakčního obsahu
  • Úzká provázanost printového a on-line obsahu ve špičkové platformě

a mnoho dalších benefitů.

... již 25 let zkušeností s odbornou novinařinou

      Předplatit