Odborně-vzdělávací a zpravodajský portál z oblasti strojírenství a navazujících oborů
Články >> Budoucnost začíná dnes - Konference naděje
Chcete dostávat MM Průmyslové spektrum ZDARMA až do Vaší schránky? Více informací zde.

Budoucnost začíná dnes - Konference naděje

Už po jednadvacáté se sešli představitelé světa na světové klimatické konferenci, tentokrát v Paříži. Zúčastnilo se jí asi 10 tisíc delegátů z téměř 200 zemí. Na jednání, jež sledovaly tři tisíce novinářů, bylo navíc zastoupeno na 30 tisíc reprezentantů občanských organizací, od církví a odborů až po nejrůznější ekologické skupiny.

Dvoutýdenní megakonference na starém letišti na severu francouzské metropole si nekladla malé cíle a vzbudila velká očekávání. Poté, co se nevydařilo podobné setkání před šesti lety v Kodani, protože se účastníci na ničem nedohodli, si organizátoři nemohli podobné fiasko dovolit. Více než rok se proto na tento ekologický summit pečlivě připravovali a předjednávali základní dokumenty.

Přehlídka hvězd

V Paříži nechyběl nikdo, kdo ve světové politice něco znamená anebo by znamenat chtěl. Pro posílení vlastní důležitosti je dobré nechat se vyfotografovat s proslulou osobností.

Za těch dvacet let, co se konference o klimatu pořádají, se politické garnitury v mnoha zeměpisných šířkách i délkách vyměnily, ale na podstatě problému se nic důležitého nezměnilo. Továrny zamořují vzduch dál, i když v České republice méně než v době, kdy jsme přebírali smutné dědictví socialistické ekonomiky.

Letošní pařížská „světová party“ nebyla povinná jen pro každou politickou celebritu, pozadu nezůstaly ani hollywoodské hvězdy, tradičně lačné po publicitě. Do Paříže zavítal i herec Leonardo DiCaprio, který se prezentoval v čestné roli velvyslance OSN pro boj s klimatickými změnami. Na konferenci se objevili také Robert Redford a Sean Penn. Přiletěl rovněž Arnold Schwarzenegger, který se proslavil nejen jako kulturista a herec, ale také jako bývalý republikánský guvernér Kalifornie podporující ekologické projekty. Na konferenci sháněl investory, kteří by pomohli slunečnímu státu sužovanému tragickým suchem.

Politici hořekovali 14 dnů a také nocí nad stavem životního prostředí. Nakonec seškrtali původní návrh dohody ze 1 400 stran na pouhých 35 a označili výsledek za mistrovský kousek francouzské diplomacie. Smlouva totiž neobsahuje jediný konkrétní závazek a nikoho k ničemu nezavazuje. Takže každý stát s ní může souhlasit a stanovit si vlastní cíle.

Zatímco francouzský ministr zahraničí se slzami v očích a hlasem třesoucím se dojetím oznamoval, že nikdo z přítomných zástupců 196 zemí není proti smlouvě, venku proti ní hlasitě demonstrovali ekologičtí aktivisté. Zdá se jim zcela nekonkrétní a nezavazující.

Jednotlivé země si totiž mají samy stanovit své závazky na snižování škodlivých emisí a samy si mají stanovit, kolika penězi přispějí na ekologické projekty.
A v tom bude velký háček. Pravdu mají ti, kteří říkají, že do Paříže neměli jet ministři životního prostředí, ale financí. O peníze jde totiž jako vždy „až v první řadě“.

Asi žádný jiný stát nezažil tolik problémů s nedostatkem energie jako Indie. Několik set milionů obyvatel nemá přístup k elektrické energii. Často také dochází k výpadkům, protože výkony jaderných elektráren nestačí. Není proto divu, že prezident Narendra Modi považuje dostatek energie za nejzávažnější státní problém. Do roku 2022 chce zvýšit instalovaný výkon ze solárních zdrojů ze současných 5 na 100 GW. V plném poledním slunci by tato zařízení měla dodávat tolik energie jako 100 jaderných elektráren.

Důraz na sluneční záření

Na jednáních padaly sice různé návrhy a představovaly se různé iniciativy a platformy, jež by měly podporovat ekologické technologie a inovace, a miliony lítaly sem a tam. Skeptik ale dobře ví, že slibem nezarmoutíš.

Nasazení ekologické techniky, jež by měla snížit množství škodlivých emisí vypouštěných do vzduchu, je ovšem drahá záležitost, a tak se v myslích skeptiků uhnízdila oprávněná pochybnost, zda se krásná předsevzetí skutečně naplní. V minulosti tomu tak mnohdy nebylo. I staré české přísloví připomíná, že cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly.

Mezinárodní letiště Cochin na jihu Indie je první na světě, jehož provoz zajišťuje pouze fotovoltaika. Na ploše 18 hektarů je umístěno téměř 47 000 panelů.

V záplavě kritických referátů, patetických výzev i pragmatických konstatování vynikly dvě události. 

Především je to vznik tzv. Průlomové energetické koalice, kterou v Paříži ustavila globální skupina soukromých investorů, kteří chtějí novým technologiím urychlit cestu z laboratoří na trh. Skupina prý bude investovat, ale jen do společností, které mají tu nejlepší šanci poskytnout spolehlivou bezuhlíkovou energii každému za přijatelnou cenu.  

Průlomovou energetickou koalici tvoří více než 25 investorů z 10 zemí. V jejím čele jsou nejznámější světoví miliardáři, jako bývalý šéf Microsoftu Bill Gates nebo Jeff Bezos, zakladatel internetového obchodu Amazon. Tato známá jména jsou silnou stránkou projektu, protože víme, že jejich nositelé něco v životě dokázali. Zároveň jsou i jeho slabinou, protože například Amazon má v Evropě velmi špatné jméno. Chová se totiž ke svým lidem málo lidsky. 
Máme tedy vyhlášeným podnikatelským dravcům věřit, že skutečně myslí na dobro lidstva, nebo jim jde jen o získání státních zakázek či o státní dotace? 
Otázky jsou na místě, protože energetická koalice vznikla ve spojení s Mission Innovation, což je mezinárodní snaha více než 15 vlád zdvojnásobit své závazky vůči primárnímu energetickému výzkumu a vývoji za účelem vynalézt technologie, které mohou tito investoři rozvíjet do obchodovatelných řešení pro budoucí globální energetický mix. 

Z předchozích vyjádření Billa Gatese vyplývá, že má své tři tipy. Prvním je technologie využívající sluneční záření k vyvolání chemických reakcí, konkrétně k vytvoření vodíku, jehož lze poté využít ke komerčním účelům.

Druhým jsou samonabíjecí baterie, které by měly přinést zásadní změny do skladování energie. A třetí inovací je tzv. solární barva, jež by měla nahradit solární panely. Stačí zázračnou barvou cokoliv potřít, vystavit ji světlu a hned začne generovat elektřinu.

Nejedná se o zcela nové myšlenky. Na těchto projektech se už pracuje, ale potřebovaly by na další rozvoj více peněz.


Velký potenciál má solární technika v Číně. Například v poušti Gobi chtějí postavit obrovskou solární elektrárnu, jež by energií zásobovala asi 1 milion domácností. Ve městě Delingha prý panely pokryjí 25 kilometrů čtverečních.
Ve městě Dezhou v čínské provincii Shangdong na severozápadu země otevřeli na podzim areál o rozloze 75 000 m2. Zahrnuje výstavní prostory a hotel. Stavba je celá bílá a symbolizuje čistou energii.


Druhou událostí z klimakonference v Paříži je solární aliance, u jejíhož vzniku stály Francie a Indie. Postupně by se do ní mohlo zapojit až 120 zemí bohatých na sluneční svit, což jsou především země chudé. Ty se těší, že by od těch ekonomicky silných mohly získat miliardy na sluneční elektrárny. Z minulosti ovšem víme, že značná část takových prostředků na bohulibé účely neskončila bohulibě, ale v kapsách jednotlivců. 

Aliance nese název Mezinárodní agentura pro sluneční energii a její aplikace. V následujících pěti letech by měla použít až 100 miliard dolarů na výstavbu solárních zařízení v Indii a v Africe. Zatím investuje na africkém kontinentu především Čína. Indie se proto hlásí o svůj podíl a profitovat chce hlavně ze spolupráce s Marokem. Tento severoafrický stát chce totiž pokrývat svou energetickou potřebu ze 14 % sluneční energií, a to už do roku 2020.

Téma má velký investiční potenciál, protože mnoho afrických států je elektrifikováno pouze na slabých 50 procent.

Podle Mezinárodní energetické agentury IEA se jen v Indii energetická spotřeba za posledních 15 let zdvojnásobila, ale přesto tam každý pátý člověk žije bez přípojky na elektřinu. Není divu, že Indie oznámila, že chce zvýšit produkci elektřiny ze slunečního záření z dnešního výkonu 4 000 MW na 100 000 MW do roku 2022. Tomu má pomoci 85 miliard eur, jež chce sama Indie vyčlenit pro sluneční alianci. Příspěvky dalších členů by měly dosáhnout 370 miliard.
Ovšem energetická koalice i sluneční aliance mohly klidně vzniknout i bez summitu o klimatu. 


Tesla Motors staví megatovárnu na baterie v Nevadě. Investice dosáhne asi 5 miliard dolarů. Výroba bude nabíhat od roku 2017 postupně a do roku 2020 by měla dodávat baterie ročně až pro 500 tisíc vozů. Ve hře je 6 500 pracovních míst do roku 2020, a proto stát poskytne majiteli Tesly Motors, miliardovému vizionáři Elonu Muskovi, daňové úlevy ve výši 1,3 miliardy dolarů.

Uhlí odzvonilo

Konference, i když přijala velmi vágně formulovanou smlouvu, vydala jasnou zprávu: uhlí odzvonilo. Vědci i politici, aktivisté i lobbisté se shodli na tom, že lidstvo musí přestat využívat fosilní paliva, jež největší měrou znečišťují ovzduší.

Vláda Velké Británie už oznámila, že chce do roku 2025 uzavřít všechny své uhelné elektrárny. Výjimkou budou elektrárny vybavené technologií Carbon capture and storage (CCS). Toto rozhodnutí se ale jeví jako protismyslné, protože zároveň zrušila podporu této metodě ve výši 1 miliardy liber. CCS se však bez dotací neobejde.
Podle původních plánů chtěla společnost Shell vybavit technologií CCS elektrárnu Peterhead. Zdejší emise CO2 měly být vyváděny do podmořských formací ve vzdálenosti asi 100 km. Kdyby se projekt uskutečnil, měl snížit množství emisí až o 15 milionů tun a zajistit až 600 nových pracovních míst.

Bez státní podpory už nemá Shell o projekt zájem. Zdá se, že zásadním problémem je náhrada uhlí. To si myslí nejen laici, ale i odborníci. Za všechny připomeňme reakci fyzika Jana Hollana z Centra výzkumu globální změny Akademie věd ČR: „Vláda musí odepsat všechny zásoby uhlí a přijmout antifosilní zákon.“ Dodejme, že česká vláda sice takový zákon připravuje, ale zatím chce prolomit některé těžební limity na severu Čech. To jsou paradoxy, jak by řekl klasik.
Paradoxem je taky fakt, že dvoutýdenní megakonferenci sponzorovaly, byť jen z 20 procent, korporace, jež patří k největším znečišťovatelům životního prostředí. Organizátoři tento smutný fakt omlouvají přiznáním, že náklady na pořádání takového setkání jsou tak obrovské, že na to OSN jednoduše nemá. Hovoří se o takové sumě, že se jí ani nechce věřit. Otázkou zůstává, proč se tedy musela monstrózní akce vůbec konat a proč výslednou smlouvu nepřijalo přímo Valné shromáždění OSN.

Vždyť už na setkání nejprůmyslovějších zemí světa G-7 v bavorském Elmau se účastníci dohodli, že do konce tohoto století přestanou využívat fosilní paliva a položí důraz na obnovitelné zdroje energie. Mezitím se k tomuto cíli přihlásila i Brazílie.

A koncem září stanovilo Valné shromáždění OSN nové cíle rozvoje do roku 2030. V této souvislosti byly průmyslově vyspělé země vyzvány, aby podpořily v ochraně životního prostředí státy méně ekonomicky rozvinuté. Ovšem svou troškou do ekologického mlýna by měly přispět všechny země.
Nezbývá než věřit, že pařížská konference naplní naděje do ní vkládané. Ostatně víme, že naděje umírá poslední.

Karel Sedláček

karel.sedlacek@mmspektrum.com

Další články

Zajímavosti ve vědě a technice
Ekologie

Komentáře

Nebyly nalezeny žádné příspěvky

Sledujte nás na sociálních sítích: