Odborně-vzdělávací a zpravodajský portál z oblasti strojírenství a navazujících oborů
Články >> Česká věda (nejen) pro kosmos
Chcete dostávat MM Průmyslové spektrum ZDARMA až do Vaší schránky? Více informací zde.

Česká věda (nejen) pro kosmos

Výroba polovodičových snímačů, radiačních zobrazovacích kamer, vývoj zobrazovacích řešení pro průmyslové a akademické potřeby a mnoho dalšího... Tím vším se zabývá česko-finská společnost Advacam. U jejího zrodu stál Ústav technické a experimentální fyziky ČVUT v Praze, jehož je vlastně spin-off firmou, a také proslulý mezinárodní vědecký ústav CERN. Nejužší možná spolupráce akademické a komerční sféry je zde přítomná doslova na každém kroku.

Proto jsme se na názory, jak spolupráce mezi těmito dvěma světy vypadá a jak by měla či mohla vypadat, zeptali Stanislava Pospíšila, zakladatele a v současnosti emeritního ředitele Ústavu technické a experimentální fyziky (ÚTEF) ČVUT v Praze, a Jana Sohara, spoluzakladatele a CEO společnosti Advacam.

 

Úvodem je třeba říci, že akademická a komerční sféra jsou dva naprosto rozdílné světy s odlišným vnímáním priorit a cílů, s odlišnou strukturou lidí, s odlišným systémem řízení a fungování,“ říká Jan Sohar. „Propast mezi těmito světy je velká a donedávna bylo velmi málo aktivit vedoucích k jejímu přemostění. Za posledních pět let, kam sahají mé zkušenosti, se však v tomto směru udělal velký kus práce.“

„Prvotním cílem základního vědeckého výzkumu není bezprostřední dosažení komerčního přínosu,“ navazuje na jeho myšlenky Stanislav Pospíšil. „Jde-li však o výzkum experimentální, často se v jeho rámci vyvíjejí unikátní přístroje a měřicí postupy, jež se ukazují jako využitelné i komerčně. V oblasti experimentální částicové a jaderné fyziky, kam orientuje náš ústav svůj základní výzkum, nacházejí vyvinuté přístroje a postupy často uplatnění například na poli nedestruktivního zobrazování s využitím ionizujícího záření pro potřeby materiálových věd a biomedicíny.“


„Jde-li o výzkum experimentální, často se v jeho rámci vyvíjejí unikátní přístroje a měřicí postupy, jež se ukazují jako využitelné i komerčně,“ říká Stanislav Pospíšil.

Podle jeho slov budoucí komerční využití výsledků experimentálního výzkumu vychází zpravidla ze spontánního nápadu badatele, u kterého se myšlenka na aplikaci výsledků zrodí při jeho vlastní experimentální práci.

„Požadavek na komercializaci se však nedá nadekretovat,“ zdůrazňuje Stanislav Pospíšil. „Záleží to jen a jen na osobnosti badatele. Praktická realizace nové myšlenky či prototypu nového přístroje závisí pak na tom, zda je pro ni vytvořen prostor bud přímo na akademickém pracovišti, nebo, nejlépe, u průmyslového partnera. Takového, který se nebojí investovat do přerodu vyvinutého prototypu v průmyslový výrobek, jenž nalezne uplatnění na trhu. K tomu je třeba poznamenat, že dobrý pocit z využívání výsledků vlastní práce se často navíc stává významným motivujícím faktorem pracovníků základního výzkumu – v našem případě experimentálních fyziků – pro jejich další práci.“

Zvyšování technologické úrovně

„Pro nás je akademická sféra důležitým partnerem,“ zdůrazňuje Jan Sohar. „V rámci spolupráce máme možnost využívat její kvalitní infrastrukturu a zároveň být blízko nových vědeckých výstupů. Tyto pak využíváme při vývoji svých zařízení a metod jejich použití. Kromě ÚTEF ČVUT spolupracujeme velmi úzce s centrem CAPI při 1. LF UK v Praze. Tam se podílíme na testování a implementaci nových RTG zařízení a zobrazovacích metod v oblasti preklinických studií.“

Názor Stanislava Pospíšila s jeho slovy rezonuje. Podle něj, daří-li se v tomto smyslu spolupráce akademického prostředí s průmyslovými partnery, vede to ke zvyšování technologické úrovně jejich produktů, jež pak díky vysoké přidané hodnotě nacházejí uplatnění i na náročných trzích s vyšší cenovou hladinou. Následně to vede ke vzniku nových pracovních míst, k vyšším daňovým odvodům, a tedy i k návratnosti podpory základního výzkumu ve prospěch celé společnosti.

Jeho ústav v uplynulých 15 letech úspěšně spolupracoval a spolupracuje s řadou průmyslových partnerů, jak z Česka, tak i ze zahraničí. Z domácích partnerů lze zmínit například Jablotron, Ateko Hradec Králové, CSRC (nyní BD Sensors), Nuvia (dříve Envinet), Crytur, KOPOS Kolín či Škoda Plzeň a ze zahraničí jde především o XIE Freiburg, Canberra, CEA Saclay.

Nezanedbatelná finanční motivace

Jistěže motivací jsou i finance. Jak říká Stanislav Pospíšil: „V konečné fázi, je-li spolupráce s průmyslovým partnerem na přenosu technologie dovedena do cíle, mohou licenční poplatky odvozené od uplatnění výrobku na trhu představovat i nezanedbatelný zdroj doplňkového financování vlastního výzkumu ústavu.“

S ústavem máme podepsanou Licenční smlouvu, na základě které jsme oprávněni využívat know-how vyvinuté v rámci ÚTEF a na základě které odvádíme každoročně nemalé licenční poplatky,“ vysvětluje Jan Sohar. „V úzké spolupráci s ÚTEF se podílíme na vývoji a testování nových čipů vyvíjených v CERN. Mimoto máme společné projekty v oblasti vývoje zařízení pro monitoring záření ve vesmíru pro Evropskou vesmírnou agenturu ESA.“

Plody spolupráce ÚTEF a Advacamu však zahrnují i další oblasti. Jeden společný projekt již úspěšně dokončili. Jeho název zní „Pokročilé techniky rentgenové radiografie pro přírodní vědy a průmysl“ a vznikl za podpory TAČR. V jeho rámci byl vyvinut zobrazovací detektor následně velmi úspěšně realizovaný na trhu.

Veškerá spolupráce mezi ÚTEF a firmou Advacam vychází podle slov Stanislava Pospíšila z technologie Medipix/Timepix, která byla vyvinuta v rámci mezinárodního konsorcia Medipix, jež je složeno ze zhruba 25 univerzitních pracovišť a ústavů z celého světa.

Pracovníci našeho ústavu patřili k jeho zakládajícím členům,“ vzpomíná Pospíšil. „Od roku 1999 k vývoji této technologie přispěli významným způsobem zejména co do metodiky užití detektorů typu Medipix/Timepix pro radiografii a tomografii s pomocí X-záření, neutronů a iontů s vysokým rozlišením, která nacházejí uplatnění především při zobrazování v materiálových vědách a v biomedicíně. Podobně je tato metodika využívána i pro hadronovou terapii a také již ve zmíněném kosmickém výzkumu.“

Světová špička

Stanislav Pospíšil ale upozorňuje: „Pokud jde o předávané know-how, technologii či funkční prototyp, jež vycházejí z výzkumu pěstovaného na univerzitním pracovišti, musejí být na takové inovační úrovni, že s výsledným produktem uspěje průmyslový partner na trhu. Obvykle totiž platí, že byť funkční prototyp zrozený na akademickém pracovišti přináší vysoký stupeň inovace, stále je to produkt, který vznikl tak říkajíc „na koleně“, jenž má daleko k výrobku profesionální úrovně jak co do spolehlivosti, tak i designu, záruk apod. O nutném přetvoření prototypu na trhem žádaný výrobek pak rozhoduje kvalita průmyslového partnera. Podaří-li se to a dává-li dohoda mezi partnery dostatečný prostor pro další spolupráci, přináší to ústavu nejen doplňkové financování, ale oběma partnerům i dobrou reklamu na poli vědy a vývoje v celém světě.“

Ačkoli se oba pánové shodují, že nespatřují žádné zásadní překážky ve spolupráci mezi akademickou a komerční sférou v naší zemi, připouštějí současně, že by často mohla fungovat lépe.

„Myslím, že hlavním rozdílem mezi ČR a vyspělým světem je pochopení cíle vývoje,“ zamýšlí se Jan Sohar. „Mám pocit, že u nás je akademický sektor stále ještě moc zahleděný do sebe, je velmi málo motivován, aby výsledky své práce prezentoval nejen na vědeckých konferencích, ale hlavně směrem do průmyslu (komerční sféry).
A ačkoli je Česká republika v oblasti vědy na světové špičce, bohužel v oblasti podpory spolupráce mezi akademickou a komerční sférou za světem zaostáváme. Přitom se dle mého názoru jedná o důležitý pilíř rozvoje průmyslu, a tím růstu celé ekonomiky. Velké množství výsledků práce vědců zůstává v šuplících vědeckých ústavů.“


„Myslím, že hlavním rozdílem mezi ČR a vyspělým světem je pochopení cíle vývoje,“říká Jan Sohar.

„Osobně se domnívám, že tzv. technology transfer nových poznatků do spin-off firem má ve vyspělém světě výrazně vyšší podporu ze strany státu,“ souhlasí Stanislav Pospíšil. „Je to považováno za základní cestu k udržení nebo dalšího zvyšování technologické úrovně vlastního průmyslu. Domnívám se, že u nás jde zatím spíše o iniciativu již existujících spolupracujících subjektů. Co také postrádám, je dostatečná podpora nově vznikajících malých společností zaměřených na vývoj a výrobu produktů na vysoké technologické úrovni, ačkoli například díky TA ČR a operačním programům se situace výrazně zlepšila“, dodává.

Jak ano a jak ne

Podle názoru Jana Sohara však iniciátory spolupráce musí být oba zmiňované subjekty – akademický a komerční. Stát by měl pak nepřímo podporovat komerční subjekt, který se rozhodne výsledek snažení vědců uvést do praxe.

Ono to totiž neznamená vzít nějaký prototyp a začít ho vyrábět a prodávat,“ je přesvědčen Sohar. „Výsledkem práce vědců je ve většině případů prototyp zařízení nebo koncept metody. K tomu, aby takové zařízení bylo použitelné v praxi, je potřeba ještě další vývoj a testování. K tomu musíte mít tým kvalitních odborníků a nutné vybavení. Obojí stojí peníze. Speciálně podpora v mzdové oblasti by velmi pomohla.“

Mnoho vědeckých institucí však v poslední době již vytvořilo buď vlastní transfer centra, nebo spolupracují se společnostmi, které se přenosem výsledků vědy do praxe zabývají. To je podle něj velký posun kupředu.

V té souvislosti ještě Stanislav Pospíšil upozorňuje: „Transfer odborníků mezi akademickou a průmyslovou sférou, pokud se koná způsobem přetahování a přeplácení akademiků, se mi nezamlouvá. Je to spíš tunelování akademických institucí. Průmyslová sféra má sahat po absolventech vysokých škol a s akademickými institucemi spolupracovat. Za potřebné k tomu považuji podporovat nově vznikající společnosti. Historie firmy Advacam je obdivuhodným příkladem, jak se transfer technologie mezi základním fyzikálním výzkumem a průmyslem zdařil. V současnosti Advacam patří ve svém oboru mezi úspěšné hi-tech společnosti s celosvětovým ohlasem. Na mysli mi však při těchto pozitivních slovech zůstává nezodpovězená otázka, jak mohl být Advacam úspěšný, kdyby tíha základních investic do budování společnosti na zelené louce neležela jen na bedrech zakladatelů.“

Hana Janišová

Stanislav.Pospisil@utef.cvut.cz,

jan@sohar.cz

Další články

Inovace
Vzdělávání a školství
Elektrotechnika a regulace

Komentáře

Nebyly nalezeny žádné příspěvky

Sledujte nás na sociálních sítích: