České vize pro evropské plastikářství

Zaměřit pozornost tohoto seriálu právě na osobnost Zdeňka Rybczuka doporučil MM Průmyslovému spektru prof. Petr Lenfeld, současný děkan Strojní fakulty technické univerzity v Liberci. Právě pod jeho vedením zde totiž v roce 1995 Zdeněk Rybczuk absolvoval obor tváření kovů a plastů. Jeho volba univerzity nebyla rozhodně náhodná – už na rumburském gymnáziu si jako maturitní obor zvolil strojírenství, a jak sám říká, technická univerzita byla dalším logickým krokem.

„Průmyslová odvětví mají v naší zemi dlouhodobou tradici a řada z nich získala vysoké renomé po celém světě,“ je si vědom Ing. Rybczuk. „Mezi obory s dlouholetými úspěchy patří, a vždy patřilo, tváření a obrábění kovů. Moje rozhodnutí věnovat se právě tomuto oboru tedy ovlivnila v podstatě sázka na tradice v kombinaci s uplatněním v mnoha oborech – od automobilového průmyslu přes třeba potravinářství až po zdravotnictví.“

V průběhu vysokoškolského studia nikdy nebyl tím typem studenta, který tráví přehnaně mnoho času v posluchárnách a knihovnách.

„Naopak, teoretické znalosti jsem před zkouškami často musel dohánět samostudiem z kopií zápisků z přednášek, které mi půjčili spolužáci,“ vzpomíná. „Nicméně tvrdím, že kvalitativní stránku vzdělání nelze prioritně hodnotit podle množství dosažených teoretických znalostí, ale podle schopností aplikovat získané metody, postupy, a samozřejmě i znalosti ve variabilních podmínkách každodenní praxe.“

Z pohledu výběru kandidáta o zaměstnání je podle něj důležitější zaměřit se na osobnost a rozvojový potenciál uchazeče. Přitom mezi nejhodnotnější patří schopnost využít návyky a informace z různých zdrojů, a schopnost metodicky a systematicky řešit situace a pracovat v týmu.

Coveris Rigid, s obchodní značkou PACCOR, se stal největším dodavatelem pevných plastových obalů pro evropské potravinářství. Má obrat cca 600 milionu eur, 3 500 zaměstnanců, 19 výrobních závodů na různých místech v Evropě a dva ve Spojených státech.

Mimo profesora Lenfelda měl Zdeněk Rybczuk štěstí i na další lidi, kteří jej nějak profesně ovlivnili či nasměrovali.

„Snažil jsem se vždy následovat příklady těch, kdo něco dokázali – pozorovat, hledat souvislosti a získávat inspiraci. A to jak ze setkávání s kolegy, tak se zákazníky, partnery či dodavateli…“ říká Rybczuk a dodává: „Nicméně v tržním prostředí pramení úspěch především z vlastní ctižádosti a výkonnosti každého jednotlivce, z nároků kladených na sebe sama.“

Navíc podle jeho slov vás na začátku profesní kariéry budou ovlivňovat ti, kterým vás představí jiní, později pak tým lidí, které si pro spolupráci vyberete vy sami.
Tato profesní cesta však bezesporu musí začít již v době studia.

„Například máte-li při studiu volný čas,“ radí Rybczuk, „využijte jeho část k plánování a realizaci toho, co vám čas pomůže ušetřit v budoucnosti. Tím získáte výhodu ve chvíli, kdy pravou nohou vykročíte na dráhu své profesní kariéry. Konkurenční výhoda není nic jiného než pozitivní odlišení se od ostatních v určité situaci. Mám na mysli třeba dnešní možnosti paralelního studia více oborů, využití stáží v zahraničí a podobně. Tyto možnosti se před námi poprvé otevřely v 90. letech, ale já je tehdy bohužel nevyužil.“

Zdeněk Rybczuk tedy hned po absolvování univerzity nastoupil do práce. Avšak již po několika měsících začal uvažovat o vycestování za účelem zdokonalení angličtiny. Přihlásil se také na postgraduální studium oboru ekonomika a Management na VŠE. Po jejich absolvování pokračoval dále ve studiu manažerských oborů Finanční management, Change management, Marketing na Open University po dobu dalších šesti let, i přesto, že studium při zaměstnání určitě nebylo ve srovnání s denním studiem nijak snadné.

„Vycházel jsem však z toho, že na profesní cestu vzhůru je třeba se důkladně připravit,“ říká a radí dnešním studentům: „Poptávka po absolventech technických oborů je dlouhodobě vysoká jak u nás, tak i v zahraničí. Proto není třeba, aby hlavním kritériem vašeho směřování byla vidina rychlé finanční jistoty. Vždy je dobré porovnat aktuální možnosti se zkušenostmi ostatních, a teprve pak se rozhodovat.“

Podle jeho slov mají naši mladí lidé velkou výhodu i v kvalitě našeho technického školství. To má v oblasti teoretických znalostí velmi dobrý kredit po celé Evropě, přičemž v některých specializovaných oborech je dokonce považováno za jedno z nejlepších. Velký pokrok zaznamenává také v oblasti jazykové vybavenosti dnešních studentů, což je základ možnosti úspěšné integrace.

Kritičtější však je, když se zamýšlí nad osobnostní stránkou současných absolventů. Je přesvědčen, že by bylo vhodné klást větší důraz na rozvíjení osobností mladých lidí a rozvíjení jejich schopností budoucích řídicích pracovníků. Podle jeho názoru, je třeba se již v rámci univerzit více zaměřit na motivaci k rozhodování, střídání týmových rolí, orientaci na tvorbu přidané hodnoty a další dnes tak důležité „měkké dovednosti“.

Prvním pracovním místem Zdeňka Rybczuka byla společnost Strojobal, tehdy dceřiná společnosti nadnárodní obalářské skupiny Pechiney Group. Zde byl již za studií na povinné praxi, z níž se posléze stala pětitýdenní letní brigáda s možností pracovat v týmu zaměřeném na optimalizaci procesů lakovacího a tiskařského provozu. Takže, jak říká, skvělá příležitost i zkušenost. Poté následovala konkrétní pracovní nabídka, navíc s možností prohloubení odborného a jazykového vzdělání. A tak se z brigády stal desetiletý pracovní poměr…

V roce 2006 se rozhodl přijmout nabídku finské nadnárodní společnosti Huhtamaki, zabývající se výrobou plastových a papírových obalů s globálním zastoupením a multi-technologickým programem, zahrnujícím vývoj nových aplikací.

„Považoval jsem to za obrovskou osobní i profesní výzvu,“ vzpomíná. „A tak jsem ‚konvertoval‘ od tváření kovů k plastům.“

V letech 2008–2010 se zde podílel na významných strategických projektech a tak, když posléze vznikla v rámci korporace firma s dnešním názvem Coveris Rigid, bylo logické, že v ní získal postavení ve vrcholovém managementu. Dnes je konkrétně výkonným ředitelem prodeje a výroby pro Evropu s několika dalšími pravomocemi v globálním měřítku.

Samozřejmě není jednoduché skloubit práci vrcholového manažera v zahraniční firmě se životem a rodinou v Česku. Jak se s tím dokáže poprat Zdeněk Rybczuk?
„Popravdě řečeno, ideální recept už jsem přestal hledat,“ říká. „Po 10 letech práce v zahraničí, kdy neustále intenzivně cestuji z místa na místo, tak ‚nej‘ řešení použitelné pro každého prostě neexistuje. V mém případě je tím, kdo mi umožnil realizovat mé profesní výzvy, rodina, a hlavně moje manželka Alena. I když žijeme v době pokročilých komunikačních technologií, stejně může být osobní kontakt rozhodujícím činitelem v důležitém jednání. A tak člověk cestuje čtyři až pět dní v týdnu, po 40 týdnů v roce. A to bez podpory rodiny prostě není možné.“

Přesto Zdeněk Rybczuk neuvažuje a nikdy neuvažoval, že by žil jinde než v České republice. Podle svých slov je patriot, ale i kdyby nebyl, chtěl by prostě žít tam, kde žije jeho rodina.

Doposud nebyla příležitost, aby společnost Coveris Rigid vybudovala na území naší republiky svůj první český, a přitom ten nejmodernější závod v Evropě, případně jej získala prostřednictvím akvizice. To by pak i pro něj osobně otevíralo zajímavé nové možnosti.

Nicméně říká: „Nepřemýšlím o další profesní cestě. Příležitosti nemůžeme naplánovat, ale lze jim jít aktivně naproti přístupem, otevřeností a dosaženými výsledky. Profesně inklinuji k výrobnímu prostředí, kde můžete fyzicky uchopit výrobek. Dále vyhledávám výzvy, jako jsou projekty krizového managementu či řízení skokové expanze. Co přinese budoucnost, tedy uvidíme…“

Hana Janišová

hana.janisova@mmspektrum.com