Témata
Reklama

Český manažer, technolog i dobrodruh

Jan Jakoubek je poměrně netypickým příkladem člověka, kterého lze s jistou nadsázkou nazvat „self made man“. A to i přesto, že jeho kariéru spoluutvářely i odborné školy a univerzity, včetně pražské ČVUT.

Od počátku letošního roku pracuje Jan Jakoubek pro firmu BOS Automotive v Klášterci nad Ohří jako Manažer interní kvality. Současně s tím dnes také spolupracuje s firmou Camex na projektu, který získal grant od Technologické agentury ČR na výzkum a vývoj technologie výroby drátů ze slitin CuCrNb. Ten se používá jako super vodič pro jaderné elektrárny v ČR i zahraničí.

Už jen z těchto dvou oblastí jeho činností je zřejmé, že jde o velmi erudovaného člověka. Jeho profesní start však rozhodně nebyl jednoduchý. Jeho rodina nebyla z těch, které kladou přílišný důraz na vzdělání svých potomků, a tak Jan Jakoubek v roce 1994, ve svých 14 letech nastoupil na učiliště, obor tesař.

Během studia jsem však zjistil, že mám větší schopnosti, než jsem si původně myslel, a tak jsem se rozhodl pro nadstavbu,“ vzpomíná. „Nastoupil jsem tedy na ISST – Integrovanou střední školu technickou v Mostě.“

Reklama
Reklama
Reklama

Drsné zkušenosti

Po ukončení studia v roce 1998 nastoupil základní vojenskou službu. armáda mu však do té míry připadala jako výzva, že se na nějakou dobu stal vojákem z povolání. I to jej však kupodivu nasměrovala k jeho budoucí profesi – v té době se právě formovalo chemické vojsko v Liberci, a tak s Libereckou 9 RCHBO (Rota chemické a biologické ochrany) procestoval všechna „bezpečnostně žhavá“ místa té doby, jakým bylo třeba Kosovo.

Zde jsme například střežili Srby žijící na hranicích s Kosovem před vyvražděním ze strany kosovských Albánců,“ vzpomíná Jakoubek.

Stihl si ještě „užít” operace Enduring Freedom v Iráku, která následovala po událostech 11. září 2001, ale pak se rozhodl z armády odejít.

V té době však Jakoubek zjistil, že pro jeho další profesní směřování by mu prospěla odborná zahraniční zkušenost – mimo jiné i z důvodu zdokonalení jazyků. Jeho cesta tedy vedla do Irska, kde posléze působil téměř 10 let. Zde pracoval například pro společnosti Hewlett Packard a později pro farmaceutické firmy Abbott Vascular nebo Takeda, vždy na pozicích souvisejících s technologiemi. A právě v Irsku se po několika letech praxe rozhodl pro další vzdělání a nastoupil na obor Obchod a IT na Open University UK. Školu však nedokončil, protože dostal nabídku na práci ve Spojených státech, a to na vývoji nového kardiovaskulárního stentu právě pro společnost Abbott ve slunné Kalifornii. To skutečně nešlo odmítnout.

Z Čech do Indie a zase zpátky

USA však rozhodně nebyla jeho poslední štací. Po několika letech sbírání pracovních zkušeností v Irsku a USA se v roce 2013 vrátil do Česka a začal pracovat jako inženýr kvality pro lovosickou firmu TRCZ. Na konci roku 2014 však dostal další nesmírně lákavou nabídku – odjet do Indie a zde na pozici Production Control and Development Manager pracovat pro společnost Groz-Beckert, která je globálním lídrem ve výrobě průmyslových jehel.

V té chvíli však vyvstala potřeba dalšího odborného vzdělání, konkrétně v oblasti galvanizace a tepelného zpracování kovů. A tak Jan Jakoubek využil možnosti zúčastnit se kurzu, který v té době pořádala Strojní fakulta ČVUT. Podle jeho slov se k němu díky tomuto kurzu dostaly především vynikající poznatky z praxe zkušených pracovníků tohoto oboru.

Za zmínku stojí mnozí z nich, například Dr. Anton Reinfelder, který ve společnosti Groz-Beckert léta zastává post generálního manažera pro Indii, nebo Bernd Hillenbrand, celosvětový vedoucí divize Sewing pro koncern Groz-Beckert a Schmetz. Oba jsou silné osobnosti se schopností motivovat svůj tým a mne osobně byli velkými oporami při mém působení v Indii.

Pro významnou globální společnost Groz-Beckert Asia Jakoubek pracoval po dva předcházející roky v Indii na pozici Production Control and Development Manager.

Dodává, že ještě jednomu člověku vděčí za velkou část své pracovní motivace. Je jím jeho dlouholetý kamarád David Proška, majitel a zakladatel společnosti Camex, s níž také, jak bylo výše zmíněno, aktuálně spolupracuje.

„Za celou svou profesní kariéru jsem měl vždy štěstí na lidi, kteří mě dokázali posouvat dál,“ konstatuje Jan Jakoubek. „

Měnit myšlení lidí

Proč se však Jan Jakoubek nakonec vrátil zpět do České republiky? Odpověď je zřejmá: Hlavně kvůli své rodině.

V posledních 20 letech jsem skutečně v soukromém i profesním životě viděl a zažil mnoho,“ rekapituluje Jan Jakoubek. „Často říkávám svým přátelům, jaké máme štěstí, že žijeme v centru Evropy, bez katastrof, válek, s dobře fungujícím zdravotnictvím a vyspělým školstvím. V otázce další profesní realizace v zahraničí bych si určitě vybíral hodně opatrně, zejména s ohledem na děti.“

Nicméně cesta zpět z Indie nebyla jednoduchým rozhodnutím. „Námluvy“ s firmou BOS trvaly téměř 11 měsíců, hlavně kvůli vzdálenosti mezi ČR a Indií a Jakoubkovu pracovnímu vytížení. Nakonec však rozhodla nejen zajímavá pracovní výzva, ale i fakt, že BOS má velmi dobrou firemní kulturu a i přes časově náročné dojíždění manažer dokáže skloubit pracovní a rodinný život.

"V otázce další profesní realizace v zahraničí bych si určitě vybíral hodně opatrně, zejména s ohledem na děti," říká Jan Jakoubek.

„Na své současné pozici se věnuji interní kvalitě a v té souvislosti i změně myšlení lidí, aby byl maximalizován output na úkor zmetkovitosti. Není to jednoduché, protože mentalita lidí je odlišná, a to i kvůli vyčerpanému pracovnímu trhu. Pomalu se však posouváme a s novou technologií budeme brzy tam, kde chceme být. V cizině jsem se naučil nebýt manažerem v našem slova smyslu, ale být pro lidi člověkem a naslouchat jejich potřebám. Přítomnost nadřízeného u linky a prohození několika přátelských slov je někdy více motivující než finanční odměna... Často přitom zapomínáme, kdo nám generuje zisk a jak moc jsme závislí na lidech, kteří pracují na výrobních linkách. V tomto směru ještě musíme posunout myšleni v našem průmyslu.“

Na základě své bohaté profesní cesty, která nebyla pohodlná ani přímá, může Jan Jakoubek bezesporu radit současným studentům: „Můžete být výborní v lavicích, ale nic vám nenahradí reálnou zkušenost v praxi a čerpání poznatků od zkušených kolegů. A nebojte se vycestovat do zahraničí, abyste viděli, jak to dělají jinde,“ dodává.

Hana Janišová

hana.janisova@mmspektrum.com

Reklama
Vydání #11
Kód článku: 181125
Datum: 14. 11. 2018
Rubrika: Servis / Technické školství
Autor:
Firmy
Související články
Interdisciplinární studentské projekty

Profesor Stanislav Hosnedl před dvanácti lety přišel s ideou realizace týmových studentských konstrukčních a designérských projektů. Z původní studentské akce na Fakultě strojní ZČU v Plzni se rozrostla spolupráce napříč čtyřmi zdejšími fakultami, dvěma zahraničními univerzitami a patnácti tuzemskými a zahraničními firmami. Celým tímto vším prošlo při řešení 36 témat na 980 studentů. Letošní dvanáctý ročník byl opět v celé řadě aspektů výjimečný.

Výuka a výzkum aditivních technologií

Inovativní výrobní technologie nacházejí své místo také v technickém vzdělávání. Do svých osnov je dříve či později zakomponovaly všechny technické vysoké školy. Avšak pořízení nákladných technologií se neobejde bez podpory ze strany průmyslového výzkumu. Na Fakultě strojní ČVUT v Praze nyní disponují úplně novým zařízením M2 cusing pro výrobu dílů metodou DMLS německého výrobce Concept Laser, dnes působící pod značkou GE Additive. Stroj dodala společnost Misan a technologie slouží primárně pro výzkum v leteckém průmyslu.

O materiálovém inženýrství pro strojírenství

Ve srovnání s tradičním strojním inženýrstvím vzniklo materiálové inženýrství jako vědní a studijní obor před poměrně krátkou dobou. Zkušenosti ukazují, že jeho podstata není části technické veřejnosti a zejména mnohým studentům strojního inženýrství zcela jasná. To je i možnou příčinou, že počet materiálových inženýrů neodpovídá potřebám strojírenského průmyslu. Materiálové inženýrství se přitom zásadním způsobem podílí na modernizaci a konkurenceschopnosti strojírenských výrobků a zařízení, zvyšování efektivnosti jejich výroby a snižování energetické náročnosti jejich provozu.

Související články
3D tisk betonových staveb

Vědecké týmy z Technické univerzity v Liberci (TUL) a z Českého vysokého učení technického v Praze (ČVUT) společně představily 24. června funkční zařízení pro 3D tisk stavebních prvků z cementových směsí. Projekt 3D Star, jehož garantem je TUL, si klade za cíl vyvinout robotické rameno, které bude možné jednoduše dopravit na stavbu a vytisknout s ním i několikapatrové budovy přímo na místě.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Související články
Technická soutěž EBEC 2020

Již po dvanácté proběhne na VUT v Brně lokální kolo soutěže EBEC (European BEST Engineering Competition). Ta se pyšní statusem největší soutěže pro studenty technických vysokých škol v Evropě. Soutěží se na lokální, regionální a celoevropské úrovni. Letošní finále se uskuteční ve Varšavě.

Elektromobilita pro energetickou nezávislost

Téměř veškeré hlavní fosilní zdroje energie planety – ropa nebo uhlí, se nacházejí v nějak problematických oblastech, ať už místem, nebo politicky, či ekonomicky, a závislost na nich je snadno zneužitelná. Proto je snaha o energetickou samostatnost tak strategicky důležitá pro celou Evropu.

Jak vytvořit draka

Už několikrát jsme v našem časopise představili formule, které jsou dílem studentů českých technických univerzit. Mezi nimi rozhodně nesmí chybět ta, která spatřila světlo světa na VUT v Brně – dravý i elegantní Dragon 9.

Studentská formule pro světové autodromy

Ve středu 22. května letošního roku se mohli příznivci rychlých aut zúčastnit slavnostního odhalení formule Vector 05, kterou sestavili studenti VŠB – Technické univerzity Ostrava. Cílem studentského týmu Formula TU Ostrava bylo postavit již pátý monopost konkurenceschopného závodního vozidla kategorie pro spalovací motory a získat zkušenosti ve využití standardních a nestandardních technologií, a samozřejmě vyhrát na mezinárodních závodech Formula Student.

Firmy oceňují studentskou mezioborovou spolupráci

Už po patnácté se na Západočeské univerzitě v Plzni uskutečnil ojedinělý výukový projekt DESING, v němž studenti z několika zdejších fakult pracují v multioborových týmech na tématech zadaných průmyslovými podniky. Vyvrcholením jeho, již 15. ročníku, byl jubilejní 10. mezinárodní workshop, který proběhl začátkem dubna ve Vědeckotechnickém parku Plzeň. Čtyři nejúspěšnější plzeňské a dva bavorské studentské týmy tu v anglicky vedených prezentacích představily návrhy svých technických produktů.

České a slovenské odborné školství

Přinášíme vám pohled na problematiku školství a jeho vliv na tvorbu vyspělé ekonomiky očima dvou odborníků - slovenského výzkumného pracovníka a podnikatele prof. Milana Gregora a podnikatele a neústupného reformátora českého školství ing. Jiřího Rosenfelda. S oběma dotyčnými jsme v předchozích vydáních realizovali profilové rozhovory mapující jejich dosavadní profesní příběh. Oblast školství jsme z nich vyjmuli pro tento komplexní pohled, který ve společném regionálním kontextu spatřujeme za velmi poučný a inspirující. Názory vycházejí a jsou opřeny o bohaté zkušenosti jejich působení jak na akademické půdě, tak i v byznyse.

Česko a Sasko společně pro plasty

Pracovní skupina zabývající se technologiemi plastů a vláknových kompozitů se na Vysoké škole v Žitavě/Zhořelci (Hochschule Zittau/Görlitz) začala postupně ustavovat v zimním semestru roku 2015.

Česko-francouzskou cestou vzhůru

Kombinace magisterského titulu z oboru Industrial Engineering na VUT a inženýrského diplomu ze školy Arts et Métiers – to je dokonalý startovní můstek pro uplatnění ve špičkových zahraničních firmách. Pro brněnskou rodačku Pavlínu Trubačovou to byl začátek profesní cesty do CERNu.

Český mozek pro světové vozy

Rozhodnete-li se pořídit si nový vůz, pravděpodobně nebudete znát člověka, který rozhodl o konkrétním dílu, jež bude součástí automobilu. Pokud však tím vozem bude Škodovka, pak je velmi pravděpodobné, že mužem, který o mnohém ve vašem voze rozhodoval, je Ing. Radek Urbiš, PhD., MBA.

České vize pro evropské plastikářství

Od raného mládí to šluknovského rodáka Zdeňka Rybczuka táhlo ke strojařině. Navzdory tomu je dnes vrcholovým manažerem v oblasti plastikářství – konkrétně působí ve firmě Coveris Rigid Zell Deutschland na pozici ředitele výroby a obchodu. Jaká byla jeho životní cesta a jak se stalo, že „konvertoval“ od kovů k plastům?

Reklama
Předplatné MM

Dostáváte vydání MM Průmyslového spektra občasně zdarma na základě vaší registrace? Nejste ještě členem naší velké strojařské rodiny? Změňte to a staňte se naším stálým čtenářem. 

Proč jsme nejlepší?

  • Autoři článků jsou špičkoví praktici a akademici 
  • Vysoký podíl redakčního obsahu
  • Úzká provázanost printového a on-line obsahu ve špičkové platformě

a mnoho dalších benefitů.

... již 25 let zkušeností s odbornou novinařinou

      Předplatit