Odborně-vzdělávací a zpravodajský portál z oblasti strojírenství a navazujících oborů
Články >> Cíle a píle jsou tím, co mě žene stále kupředu
Chcete dostávat MM Průmyslové spektrum ZDARMA až do Vaší schránky? Více informací zde.

Cíle a píle jsou tím, co mě žene stále kupředu

Martin Šula, majitel společnosti MSR Engines, založené roku 2004, vyrábí motorizovaná surfovací prkna JetSurf. Zajímavé na tomto projektu je, že úplně všechno vzniká v Brně – Střelice, kam se firma nastěhovala před dvěma lety. Tak se podařilo zvýšit plánovanou kapacitu na 1 500 výrobků ročně. Ale hned první rok zde vyrobili 1 200 surfovacích prken. Firma už ale přistavěla další objekty a hodlá se rozšiřovat i nadále.

Martin Šula je sympatický chlapík, který vystudoval Fakultu strojního inženýrství na VUT v Brně, a již v dobách studia mu učarovaly spalovací motory. Jak říká: „Většinu času během studia jsem trávil s docentem Jarošem při vývoji motorů. To byla věc, která mě nastartovala a dala mi impulzy pro můj další život.“ Po skončení studia vyvíjel spalovací motory pro motokáry a další disciplíny motosportu. Za předěl jeho kariéry, který mu dodal odvahu pustit se do dalších projektů, považuje právě vývoj a realizaci tohoto motoru, se kterým pak Lewis Hamilton vyhrál titul mistra světa v motokárách. V tomto týmu jezdil i Nico Rosberg, který dosáhl se Šulovým motorem na titul mistra Evropy. A snad i úspěch v motokárovém sportu katapultoval později oba jezdce do Formule 1.

Od svých dvaceti let Martin Šula pracoval v oblasti motokárového sportu a jeho prací byl především tunning motorů. Jeho motory dovezly jezdce k vítězství v mistrovství republiky, Německa, Itálie, Evropy, a pak i světa. Je mimo jiné i autorem systému pro rekuperaci brzdné energie.


Ing. Martin Šula
Narozen v roce 1975 ve znamení Lva. A tohle znamení přesně vystihuje jeho povahu. Ničeho se nebojí, tam, kde ostatní couvnou, on to bere jako svoji příležitost. Hodně velkou roli v jeho životě hraje to, že je sportovec tělem i duší. Své cíle si stanovuje jako věc, kterou musí splnit. Splnit cíl rovná se pro něj vyhrát závod.
Jeho firma MSR Engines stále roste, má dostatek zakázek i práce. Jejím zásadním výrobkem jsou motorová prkna JetSurf, kterými byl vytvořen nový, ryze český, sportovní obor, který ale má už svá světová mistrovství pro muže i pro ženy.

MM: Kdy vlastně začíná příběh podnikatele Martina Šuly?

Martin Šula: Celý můj příběh začíná v době, když mi bylo necelých 18 let. Tehdy jsem se úplně náhodou dostal na brigádu k panu docentu Jarošovi, velkému odborníkovi na dvoutaktní motory, včetně vývoje, návrhu, měření. A já u něj jako student pracoval až do skončení vysoké školy a pak ještě dva roky. Tam jsem se dostal do kontaktu se správným vývojem motorů, měřením, jak vlastně vůbec dělat vývoj motoru od začátku až do konce. Měl jsem to štěstí, že mi pan docent Jaroš dal největší životní školu. A to mě neuvěřitelným způsobem posunulo dopředu, nakoplo.

MM: Jaká byla vaše další cesta?

Martin Šula: Školu jsem dokončil v roce 1999 a do roku 2000 jsem pracoval ještě u pana docenta. Pak jsem odešel dělat do týmu pana Charouze a dále týmu Maxter CRG v Itálii. Se získanými zkušenostmi jsem nastoupil do výroby ve firmě MVVS, která dělala letecké motory. Potřeboval jsem se ozdravit, protože práce pro motorsport je nesmírně psychicky náročná. Čtyři roky jsem dělal ve vývoji leteckých motorů. Pak jsem přišel s nápadem, jak vyrábět odlitky, tak, jak to doposud nikdo nedělá, a začal jsem pracovat s KTM motorsport ve vývoji motorů. Zde jsem vytvořil speciální velmi přesný odlitek, věc, kterou do té doby nebyli schopni udělat.

Odlitky pro KTM a BMW jsem se tehdy i živil. Během té práce pak vznikaly další nápady. Při práci pro KTM jsem realizoval systém pro rekuperaci brzdné energie K.E.R.S. Byli jsme první na světě. Naše motorky byly až o dvě sekundy na kolo rychlejší než mašiny velkých výrobců – a ti prosadili, že systém byl zakázán. Pak jsem aplikoval své zkušenosti ve Formuli 1 pro BMW na systému rekuperace. Když přišla krize, tak BMW z Formule 1 odstoupilo.

MM: A tehdy se ve vaší hlavě zrodil nápad na JetSurf?

Martin Šula: V době práce pro BMW ve Formuli 1 jsem už tak trochu měl nastartovaný vlastní projekt motorového prkna, který vznikal při práci, a po odchodu z týmu BMW jsem se pak začal věnovat práci na výrobě motorového surfu. Ve svém životě jsem ale dělal různé věci, třeba pro Red Bull Air Race a pro Martina Šonku aerodynamiku jeho letadla, elektronické systémy a úpravy na chlazení motoru. Bohužel v sezoně 2017 jsme zjistili, že Red Bull Air Race dělá v rámci svých rozhodnutí věci, které jsou neslučitelné s mým sportovním přesvědčením.

MM: Prý jste svému tátovi slíbil, že do 40 let věku budete mít vlastní fabriku na výrobu motorů. Stihl jste to?

Martin Šula: No bylo to o několik měsíců později, upřímně mě to štvalo. Ale na druhou stranu se vyřešila spousta problémů, máme více prostoru a můžeme lépe a kvalitněji dělat to, co nás baví – a živí. Mým motem je totiž dělat to, co bych si sám koupil.

JetSurf

Dalším krokem na cestě Martina Šuly k úspěšnému podnikání byl jeho vlastní projekt JetSurf, motorizované surfovací prkno, které od základu navrhl a jeho realizací dal vzniknout novému sportovnímu odvětví, ryze českému. „Říká se, že ryze českým sportem je nohejbal, ale to není přesné, protože to je československý sport. Ale JetSurf je už ryze český sport, který vznikl v Brně,“ usmívá se Martin Šula, aktivní účastník závodů v jízdě s motorizovaným prknem, které každý rok zavítají i do Prahy.

Na cestu k JetSurfu se vydal nejprve sám po večerech, kdy vyšetřil čas, poté se vrhl do tohoto projektu zcela po hlavě, jak je jeho zvykem. „Jako sportovec si dávám cíle, které pak chci splnit, a neexistuje nic, co by mě pak dokázalo zastavit,“ říká Martin Šula.

JetSurf po šesti letech vývoje dozrál a začal postupně plnit Martinovy představy, po 12 letech pak došel k uspokojení. Na JetSurfu jezdí – mimo jiné – i Lewis Hamilton, několikanásobný mistr světa ve Formuli 1, Valentino Rossi, Mattia Pasini, Andrea Bocelli, Cal Crutchlow nebo Justin Bieber. Mezi spřátelené duše Martina Šuly patří i člověk, ke kterému autor tohoto článku chová neskutečný obdiv: vyučený autoelektrikář a devítinásobný mistr světa v rallye, Sébastien Loeb.

Martin Šula ale má i tým profesionální jezdců, kteří se aktivně účastní závodů na motorizovaném prkně. K nim patří kromě již zmíněného Martina Šonky třeba i Jakub Kornfeil nebo Lukáš Záhorský. Na motorizované prkno se také postavila dračice a jedna z nejkrásnějších sportovkyň světa, Moravačka Martina Bravencová. Ta přitahuje spoustu příznivců mimo jiné tím, že tento sport aktivně propaguje na sociálních sítích. Milovnici rychlé jízdy na všem, co má kola, ohromila svoboda pohybu i rychlost a obratnost JetSurfu. Martina na něm získala titul mistryně světa. Představte si mladou, krásnou kočku, oddanou kruté akceleraci, kdy motorizované prkno zrychlí z nuly na 60 km/h pod tři sekundy. „Doufám, že JetSurf posunu dál, ke každému, aby věděl, co to je. A hlavně, aby věděl, odkud přichází, že to je český sport, ryze český a kvalitní produkt,“ říká krásná Martina.

 


Před dvěma lety firma MSR Engines otevřela ve Střelicích u Brna halu s plánovanou roční produkcí 1 000 JetSurfů, ale hned první rok jich vyrobili 1 200. Následně přistavěli vývojové oddělení a letos na podzim začínají stavět další, větší, výrobní halu. Aktuálně zde pracuje necelé stovka lidí.

MM: JetSurf není start-upem, kterému by někdo dal na začátek půl milionu eur…

Martin Šula: Tak to rozhodně ne. Bylo to tak, že jsem si nasadil modráky, pracoval i přes víkendy, a ještě dnes, když mám do roka šest volných víkendů, tak je toho stále opravdu dost. Když dělám méně než deset hodin denně, tak jsem naštvaný sám na sebe.

MM: V čem vidíte přínos takového přístupu?

Martin Šula: Naše firma – jako jediná v Evropě, možná i na světě – je schopná vyrábět věc, na které bude jezdit člověk. A to kompletně. Do naší firmy přicházejí šroubky, v tyčovině hliník a železo, pak ještě ložiska, a naše CNC stroje, naše slévárna a karbonárna, nám dovolí si udělat vše tak, jak potřebujeme.

MM: Stále se cítíte být více sportovcem než manažerem?

Martin Šula: Profesně se skutečně – více než podnikatel nebo zaměstnavatel – považuji za sportovce. A proto všechno, co dělám, nikdy neřídím podle peněz, ale vyberu si obor, ve kterém chci vyhrát. A to je to, co mě vždy posunulo na vyšší úroveň. Dnes je moje firma prosperující. A z toho mám radost.

MM: Motor jste zkonstruoval vy?

Martin Šula: Na trhu je jich spousta. Ale já jsem si řekl, že vytvořím motor nový, který bude výrazně lehčí, výkonnější a lepší. S tím ale bylo spojeno to, že stávající technologie slévárenství nesplňovala potřeby pro vytváření takových motorů. Museli jsme tedy vyrobit formu pro odlitek, pak jej obrobit, motor zkonstruovat, vyrobit a vyzkoušet. Slévárenství je vůbec srdcem naší výroby. Jsme schopni si vyrobit kvalitní odlitek, a tím pádem i motor pro sportovní využití. Představa lidí, že slévárna je špinavá část fabriky, je u nás postavena zcela jinak. Jde o slévárnu přesného lití, pracuje skoro v laboratorních podmínkách a výsledkem toho je, že jsme dělali odlitky i pro závodní vozy Audi, které jezdí Le Mans, vyráběli jsme turbíny pro turbodmychadla i pro Ferrari. Vše, co vyrábíme projektujeme v CAD/CAM, bez kterého to vlastně ani dnes nejde dělat.

MM: Dvoutakty ale nebyly zrovna moc „čisté“ motory…

Martin Šula: Ta doba je už úplně někde jinde. Teď jsme právě prošli „re-homologací“ na další období, a máme momentálně jeden z prvních dvoutaktních motorů na světě, který splňuje nové emisní limity a jsme schopni ho díky tomu prodávat dalších pět šest let.

MM: Preferujete stále benzinový motor?

Martin Šula: Řekl jsem si, že budu vyrábět pouze věci, které bych si sám koupil, to už víte. Problém je v tom, že jedna věc je, co řeknu já, jako osoba, a druhá věc, kam mě tlačí trh. Firmu musíte vést stále kupředu a marketingová masírka na běžného člověka je tak obrovská, že lidé jsou mediálně zblblí a nemají znalosti, které by jim umožnily uvažovat o tom, co je reálné – co si mohou koupit, a co ne. Elektrika je tlačena kupředu – tramvaj, metro, elektrokolo super, malé auto na malé vzdálenosti taky, ale nikdy nebude dobře fungovat ve vodě. Voda má minimálně 10x větší odpor než auto na silnici. Výkon osm kilowattů stačí menšímu autu typu Fabie na jízdu rychlostí 80 km/h. Ve vodě tak maximálně na jízdu čtyřicítkou. A místo 17 kilogramů bude prkno vážit 30, pojedu s ním 20 minut, ne víc. Nehledě na to, že u vody nemáte dobíjecí stanice. Přesto elektrické prkno připravujeme, trh si to žádá.

MM: Motory jsou různé pro sladkou a pro slanou vodu?

Martin Šula: Ne, ne. Motory jsou stejné, primárně jsou vyvíjeny pro slanou, a když něco funguje ve slané vodě, tak ve sladké vodě funguje úplně bez problémů. Máme 100kubíkové motory s výkony od 10 do 17 HP (cca 7,5 až 12,7 kW). Novinkou je nový 5kW motor s limity emisí hluboko pod normami platnými pro plavidla.

MM: Na prkně jezdíte stále?

Martin Šula: Hledal jsem dlouho typ závodění, které by bylo schopno fungovat při současných nákladech běžného člověka. To znamená, že za nějakých 250 tisíc do roka se dá odjet mistrovství světa. To byl takový limit, který jsem si dal, a i loni se to povedlo. V rámci WorldCupu je to ale primárně hlavně o fyzičce jednotlivce, a až teprve následně o stroji. Loni jsem skončil na pátém místě. A přede mnou byli vlastně jen profesionální sportovci: Jakub Kornfeil, Lukáš Záhorský, Sebastian Kubinec. Ale i letošní ročník bude prima svezení, takže se na to připravuji s velkým nasazením.

MM: JetSurf ale není vše, do čeho jste se pustil?

Martin Šula: Děláme i řídicí jednotky pro motory. Když jsme postavili náš první motor, zjistili jsme, že k tomu je zapotřebí elektronika, řízení a další věci. To, co nabízí trh, nám ale většinou nevyhovuje nebo není dost kvalitní. To nás dovedlo k tomu, že jsme schopni vyrobit si vlastní zapalování, řídicí jednotky, elektroniku. A to nás nakoplo k dalším oborům, které se na to nabalovaly.

MM: A máte na to i technologie?

Martin Šula: Bez nich to nejde. Používáme CNC obrábění, včetně využití robotů. Špičkovou technologii vidím v obrábění karbonových dílů robotem. Máme už i vlastní laboratoře na proměřování námi vyráběných motorů.

MM: Díky JetSurfu jste se naučil i spoustu věcí…

Martin Šula: Vývoj prkna trval asi 10 let. Největším problémem byla agresivní slaná voda – ale díky tomu, že máme u sebe výzkum, vývoj i produkci, podařilo se nám tento poměrně náročný úkol vybalancovat a vyřešit. Když běžně dostupný motor ponoříte do slané vody a vyjmete, máte z něj za dva dny rezavý šrot.

MM: To ale nebyl asi problém jediný…

Martin Šula: Určitě. Víte třeba, že pokud se karbonové prkno pohybuje ve slané vodě nad 40 km/h, vzniká elektrický proud, který ruší zapalování i řídicí jednotku?

MM: Tak to mi známo není.

Martin Šula: Já to také netušil. Díky tomu mám naplaváno spoustu kilometrů. Představce si, že JetSurf jede rychlostí kolem 16 m/s, a než řeknete slovo „pumpička“, jste o 50 metrů dál. Takže plavat s prknem tuto vzdálenost zpět – to vše mám ve svých rukou a nohou.

MM: V rámci vývoje JetSurfu jste se stal „rekordmanem“ v jízdě do Chorvatska…

Martin Šula: Ano. Každý pátek jsem naložil JetSurfy na auto a jel do Chorvatska k moři, kde jsem je testoval a ladil. V pondělí a v úterý jsem se vracel zpět do firmy. Nemáme moře a já potřeboval zkoušet, jak se náš stroj bude chovat ve slané vodě. A tohle byla jediná možnost. Obětoval jsem tomu i dovolené, když rodina se slunila, já jsem testoval prkna a pak zase v noci opravoval v půjčené garáži. Celá tahle věc zkoušení a ladění, vedoucí k tomu, aby prkno bylo schopné nejen odjet, ale i vrátit se zpět ke břehu nebo tam, kam jsem chtěl, trvala dlouhých šest let. Dnes už máme profesionální testovací tým, který jezdí po světě – třeba i na vlnách – a testuje spolehlivost i funkčnost našich výrobků přímo v provozu.
 


V soutěži NEJinovátor Jihomoravského kraje získal Martin Šula se svojí firmou MSR Engines v roce 2016 druhé místo.

 

Výroba a prodej

Ve firmě mají oddělení designu, které se věnuje návrhu provedení JetSurfů. Vytvářejí si i polepy. Jsou jednou z mála firem, které se povedlo rozchodit technologii, kdy na 3D tiskárně vytištěný díl zaformátují a následně jej odlijí z hliníku. Do 14 dnů tak mají funkční odlitek, což dříve nebylo možné. Díky této technologii tisku předloh s následným zaformováním a odlitím jsou schopni připravit funkční prototyp motoru do dvou měsíců. 3D tiskárny jim pomáhají i při návrhu forem prken.

MM: Prošla s léty změnou i technologie výroby?

Martin Šula: Vlastní prkno je složeno z karbonového monokoku. Dříve jsme jej vyráběli tak, že se karbon nanášel ruční vakuovou laminací. Dnešní prkna jsou vyráběna technologií autoklávu, což je nejmodernější technologie pro výrobu karbonových prvků, kdy se uhlík spéká v prostředí za předepsaného tlaku a teploty.

MM: Uvažoval jste o přesunu výroby na východ?

Martin Šula: Tak to vůbec ne! A proč bychom to dělali? Dodáváme kvalitní výrobek, který si sami celý od počátku až do konce vyrábíme sami. Jedině tak lze dosáhnout ideálního stavu, kdy vám nikdo nic nediktuje, za kolik vyrobíte či koupíte. Vy si navrhnete výrobek a oceníte ho. Tak, abyste pokryl náklady a zbylo vám i na vývoj nových produktů, platy, energii a tak dále. Dost zásadní roli hraje kvalita, se kterou nesmíte jít dolů. Takže ne, všechno zůstane tady, u nás! Ještě abychom jezdili přes půl světa kontrolovat, zda všechno dělají tak, jak chceme! Ne, děkuji! Navíc se na tom nic neušetří.

MM: S prodeji jste prý začínali v Rusku, proč?

Martin Šula: Ano, je to tak, mysleli jsem si, že ruský trh je schopen a ochoten přijmout tento náš výrobek. A dařilo se. Ještě do dnešní doby tvoří právě ruský trh nezanedbatelnou část našeho exportu.

MM: Prý vás v Monaku upozornili na to, že váš produkt je „příliš levný“.

Martin Šula: Máte pravdu, to jsem říkal. Setkal jsem se tam s velmi seriózně vypadajícím pánem, který nám doporučil, abychom naše ceny, které tehdy na startu byly od 5 000 do 6 000 eur, zvedli před začátkem prodejní výstavy výš, aby bylo jasné, že jde o kvalitní výrobek. Šli jsme tedy na cenu přes 10 000 eur a domů jsme jeli s prázdnými auty. Všechno se prodalo. Cena působí jako akcelerátor prodeje. A ač je to možná tady někomu u nás nejasné, funguje to tak.

Tahle věc mě přinutila k přemýšlení o tom, jak nejlépe umístit výrobek na trhu. Pokud míříte na střední skupinu lidí, pak je pro ně cena 5 000 až 6 000 eur vysoká – a JetSurf si nekoupí. Pokud ale nasadíte cenu nad 10 000 eur, jak jsme to na doporučení udělali, pak jste už pro vyšší třídu dostupní. A ta si JetSurf ráda koupí. Musím říci, že mě takové příklady hodně inspirují a cenotvorba není opravdu o tom hádat se s někým jak na tržišti, jestli je to drahé, nebo levné. Prostě je to tady, stojí to tolik. Tečka. Náš JetSurf je navíc elegantní a velmi zajímavé, sexy zboží. I to hraje velkou roli.


„Pestrost zkušeností, které jsem během svého života nabral, je k dobru věci. Teď to vidím, protože dokážu spojovat věci z různých oborů a nemusím čekat, až přijde nějaký odborník a já mu budu den vysvětlovat, jak funguje to, co mám, a další dva dny to, co od něj chci. To nám chybí. Mladá generace – pozor ale zčásti ne její vinou – tohle prostě nezná! Je to i kvůli systému naší současné školní výuky. Ale zase na druhou stranu, chlap by měl být schopen umřít pro vlast, rodinu a svůj nápad! A vždycky říkám, že pokud na to není chlap připravený, tak není chlap!“ říká Martin Šula.

 

MM: Zaujal mě váš názor na start-upy – ty bývají jen návodem jak získat rychlé prachy. Jejich autoři mnohdy ani nemají byznys plán. Jak to vidíte vy?

Martin Šula: Tato doba bohužel už taková je. Mediálně je to tak nastavené a mladí se snaží vydělávat peníze rychle. Vše nastartovalo IT, které spoustě lidí fakt vydělalo peníze rychle právě v rámci start-upů, ale pokud se budeme bavit o čistokrevném strojírenském podnikání, znamená to, že něco musím vyrobit, a pak i někomu prodat, a to je opravdu tvrdá řehole.

Stali jsme se otroky sledování množství peněz, velikosti majetku, počtu luxusních aut. Ale ony mohou být i maličkosti, které dokážou posunovat lidi i technologie kupředu. Myslím si, že dnešní generace nemá vize a žije povrchní život v beznaději a bez cílů. Dostávají se do kolečka, které je stáhne, naloží jim na záda půjčky, sociální sítě, telefony, hypotéku, a oni tohle táhnou s sebou půl života.

Já jsem v tomto případě ostře „protidobový“, protože vidím kolem sebe mládež, která přichází ze škol. To proto, že dělám výuku mladých lidí a máme tady i duální vzdělávání, kdy sem přicházejí mladí kluci z vysokých škol, a já jim zadávám diplomové práce, opravuji je, vybírám ty dobré. Ale mnohdy, když se dostanou do prostředí, kde tráví 10 i více hodin denně, tak tam mnozí z nich teprve zažívají – mnohdy poprvé ve svém životě – ten svůj úspěch. Pak vidím, jak se jim rozzáří oči, a mají obrovskou radost třeba i z malých úspěchů a odcházejí domů spokojení, přestože nemuseli zrovna vydělat miliardu, ale sami sobě dokázali, že něco jde. Že něco dokázali, byť to byla jen maličkost. A to je něco, co člověka baví.

MM: Praxe školám chybí, bohužel.

Martin Šula: Školství se rozbilo a rozložilo, a je mi z toho osobně velmi smutno. Když jsem kamkoli přišel, tak jako Čech jsem se při svém životním startu cítil jakoby méněcenný. A když jsem v 90. letech jezdil na Brněnský okruh, tak jsem s otevřenou pusou sledoval týmy, a říkal si, to jsou nadlidi, co oni tam dělají! Těm nesahám ani po kotníky! A všichni ve firemních košilích…

A pak jsem se tím životem drápal a řekl jsem si, že se vydrápu do Moto GP, i kdybych měl umřít, a několikrát jsem se ve svém životě dostal – tělem – opravdu na hranici života. A když jsem se pak dostal do toho skutečného světa velkých firem a továrních týmů, zjistil jsem, že jsem tam skoro nejlepší. A to neberte, jako že bych se chtěl vytahovat, to je fakt, skutečnost. A hned i vysvětlím, proč.

Protože v tom týmu byli specialisté. Byl tam specialista na nějakou úzkou oblast. Jiný zase na jinou. Ale já tím, že jsem vychováván systémem vzdělávání, kdy jsme za prvé dělali širokou škálu věcí, a na tom se podílel můj táta i děda, kteří mě naučili svářet, soustružit, frézovat, tak jsem byl schopen si představit, jak tu věc vyrobím. A nebyl pro mě problém jít k soustruhu a „to“ něco na něm i udělat.

Jako příklad uvedu, že v KTM Marquezovi na mokru moc brzdilo zadní kolo, tak jsme do rána s kolegou a nejlepším kamarádem Zbyňkem Burešem vymysleli a udělali ABS systém, který fungoval. Když jsme večer říkali, že jim do rána uděláme ABS, tak nám odpovídali, jste blázni, musíte přece udělat to i tamto… Udělali jsme to, sice jsme ráno byli skoro úplně polomrtví, ale fungovalo to! A bylo to tím, že jsme chtěli dokázat, že to zvládneme.

Ing. Milan Loucký

Další články

3D technologie
Inovace
Management a řízení
Letecký průmysl
Automobilový průmysl
Novinky z veletrhů a výstav
Exportní příležitosti
Financování stroj. výroby/Podniková ekonomika
Výzkum/ vývoj

Komentáře

Nebyly nalezeny žádné příspěvky













Sledujte nás na sociálních sítích: