Při zanoření obrobku s organickým nánosem dochází k následující reakci:
(1) C + 2 NaNO3 --> 2 NaNO2 + CO2
Uvolňovaný oxid uhličitý se zčásti přímo rozptyluje do atmosféry, zčásti se váže s alkalickým hydroxidem:
(2) CO2 + 2 NaOH --> Na2CO3 + H2O
Vznikající uhličitan má teplotně podmíněnou rozpustnost v solné tavenině a jeho nadbytek padá do kalů. Zbytky písku a emailů se rozpouštějí v následující reakci :
(3) SiO2 + 2 NaOH --> Na2SiO3 + H2O
Při překročení hranice rozpustnosti se vznikající křemičitany rovněž usazují v kalech.
Těžko rozpustné, nízkohodnotné zbytky okují přecházejí do formy oxidů kovů :
(4) MO + NaNO3 --> NaNO2 + M2O3
Kromě přídavku čerstvé soli se oxidační potenciál solné taveniny zvyšuje stykem soli v povrchové vrstvě lázně se vzdušným kyslíkem, tím se lázeň částečně sama regeneruje :
(5) 0,5 O2 + NaNO2 --> NaNO3
Oblast použití oxidačních solných tavenin je opravdu velmi rozsáhlá a podle uvedených reakcí se odstraňují například tyto organické povlaky: umělé hmoty, jako jsou polymery, popř. polykondenzáty, např. etylenu, propylenu, butylenu, styrenu, vinylchloridu, amidu, kaprolaktanu, a dále vypalované laky a barvy, epoxidové pryskyřice, kalafunové pryskyřice, pryž, měkký a tvrdý chlorkaučuk, petrolejový koks a zbytky písku, skla, okují a smaltu.