P. Sýkora: Začnu u Dobrých andělů. Jsou v každé vesničce a jsou to lidé různí. Spíš než bohatí jsou to lidé středního nebo nižšího příjmu, kteří si uvědomují, že v těžké zdravotní životní situaci chybí mnoha lidem peníze. Jsou schopni se do jejich situace vžít a vcítit. To já bych před 20 lety neuměl, protože jsem přemýšlel o jiných věcech. Občas, když čteme o Billu Gatesovi a opravdových mecenáších, tak to vytváří iluzi, že člověk musí být milionář, aby pomáhal. A to je škoda. Myslím, že mecenášství a pomoc druhým si musíte ochutnat a vyzkoušet. Moje zkušenost je, že právě v oblasti finančních darů je to nejjednodušší. Těžší je pomoci někomu v obtížné emocionální situaci, kdy on se potřebuje svěřit a vy jste mu oporou. Lidí, kteří jsou na takovou pomoc připraveni, je méně. Myslím si, že dobrý pocit ze života přináší pomoc druhému člověku.
MM: Již na začátku 90. let jste byl velmi úspěšným podnikatelem. Jaká byla Vaše nejsilnější motivace odejít z podnikatelské sféry?
P. Sýkora: S mým kamarádem ze studií Honzou Černým jsme začali podnikat poměrně brzy. Byl rok 1993, bylo nám 18 let a na kole jsme rozváželi kancelářský papír. Byli jsme plní energie, ničeho jsme se nebáli a ničemu jsme nerozuměli. S Papiriusem, který pak byl jednou z největších firem tohoto druhu ve střední Evropě, jsme strávili 16 let. V roce 2006 jsme firmu prodali a chtěli něco nového. Správný nápad na druhý Papirius nepřicházel. Pak se objevil Andrej Kiska, který nám představil Dobrého anděla. Nám se projekt líbil. Jednoduchost, přímočarost, pravidelnost a naprostá transparentnost, to bylo něco, co by mohlo fungovat. Tento pragmatický přístup, který jsme získali za léta tvrdého podnikání, se nám v tomto případě moc hodil. Také jsme si byli vědomi toho, že ne každý si může takový projekt dovolit realizovat a financovat. Kromě toho, že potřebujete nějaký kapitál, tak i k životaschopnému, dlouhodobě fungujícímu projektu jsou dobré manažerské zkušenosti.
Co se týká byznysu, ten nám nechybí. Znám hodně lidí, kteří jsou opravdu bohatí a byli by bohatí v očích každého v této zemi, ale oni se bohatí necítí. Mají nějakou fixní částku ve své hlavě a teprve až bude reálná, tak se budou cítit bezpečně. Možná ani to ne. Takže otázka množství peněz to není. Je to relativní.
MM: Proč zrovna projekt Dobrý anděl? Jste známý svými sportovními aktivitami a cestováním. Mohl jste si třeba vybrat podporu handicapovaných sportovců nebo cokoliv jiného. Měl jste nějaký osobní impulz, který rozhodl, že to bude právě pomoc vážně nemocným, převážně onkologickým, dětem?
P. Sýkora: Žádný konkrétní impulz, já, ani nikdo z mým kamarádů, jsme neměli. V podstatě byly dva aspekty, které nás s Honzou Černým vedly k rozhodnutí, proč zrovna Dobrý anděl. První jsme pochopili hned. Druhý jsme si museli ověřit. Zásadní bylo naše přesvědčení, že Dobrý anděl by opravdu mohl pomoct hodně lidem. Velmi efektivně a velmi průhledně. Systém vymysleli Slováci. Věděli jsme, že pokud budeme dělat Dobrého anděla důkladně, poctivě a pořádně, jako jsme dělali svůj byznys, tak to bude fungovat.
Druhá otázka, kterou jsme potřebovali vyřešit – kdo potřebuje nejvíce pomoct, komu bychom byli nejvíce prospěšní? A v tom nám naše podnikání zase pomohlo. Jak jsem již říkal, ze začátku jsme s balíky papíru jezdili přímo k zákazníkovi. Důkladně jsme znali jeho potřeby. Obdobně jsme to zkusili s Dobrým andělem. Poprosili jsme nadační fond Krtek, aby nám vytipoval několik rodin. Začali jsme jim s Honzou Černým pravidelně zasílat finanční dar. To jsme dělali asi rok. Seznámil jsem se například s jednou maminkou, samoživitelkou, která měla vážně nemocného syna a byla s ním dlouhodobě hospitalizovaná v nemocnici v Motole. Druhé dítě měla někde u známých v Benešově. Neměla peníze a její situace byla velmi náročná především psychicky, organizačně a celkově lidsky. Takže po těchto silných zkušenostech jsme si řekli, že projekt Dobrého anděla chceme opravdu udělat.
MM: Bylo těžké najít kolegy, s kterými byste vytvořil bezpečné a funkční zázemí Dobrého anděla? Zdá se mi, že dnešní doba je spíše taková predátorská? Jakou máte zkušenost vy?
P. Sýkora: Začnu od konce vašich otázek. Žijeme rychleji, než jsme žili my před 20 lety nebo než naši rodiče. Dnes je více informací. Někdy je to dobře, někdy špatně. Na kolik je doba agresivní a predátorská, to je těžší otázka. Já si myslím, že je to velmi individuální a subjektivní. Zažil jsem roli podnikatele a svět jsem vnímal jako byznysmen. Nebylo to jednoduché, ale s nějakými velkými agresory jsem se nepotkal. Například korupci, o které dnes hodně mluvíme, jsem vůbec nezažil. Lidé, které vidím ve svém životě já, predátorští nejsou. Nyní jsem v prostředí Dobrého anděla a všichni chceme pomáhat. Mám štěstí s takovými lidmi pracovat. Chápu však, že někteří žijí ve světě zla a negativ. Ale každý máme ve svém životě volbu. Dobrý anděl je obklopen lidmi, kteří nám nezištně pomáhají. Ať už jsou to moji kolegové, nebo další filantropové, nebo Dobří andělé.