Přesto těžiště vývoje CNC systémů a nových funkcí zůstává v oblasti obráběcích technologií, právě pro optimalizaci rychlosti obrábění, rozměrové přesnosti a kvality povrchu. Pro účely tohoto článku tedy zůstaňme v této oblasti. U všech velkých výrobců řídicích systémů vidíme nejen zvyšování výkonu a doplňování nových funkcí, ale i nabídku celých „balíčků“ nadstavbových funkcí nabízených pod různými komerčními názvy výrobcům a uživatelům strojů v náročnějších aplikacích.
Masivní zvyšování kapacity a přidávání nových funkcí je umožněno hlavně obrovským pokrokem v dostupném výpočetním výkonu použité elektroniky. Řídicí systém může dnes zpracovat několik tisíc programových bloků za vteřinu a stovky až tisíce bloků načítat dopředu. Přitom paměťová média (disky) pro uložení programů mají prakticky neomezenou kapacitu, takže programátor může popsat libovolný tvar 3D obrobku s mikrometrickou přesností, aniž by se neúnosně zvyšoval cyklový čas.
V běžném CNC systému mohou navíc v reálném čase běžet algoritmy, které byly ještě nedávno myslitelné jenom „off-line“. A to nejen algoritmy vyhlazování bodově programované dráhy nástroje před odesláním do pohonů, ale i kompenzační funkce pro konkrétní stroj. Výrobci strojů mohou tedy optimalizovat, tj. zlevnit mechanickou konstrukci a přenechat část starostí o přesnost a výkon elektronickému řešení.
Druhou stranou téže mince je ovšem jev, kdy složité elektronické systémy dnes někdy používají SW vybavení určené původně pro kancelářskou nebo domácí elektroniku a přestávají být deterministické, jinými slovy je stále obtížnější udržet spolehlivost a snadnou opravitelnost průmyslových systémů při aplikaci všech inteligentních funkcí. Každý výrobce systémů a strojů musí hledat rozumný kompromis, ale to je jiná otázka.