Reklama

Co se skrývá za značkou? Grunding, Philips, Sony

14. 11. 2012

Přidat do záložek

Odstranit záložku

Po registraci (zdarma) a přihlášení bude stránka přidána do záložek

Takové nese jméno historická encyklopedie profesorky Jany Geršlové, která vyšla ve vydavatelství Professional Publishing a my s jeho laskavým svolením zkrácené ukázky vybraných oborově tříděných značek postupně na stránkách časopisu zveřejňujemet.

Tento článek je součástí seriálu:

Co se skrývá za značkou?

Díly

Prof. Jana Geršlová

Vystudovala historii a germanistiku na Univerzitě Palackého v Olomouci, věnovala se hospodářským dějinám ve Slezském ústavu Akademie věd. Přednášela na Ekonomické fakultě Vysoké školy báňské - Technické univerzity v Ostravě a na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Habilitovala se v oboru národohospodářství, je profesorkou ekonomie. Odborně se věnuje hospodářským dějinám 19. a 20. století, zejména vývoji podnikání, profilům firem a podnikatelů, podnikatelské etice, také otázkám transformace hospodářství ve 20. století.
Přednášela rovněž na univerzitách v Drážďanech, Vídni, Kolíně nad Rýnem, Bonnu. Je členkou řady vědeckých rad, působila v Akreditační komisi, kde byla zodpovědná za ekonomické obory.

Od roku 2021 přednáší na Vysoké škole Prigo v Havířově.

Reklama

Grundig – od rádií ke světové značce

Max Grundig (1908–1989) si roku 1930 otevřel ve městě obchůdek s elektropotřebami, kde prodával náhradní díly, žárovky i baterie. Od 1938 nabízel transformátory vlastní výroby, byl dodavatelem AEG a Siemens. V roce 1946 dostal povolení k výrobě rádií, 1948 navrhl výrobu nového typu rádia Weltklang neboli zvuk světa – bylo to rádio se třemi vlnovými délkami, přehlednou stupnicí, odrazovým pohonem a čtyřwatovým amplionem – rádio snů pro miliony, jak se o něm vyjádřil tisk. Rok nato se Weltklang objevil s novinkou – „magickým okem“ pro kvalitu příjmu. 1948 se Grundig rozhodl přejmenovat firmu na své příjmení. Grundigovou hlavní myšlenkou byla velkovýroba za nízké ceny. „Magické oko“ se stalo obchodní značkou. Vývoj potvrdil i jeho filozofii: 1951 uvedl poprvé na trh první magnetofon pod hranicí tisíc marek, 1956 následoval první televizní přijímač také za cenu nižší než tisíc marek. Na konci 70. let se Max Grundig nevyhnul velkému tlaku vlivné japonské konkurence a stal se od roku 1984 součástí koncernu Philips – do roku 1997. Roku 2003 ohlásila firma Grundig insolvenci. Firmu převzaly dvě společnosti – britská distribuční společnost Alba a turecký výrobce elektroniky Beko, který s firmou Grundig předtím několik let spolupracoval. O rok později vznikla společnost Grundig Intermedia, která si dala za cíl znovu se dostat do čela zábavné elektroniky inovativními výrobky (např. 2006 přišel na trh LCD televizor). Podle výsledku šetření vyplývá, že pro 98 % Němců je značka Grundig stále pojmem.

Philips – od žárovky z Holandska ke koncernu s elektronikou

U zrodu stál Gerard Philips (1858–1942), který firmu založil 1891 v holandském Eidhovenu a od 1895 ji vedl spolu s bratrem Antonem Philipsem (1874–1951). Firma Philips & Co. nejprve začala vyrábět žárovky s uhlíkovým vláknem, brzy se stala největším evropským výrobcem žárovek. Roku 1912 se změnila na akciovou společnost N.V. Philips’ Gloeilampenfabrieken a začala pronikat do dalších oblastí elektrotechniky, elektroniky a do oblasti rentgenové a radiové technologie. V roce 1927 zahájila výrobu rádií – tím vstoupila do světa přenosu informací a zábavy. V roce 1939 byl na trh uveden první elektrický strojek Philishave s rotujícím holicím systémem, vynálezem otočných hlav (tento princip funguje dodnes). V 50. letech položila firma Philips základy k pozdějším revolučním úspěchům s tranzistory a integrovanými obvody, i k vývoji nahrávání, přenosu a reprodukce televizního obrazu – byly to např. gramofonové desky (od 1950), televizory a první počítače (od 1952), elektrické přístroje pro domácnost (od 1958). V roce 1963 pak kompaktní audiokazeta a kazetový magnetofon, 1970 první videorekordér pro domácí účely, 1983 kompaktní disk. Dále pokračovala výroba žárovek a zářivek. Podle jedné ze statistik je 30 % kanceláří na celém světě, 55 % všech fotbalových stadionů a 65 % všech letišť osvětleno výrobky značky Philips. V posledních letech prošel koncern reorganizací, rozdělil svou výrobu do tří oblastí – zdravotní péče, životního stylu a technologií – a tomu přizpůsobil i vedení firmy.

Sony – elektrotechnika z Tokia

Akio Morita (1921–1999), syn továrníka, majitele palírny a likérky, který sám sebe označil jako „prvorozeného v patnácté generaci jedné z nejváženějších a nejstarších japonských rodin výrobců saké“, byl zakladatelem firmy. Roku 1946 založil spolu s Masaru Ibukou malý podnik na výrobu rádií – Tokyo Tsushin Kogyo Kabuskiki Kaisha, Tokijská telekomunikační technika (oba zakladatelé firmy byli inženýři, kteří předtím pracovali ve vojenské oblasti). Prvními přístroji byla rádia, která vyráběli v jednom z vybombardovaných tokijských obchodních domů. Hlavním zájmem A. Mority byly technické záležitosti, které jejich podnik posouvaly dál – např. první magnetofonový přístroj v Japonsku, 1951 první kazetový magnetofon, 1956 první tranzistorové rádio. Od 1958 se začala firma nazývat Sony (odvozeno od latinského „sonus“ – tón). Filozofie podniku vyrábět stále menší produkty s vysokým technologickým standardem poutala pozornost stejně tak, jako snaha A. Mority reprezentovat Japonsko jako zemi, která se mění v průmyslovou velmoc. 1960 vznikla také v Evropě první pobočka Sony – ve Švýcarsku. Sony přicházela stále s něčím novým: 1960 první plně tranzistorový televizor na světě, 1962 první videopřístroj, 1965 videopřehrávače pro domácnosti, televizní přístroje byly stále menších rozměrů, 1968 barevné, 1971 první barevné videokazety na světě, 1979 přišel největší šlágr – walkman. 1986 vyšla kniha Made in Japan, ve které A. Morita shrnul svou podnikatelskou filozofii

Reklama

Zajímavosti ve vědě a technice

Vydání #11