Odborně-vzdělávací a zpravodajský portál z oblasti strojírenství a navazujících oborů
Články >> Další blok generace III+ jde do provozu
Chcete dostávat MM Průmyslové spektrum ZDARMA až do Vaší schránky? Více informací zde.

Další blok generace III+ jde do provozu

Dlouho očekávané spouštění jaderných elektráren generace III+ pokračuje. Elektřinu do sítě totiž dodává již v pořadí druhý blok typu VVER-1200 na světě – tentokrát je to 1. blok jaderné elektrárny Leningradská II. Z českého pohledu má tento projekt velký význam, protože je přímou referencí pro nabídku ruské korporace pro atomovou energii Rosatom na výstavbu nových bloků v Česku.

Spouštění 1. bloku elektrárny Leningradská II začalo 8. prosince 2017, kdy pracovníci do reaktoru zavezli první kazety s čerstvým jaderným palivem. Tím skončily všechny stavební a montážní práce a začal dlouhý proces uvádění nového bloku do provozu. První etapou bylo fyzikální spouštění, které vyvrcholilo dosažením minimálního kontrolovaného výkonu. Potom následovalo energetické spouštění s důležitým mezníkem v podobě připojení bloku k rozvodné síti, k čemuž došlo 9. března 2018.

Pomyslnou červenou nití, která se vine celým uváděním do provozu, jsou opakované zkoušky jednotlivých komponent i celých systémů bloku. Postupně byla zkoušena čerpadla, ventily, kabelové trasy a další části bloku a později se měření přesunulo k ověřování projektových a skutečných parametrů elektrárny. Prověřovala se správná funkce systému vnitroreaktorového měření, záložního napájení bloku a další důležité systémy. Dne 11. dubna 2018 blok dosáhl 50% výkonu a začaly dílčí zkoušky při této výkonové hladině. Blok dále pokračuje na 75, 90 a 100 % a vše bude zakončeno patnáctidenní komplexní zkouškou při nominálním výkonu.

Generace III+

Po roce 2000 se začalo ve velkém mluvit o tzv. generaci III+ a o tom, jak bude přebírat výrobu po stávajících jaderných elektrárnách, které lze označovat za II. generaci (přistoupíme-li na používání tohoto dělení). Z řady důvodů došlo k tomu, že v rozvinutých zemích byly tyto plány rozjety pouze v omezené formě a jejich realizace se navíc oproti očekáváním dost protahuje. Rosatom je zatím jedinou firmou, která novou generaci bloků již provozuje.

Všeobecně patří mezi rysy generace III+ zvýšená úroveň bezpečnosti oproti II. generaci, vyšší účinnost provozu, optimalizované množství provozního personálu a zlepšené další provozní a ekonomické ukazatele. Všechny nové bloky navíc splňují moderní bezpečnostní požadavky, které byly zpřísněny v reakci na fukušimskou havárii.
 

 
Jaderná elektrárna Leningradská II.

 

Novinka mezi reaktory VVER

Reaktor VVER-1200 vznikl jako nový člen rodiny reaktorů VVER, které se rozšířily do řady zemí světa (Rusko, Česko, Slovensko, Německo, Finsko, Bulharsko, Indie, Čína, Írán ad.) a jsou tak provozovány v nejrůznějších podmínkách od mrazivého severu přes horké subtropické oblasti až po místa s relativně vyšší seizmickou aktivitou. V souhrnu se jedná o více než 1 500 reaktorů v provozu bez vážné havárie. 1200MW verze reaktoru VVER evolučně navazuje na VVER-1000 V320, které stojí například v Temelíně, a modernizované verze AES-91 a AES-92 postavené v Číně a Indii.

Oproti svým předchůdcům má VVER-1200 delší projektovou dobu provozu (60 let oproti 30 letům), vyšší výkon (1 180 MWe oproti 1 000 MWe) a vyšší tepelnou účinnost (34,8 % oproti 31,6 %). Do aktivní zóny se zaváží stejný počet palivových kazet (163 kusů), ale reaktorová nádoba má mírně zvětšený průměr a v aktivní zóně je dosahováno vyššího provozního tlaku, teploty a míry vyhoření paliva. Zachovává si čtyři chladicí smyčky stejně jako VVER-1000.

Projektové kanceláře Rosatomu vyvinuly dvě verze bloku typu VVER-1200, každá z nich je určena pro použití v jiné oblasti světa. Verzi V-392M připravil moskevský Atomenergoprojekt a referenčním blokem je jaderná elektrárna Novovoroněžská II, která byla v únoru 2017 uvedena do komerčního provozu jako první blok generace III+ na světě. Tato verze je uzpůsobena pro seizmicky aktivní oblasti, takže se staví v bangladéšském Rooppuru a v tureckém Akkuyu.

Druhou verzí je V-491, vypracoval ji petrohradský Atomprojekt a referenční bloky vznikají v jaderné elektrárně Leningradská II. Výstavba se dále připravuje v Hanhikivi ve Finsku, v Paks II v Maďarsku a v El-Dabaa v Egyptě a tento projekt je nabízen i pro Česko. Oproti své sesterské verzi byl blok vyprojektován tak, aby splňoval striktní evropské bezpečnostní požadavky, například má čtyři trasy bezpečnostních systémů a větší počet nádrží určených k nouzovému chlazení reaktoru. Počítá se dvěma typy turbíny, s pomaloběžnou Arabelle od francouzského Alstomu a s rychloběžnou od ruského podniku Silovyje mašiny.

Česká stopa

Část komponent, které elektrárna Leningradská II používá, nese nápis Made in Czech Republic. Jde například o armatury od společností Arako, Armatury Group, Modřany Power, Mostro a MPower Engineering. Kabely dodává Kabelovna Kabex, čerpací techniku Sigma Group a servopohony ZPA Pečky.

Jedná se o podobný úkaz jako i v několika dalších elektrárnách stavěných Rosatomem, neboť české firmy patří mezi jeho tradiční dodavatele. Českou produkci tak najdeme ve všech jaderných elektrárnách na území Ruska i ve většině zahraničních projektů typu VVER, včetně exotických zemí, jako jsou Indie a Čína.

 

Další články

Energetické strojírenství

Komentáře

Nebyly nalezeny žádné příspěvky

Sledujte nás na sociálních sítích: