Odborně-vzdělávací a zpravodajský portál z oblasti strojírenství a navazujících oborů
Články >> Daňové dopady pojištění orgánů společnosti
Chcete dostávat MM Průmyslové spektrum ZDARMA až do Vaší schránky? Více informací zde.

Daňové dopady pojištění orgánů společnosti

Riziko způsobení škody většího rozsahu chybným rozhodnutím člena statutárního orgánu je reálné. Svědčí o tom celá řada otevřených soudních sporů, kdy se zkoumá odpovědnost členů orgánů společností. Zájem o pojištění odpovědnosti členů orgánů společnosti roste a daňové dopady mohou být dle zvoleného řešení odlišné

V uplynulém období bylo možné zaznamenat zajímavý názorový vývoj v oblasti daňově-právního pohledu na problematiku pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou členem orgánu obchodní společnosti při výkonu funkce. Z daňového hlediska jde o poměrně složitou věc a situaci komplikuje skutečnost, že pojistný vztah může být uspořádán různými způsoby, přičemž daňové dopady mohou být podle zvoleného řešení odlišné. Účastníkem pojistné smlouvy je - vedle pojišťovny - buď fyzická osoba (člen statutárního orgánu společnosti), nebo společnost sama. Účelem těchto smluv je krytí rizik spojených s výkonem funkce člena statutárního orgánu formou pojištění odpovědnosti těchto osob. Je přitom zřejmé, že společnosti mají rostoucí zájem na takovémto pojištění, neboť riziko způsobení škody většího (někdy až extrémně velkého) rozsahu chybným rozhodnutím člena statutárního orgánu je reálné. Svědčí o tom celá řada otevřených soudních sporů, kdy se zkoumá odpovědnost členů orgánů společností. Bohužel však jen naprosté minimum je jich zatím ukončených, takže se dosud nelze při úvahách opírat o judikaturu.
Z daňového hlediska jsou zajímavé především dvě zásadní otázky:
1. daňová uznatelnost nákladů u pojistného zaplaceného společností;
2. případný vznik zdanitelného nepeněžního příjmu u fyzické osoby - člena statutárního orgánu společnosti -, hradí-li pojistné společnost.
Přístup správy daní k těmto smluvním vztahům byl v minulosti takřka bez výjimky takový, že pojistné zaplacené společností bylo u ní považováno za nedaňový náklad a u fyzických osob - členů statutárních orgánů - za zdanitelný nepeněžní příjem, tedy součást příjmů ze závislé činnosti. Důsledkem bylo značné daňové zatížení. Jiný postup však byl považován za nesprávný a byl také často příčinou doměrků daně.

Pojištění odpovědnosti členů orgánů společnosti

Odpovědnost členů představenstva akciové společnosti vyplývá z obchodního zákoníku. Tuto odpovědnost nelze vyloučit ani omezit smluvními ujednáními mezi společností a členem představenstva nebo ustanovením stanov. Odpovědnost nezaniká ani uzavřením pojistné smlouvy. Jelikož obchodní zákoník nestanoví, že by měl člen představenstva svoji odpovědnost pojistit, jedná se o případ dobrovolného pojištění odpovědnosti za škodu. Pro pojištění bude rozhodující pojistná smlouva, jejíž součástí jsou pojistné podmínky.
Pojistnou smlouvu může uzavřít přímo člen představenstva - pak bude platit pojistné a bude pojistníkem i pojištěným. Nebo pojistnou smlouvu uzavře společnost, která bude pojistníkem a bude platit pojištění a pojištěným bude člen představenstva. Podle smlouvy a podle pojistných podmínek bude náhradu platit pojišťovna poškozenému, tj. společnosti, případně jiné osobě (věřiteli, akcionáři...). Zásadně se tedy u tohoto typu pojištění nejedná o pojištění společnosti, ale o pojištění členů jejích orgánů, a to přesto, že toto pojištění má ochranný efekt též pro společnost. Tento efekt je ovšem velmi důležitý pro následné úvahy o daňových dopadech takového pojištění. Vedle tohoto pojištění může pochopitelně společnost uzavřít i zcela jiné pojistné vztahy, týkající se např. majetku, ušlého zisku apod.

Kdo žádá náhradu škody?

Připomeňme, kdo a za jakých okolností je oprávněn žádat na členu statutárního orgánu společnosti náhradu způsobené škody. Je-li společnost poškozena jednáním osoby, která vykonává funkci člena jejího orgánu, pak je oprávněna (nikoli však povinna) uplatňovat náhradu této škody. Povinni k tomu jsou však členové statutárních orgánů společnosti, kteří musí jednat s péčí řádného hospodáře; v opačném případě jim totiž hrozí, že jejich jednání bude kvalifikováno jako porušování povinnosti správy cizího majetku, což je trestným činem. Pokud osoba, která škodu způsobila, už svoji funkci nevykonává, iniciují uplatnění náhrady škody členové představenstva. Pokud škůdce dosud funkci zastává, je k vymáhání náhrady škody povinna dozorčí rada.
K vymáhání náhrady škody jsou oprávněni (nikoli povinni) i společníci a akcionáři. U společnosti s ručením omezeným jde o žalobu společníka. U akciové společnosti může vymáhání škody podnítit tzv. kvalifikovaná minorita akcionářů prostřednictvím dozorčí rady a pokud nebude reakcí dozorčí rady uspokojena, může uplatňovat náhradu škody u soudu sama.
Vymáhat škodu může pochopitelně též věřitel. Ve většině případů půjde o nepřímý vztah, tedy o situaci, kdy věřitel požaduje náhradu škody na společnosti jako na svém smluvním partnerovi. Při vymáhání náhrady škody však může jít též o přímý vztah věřitel - člen orgánu společnosti, např. v případě neoprávněného podnikání či v případě úpadku, kdy není podán včas návrh na konkurz.

Daňové otázky

Z hlediska daně z příjmů se v souvislosti s pojistnými vztahy nabízejí následující otázky:
- zda u společnosti bude uhrazené pojistné představovat daňově účinný náklad;
- zda u člena statutárního orgánu bude nebo nebude pojistné uhrazené společností představovat zdanitelný nepeněžní příjem z titulu vzniku pojistného vztahu, úhrady pojistného společností, poskytnutí pojistného plnění ve prospěch poškozeného.

Pojistná smlouva uzavřená členem statutárního orgánu

V případě uzavření pojistné smlouvy mezi pojišťovnou a členem statutárního orgánu není společnost povinna hradit pojistné. V případě, že přesto uhradí pojistné, půjde o úhradu za jiný subjekt a o náklad daňově neúčinný.
Z hlediska příjmu člena statutárního orgánu lze říci, že v daném případě dochází úhradou pojistného ze strany společnosti k převzetí smluvního závazku třetí osobou. Smluvně zavázán k úhradě pojistného je totiž člen statutárního orgánu. Je-li zbaven tohoto závazku tím, že jej dobrovolně převezme společnost, přičemž se vzdá práva na vyrovnání, má to povahu nepeněžního plnění, čímž vzniká pro člena statutárního orgánu zdanitelný nepeněžní příjem.

Pojistná smlouva uzavřená společností

Smluvní vztah je sjednán i v tomto případě jako dvoustranný. Je-li tedy společnost jednou ze dvou stran pojistné smlouvy, platí, že právě ona je subjektem právního vztahu a jedině ona je na jeho základě nositelem smluvního závazku k úhradě pojistného. Pojistné tedy v tomto případě společnost hradí vlastním jménem, na základě vlastní smluvní povinnosti a pojišťuje se proti škodám způsobeným na svém majetku.
Na daňový režim pojistného u společnosti nemůže mít vliv ta skutečnost, že bez ohledu na sjednání pojištění má společnost zákonný nárok na náhradu vzniklé škody vůči členovi statutárního orgánu, přímo z titulu zákonné odpovědnosti za škodu. Pojištění je evidentně uzavíráno z důvodu zvýšení ochrany před souvisejícími riziky, tj. pro případ, kdy odpovědná osoba nebude schopna dostát svým zákonným povinnostem nahradit škodu.
Klíčové pro daňový režim pojistného u společnosti je to, nakolik lze objektivně a jednoznačně konstatovat příčinnou souvislost mezi vynaložením předmětného výdaje a dosažením, zajištěním a udržením zdanitelného příjmu. Uloží-li např. uzavření pojistné smlouvy valná hromada společnosti z důvodu zvýšení ochrany před riziky vyplývajícími z protiprávního jednání třetí osoby, jež mají vztah k podnikatelské činnosti a k obchodnímu jmění společnosti, je zřejmé, že existence pojistného vztahu je dána péčí o jmění společnosti, které je prostředkem k dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů.
Z hlediska možné otázky vzniku příjmu u člena statutárního orgánu je třeba říci, že samotný člen statutárního orgánu není v tomto případě subjektem smluvního vztahu. Jakémukoli daňovému subjektu nevzniká daňová povinnost pouze na základě toho, že jiné dva subjekty (zde společnost a pojišťovna) vstoupí do vzájemného právního vztahu, případně že na základě tohoto vztahu mezi nimi vznikají a zanikají (např. úhradou) určité smluvní závazky.

Zkušenosti ve světě

Závěrem připojujeme zkušenosti a poznatky z některých zemí, ve kterých se příslušné orgány a instituce touto problematikou zabývaly, a způsob, jakým jsou tam řešeny.
Francie: Na počátku 90. let 20. století francouzské úřady potvrdily, že pojistné za pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou členy orgánu společnosti je daňově uznatelné a zároveň u členů orgánů společnosti neexistuje zdanitelný nepeněžitý příjem z titulu uzavřené pojistné smlouvy. Toto platí za předpokladu, že předmětné pojištění poskytuje pojistnou ochranu pouze pro rizika spojená s výkonem funkcí členů orgánů společnosti. Pojistné je tedy považováno za daňově uznatelný výdaj pro společnost.
Velká Británie: V březnu 1995 vydal Státní daňový úřad rozhodnutí, že pojistné z pojištění odpovědnosti členů orgánů společnosti placené společností není považováno za nepeněžitý příjem ve prospěch členů orgánů společnosti, a tento náklad je společnosti daňově uznán. Pokud si však člen orgánu společnosti sám na vlastní výdaje a pouze pro svoji osobu sjedná pojištění odpovědnosti za škody způsobené členy orgánu společnosti, pak je mu i v takovém případě poskytnuta daňová úleva.
Dánsko: V roce 1994 rozhodly dánské úřady o tom, že výdaje společnosti na pojistné v souvislosti s uzavřením pojištění odpovědnosti členů orgánů společnosti jsou daňově uznatelné jako provozní náklady společnosti. Pojistné není považováno za příjem ze závislé činnosti. Hradí-li pojistné sám člen orgánu společnosti za své osobní pojištění této odpovědnosti, je pro takovou osobu daná částka daňově uznatelná.
Spojené státy: Platby pojistného za pojištění odpovědnosti členů orgánů společnosti nejsou v USA považovány za zdanitelný příjem členů orgánů společností.
Jiří Nekovář, Jan Hořešovský

Další články

Financování stroj. výroby/Podniková ekonomika

Komentáře

Nebyly nalezeny žádné příspěvky

Sledujte nás na sociálních sítích: