První skupinou jsou náklady, které předcházejí realizaci konkrétního kontraktu. Jedná se zejména o průzkumy zahraničních trhů, osobní návštěvy, mezinárodní komunikace nebo o výrobu marketingových materiálů v cizích jazycích (vč. překladů) a samozřejmě náklady na propagaci. Nelze v kalkulacích opomenout potřebné úpravy výrobku splňující kritéria daného trhu, balení a označování produktu, jeho pojištění či dodržování zahraničních standardů. Samozřejmě do cenotvorby se promítá i poskytnutí úvěru a poplatky za exportní financování.
Druhá skupina pro tvorbu ceny se bezprostředně týká nákladů spojených s dodávkou (doprava letecká/námořní/pozemní – nejčastěji kombinace), pojištění dopravovaného zboží, dovozní clo a další daně, celní odbavení, skladovací poplatky a v neposlední řadě provize spojené s přípravou dopravy (kromě vás může řešit třetí strana nebo dovozce).
V souvislosti s dopravu se musíme zmínit o „INCOTERMS“, což je – připomeňme si – mezinárodně dohodnutý soubor obchodních podmínek; sada 11 pravidel definujících, kdo za co během mezinárodní transakce zodpovídá, včetně způsobů dopravy. Jednotlivé způsoby rozdělují práva a povinnosti spojené se zbožím při dopravě mezi prodávajícího a kupujícího. Jedná se o to, která strana bude hradit určitou část dopravy, kdo ponese riziko za zásilku v který moment a kdo bude platit pojištění pro který úsek. INCOTERMS jsou vydávány průběžně Mezinárodní obchodní komorou (International Chamber of Commerce) a v současné době je nejvíce používána verze z roku 2010. Při stanovení některého způsobu přepravy dle INCOTERMS je vhodné písemně celý postup popsat. Někteří kupující totiž nemusí správně chápat znění INCOTERMS.