Pro snížení kluzkosti dlažebních desek z leštěného přírodního kamene, nejčastěji žuly, bez změny estetického dojmu, lesku a barevného podání vyvinul již v roce 1997 první laserovou technologii Fraunhoferův ústav pro materiál a techniku záření (IWS) v Drážďanech. Technologie je založena na účinku pulzního laserového záření, které na povrchu kamene vytváří hustou síť mikrokráterů tvaru písmene U s ostrými a nenatavenými hranami, které na podrážky obuvi působí jednak jako drobné přísavky a zároveň zdrsňují povrch desky. Rozdíl mezi opracovanou a neopracovanou leštěnou plochou přitom necvičené oko z výšky 1,5 m téměř nerozezná. Mikrokrátery mají hustotu 400 - 1275 na 1 cm2, v odstupech 0,25 - 0,5 mm. Jejich hloubka dosahuje 5 - 70 µm a průměr 80 - 400 µm. U žulových desek průměr mikrokráteru závisí na její složce, tzn. že ve slídě je až 100 µm, 150 µm v živci a přes 220 µm v křemenu. Podíl laserem opracované plochy je 20 až 40 %. Technologie není omezena jen na leštěný přírodní kámen, je vhodná i pro dlažbu z neglazované keramiky, skla, příp. pro plastové podlahy. Prozatím není dořešena jen úprava glazované dlažby.
Jako zdroje záření se používá výbojkově buzeného Nd:YAG nebo diodově buzeného Nd:YVO4 deskového laseru se špičkovým výkonem 170 W. Excimerové nebo CO2 lasery jsou pro tuto aplikaci méně vhodné. Odrazem v x- a y-skenerech a průchodem objektivem se laserový paprsek usměrní a směřuje přesně do pracovní roviny, přičemž každý pulz vytváří jeden kráter. Pracovní frekvence dosahuje až 15 000 kráterů/s.