Milníky v historii hnací techniky
Během celé doby elektrické hnací techniky lze identifikovat tři podstatné události:
- objev jednosměrného motoru v roce 1833;
- objev trojfázového motoru v roce 1889;
- první sériová výroba měničů frekvence v roce 1968.
Od zavedení řízení otáček prostřednictvím měniče frekvence byl těžištěm rozvoj hnací techniky, která je neustále ovlivňována zlepšováním řízení otáček a krokem od jednotlivých řízených motorů k výkonným systémům automatizace. Podstatným prvkem bylo vítězné tažení mikroelektroniky a v druhém kroku digitální zpracování signálů. Právě to bylo určujícím faktorem při rozvoji decentrálních řešení pohonu a síťové automatizace.
Analogová řešení jsou začátkem
Už v roce 1968 představil Danfoss jako první podnik v sérii zhotovený měnič frekvence. To byl vstup bezestupňového a hospodárného řízení otáček běžných trojfázových asynchronních motorů do pohonné techniky. Tyto první přístroje využívají tyristory pro střídač a řídí je impulzní amplitudovou modulací. Výkonová elektronika se chladila pomocí olejové lázně, a proto byly přístroje velké, těžké a poměrně nepraktické. Naopak uvedení do provozu bylo extrémně jednoduché: Údaje o motoru se nastavovaly propojovacím vodičem a k přizpůsobení motoru zařízení sloužilo pouze pět potenciometrů.
Prvním krokem k malým přístrojům byly modely chlazené vzduchem, které se dostaly na trh koncem 70. let minulého století. Ty už disponovaly několika funkcemi a umožňovaly i první rozšiřování dílů příslušenství. Tak například Danfoss dodával k přístrojům konstrukční řady VLT 1 až VLT 4 jako příslušenství manuální ovládací sadu, rampový generátor nebo oddělovací trafo pro přístroje bez galvanického oddělení. Možným se nyní stalo i řízení prostřednictvím SPS.
Funkce většiny přístrojů, které se tehdy nacházely na trhu, byly ještě velmi přehledné. Uživatel tak získal možnost spuštění/zastavení a reverzování (obracení) pohonu.