Převážná většina těchto zkoušek je prováděna v souladu s předpokládaným provozním zatěžováním. Ke stanovení vhodnosti konstrukčních materiálů často nestačí zkoušky v prostém tahu, tlaku, ohybu nebo krutu, nýbrž zkoušky kombinovaným dynamickým zatěžováním (tah, tlak-krut, tah, tlak-ohyb apod.), případně se superponovanou statickou složkou. Tak jsou experimentálně získávána data pro stanovení pevnostních charakteristik zkoumaných součástek. Problém měření mechanických vlastností konstrukčních materiálů je v automobilovém průmyslu nepřetržitě aktuální, protože ve světě dochází k lavinovému vývoji nových ocelí, dalších kovových materiálů, keramik, plastů a kompozitů. Podobně tomu je i v letectví.
Pro zkoušky mechanických vlastností konstrukčních materiálů a součástek přicházejí v úvahu elektrohydraulické zkušební stroje nabízené výrobcem v definitivním provedení (zpravidla s jedním nebo dvěma kanály) a elektrohydraulické systémy sestavované podle požadavku zákazníků ze stavebnice, kterou disponuje výrobce. Zmíněné experimenty jsou realizovány elektrohydraulickými motory fungujícími jako servomechanismy. Jsou dodávány pro buzení jmenovitých přímočarých sil v rozsahu např. 10 až 50 kN a pro jmenovité torzní momenty od 1 do 64 kNm. Zkoušky mohou probíhat v extrémních fyzikálních podmínkách např. v rozsahu teplot -70 až 1600 °C a v různých agresivních prostředích. Při realizaci běžných zkoušek lze zatěžovat ve frekvenčním rozsahu od 5.10-3 Hz do 60 až 100 Hz, výjimečně i do vyšších frekvencí.
Pro zkoušky přímočarých a torzních tlumičů jsou stavěny speciální elektrohydraulické zkušební stroje. Jde o velice tuhé zatěžovací systémy bez parazitních rezonancí v deklarovaném frekvenčním pásmu, např. do 400 Hz přímočarou silou až 25 kN a do 1 kHz zatěžovacím momentem až 1000 Nm.