Jedním takovým systémem, který je nezbytný pro plnění ekologických předpisů a předpisů bezpečnosti práce, je filtrace olejových mlhovin, které vznikají při obrábění za použití chladicího média. Ing. David Kratochvíl ze společnosti Wemac prodává filtrační systémy již přes dvacet let. Využili jsme jeho zkušeností a zeptali se ho na ekodesign filtračních systémů.
MM: Prodejem filtračních systémů se zabýváte přes dvacet let. Jak se požadavky na systémy za ta léta změnily? Myslím např. hlavně z legislativního hlediska, jak se zpřísnila pravidla? A co to v praxi znamená?
Ing. Kratochvíl: Historicky se sešlo před zhruba 15 až 20 lety několik věcí. Zásadní změna zřejmě přišla se vstupem země do EU. Do té doby byla problematika ovzduší na pracovišti v určitém daném stavu, ale po roce 2000 došlo ke skokové změně ve vnímání tohoto problému. Procesy evropské integrace bezpochyby urychlily legislativní vývoj v této oblasti až do současného stavu, kdy např. česká norma č. 361/2007 stanovuje jasné limity olejových a emulzních aerosolů na pracovišti na hodnotu 5 mg.m-3. Pro porovnání uvádím, že běžný, ne moc výkonný obráběcí stroj produkuje při obrábění aerosol o koncentraci do 10 mg.m-3, ale jsou i provozy, kde naměříme 150 až 200 mg.m-3 – a pracovat v takovém prostředí opravdu nikomu nepřeji. Takže vstup do EU byl z tohoto pohledu poměrně jasný impulz.
Dalšími faktory, které je možno vysledovat, byly standardy a zvyklosti zahraničních strojírenských firem, které do České republiky přicházely. I když mnoho z nich se v ČR z hlediska investic do pracovního prostředí chovalo méně principiálně než ve svých mateřských zemích, přece jen kvalitativní posun byl dosti patrný. V této věci sehrály pozitivní roli i odbory, především u větších firem. A v neposlední řadě pochopitelně trvale roste i povědomí technické veřejnosti o vlivu různých chemikálií na zdraví člověka a také podnikatelé, kteří u svých strojů sami pracují, se stále častěji na různé metody filtrace a jejich účinnost dotazovali a dotazují. Trend je tedy docela jasný a lze předpokládat, že výše zmiňovaný limit 5 mg.m-3 dříve či později padne – v některých okolních zemích jsou limity mnohem tvrdší; např. ve Švédsku je povolený limit pouze 1 mg.m-3 a podobně.
To, co bylo ještě před 15 lety obvyklé – tedy strojírenský provoz, ve kterém nebylo „vidět na krok“ – je dnes již docela raritou a ten či onen filtrační systém se stává docela standardní součástí strojů; je to dobře patrné i z toho, že v současné době jsou prakticky všechny nově dodávané stroje pro připojení vhodné filtrační techniky již konstrukčně připraveny. Ještě to však doplním – ono by bylo obtížné určité typy strojů bez vhodného odlučovače vůbec dodávat. Když na dílně spustíte opravdu produktivní obrábění s otáčkami nástroje 20 až 30 tisíc a s chlazením středem nástroje o tlaku 90 a více barů, vyrobíte tolik mlhoviny, že by se dala prodávat do hororů. A navíc bleskově. Proto je čím dál více strojů, které by bez výkonné filtrace ani nemohly být provozovány.