Podstatou tradičních přístupů k hodnocení investic je finanční analýza investičních variant. Hodnocení se zaměřuje na finanční účinky investic měřené nejčastěji úsporami nákladů, přírůstkem zisku, mírou návratnosti, dobou amortizace, čistou současnou hodnotou nebo vnitřním výnosovým procentem. Je zřejmé, že tradiční přístupy k hodnocení investic nemohou svou povahou zohlednit veškeré přínosy investic. Řada přínosů investic spočívajících např. ve zvýšení flexibility výroby, vyšší efektivitě procesů, v rychlejší reakci na změny v poptávce, ve zkrácení dodacích lhůt apod. se nedá vtěsnat do zisku či cash flow. Neschopnost tradičních přístupů hodnocení investic odrážet reálné přínosy MVT pak vede k nízkým hodnotám finančních kritérií, což může nakonec vést i ke zpochybnění či zamítnutí investic se zajímavým potenciálem výhodnosti.
Úskalí finančního hodnocení investic dokresluje studie uskutečněná v USA, která ukazuje, že přes velký potenciál přínosů nedosahovala návratnost investic do MVT obvykle ani 10 %, což bylo hluboko pod mezní a více uplatňovanou hranicí 15 % pro přijetí investic. Úskalí finančního přístupu lze dokumentovat i na případu japonské společnosti Yamazaki Machinery Company, která instalovala s pozoruhodnými výsledky PVS za 18 mil. USD. Společnosti se podařilo snížit počet strojů z 68 na 18 a počet pracovníků z 250 na 12, dále byl snížen prostor potřebný pro výrobu z 103 000 čtverečních stop na 30 000 a průměrná doba výroby z 35 na 1,5 dne. Po dvou letech dosahovaly úspory 6,9 mil. USD, přičemž 3,9 mil. pocházelo z jednorázového snížení zásob. I když výrobní systém přinášel průběžně roční mzdové úspory 1,2 mil., po dobu 20 let míra návratnosti projektu nepřesáhla 10 %. Bez ohledu na enormní úspory by tento projekt pravděpodobně nespatřil světlo světa, pokud by byla jeho realizace odkázána jen na splnění finančních kritérií v podobě míry výnosu 15 % či doby návratnosti 5 let.
Neschopnost tradičních přístupů k hodnocení investic odrážet reálné přínosy investic do MVT bývá hlavním důvodem rezervovaného přístupu k těmto kritériím ze strany rostoucího počtu manažerů. Ukazuje se, že v mnoha případech byly MVT zavedeny spíše na základě zkušeností, intuice a úsudku, než na základě odhadu zisků či jiných finančních veličin. Bylo by však chybné považovat každou technologii, která má průkopnický charakter, za dobro, protože přináší pokrok. Každý technologický pokrok nemusí být hodnototvorný - vždy záleží na tom, jak nová technologie přispívá v daných konkrétních podmínkách k upevnění konkurenčního postavení podniku.
Přes všechna naznačená úskalí mají finanční kritéria v procesu hodnocení strategických investic nezastupitelný význam, neboť pomáhají managementu snížit riziko přijetí ztrátových nevýhodných investic a poskytují kvantitativní data, která mohou sloužit jako argument k obhajobě projektu.