Inovace v průmyslovém podniku

Za prosperující průmyslový podnik lze považovat takový, který dociluje zisků a má silné postavení na trhu, a to i v dobách, kdy se ostatním podnikům nedaří. To je možné pouze tehdy, probíhá-li ve firmě důsledný a řízený inovační proces. Cílem inovačních aktivit byl, je a vždy bude zákazník, který je ochoten za inovovaný produkt zaplatit. K čemu je geniální vynález, který nikdo nekoupí a který bude v šuplíku? Při inovacích je třeba se rychle a správně rozhodovat. To platí zejména u velkých a středních firem, kde je klasická organizační struktura. Než se odpovědní pracovníci sejdou a rozhodnou, je konkurence již o „deset“ kroků dále. Je žádoucí namísto workshopů a meetingů zvýšit úroveň strategického myšlení představitelů firmy, která spočívá v tom, že z inovačního procesu se stane zvyk a trvalá schopnost vedoucí posléze ke konkurenční výhodě.

Inovace velmi zjednodušeně znamená novotu (změnu), kterou musí jednotliví aktéři vynalézt a prosadit ji jak v podniku samém, tak i navenek podniku. Inovace neznamená jenom nový produkt (výrobek nebo službu), ale i novost procesu v podniku a změnu strategie firmy v prodeji. Není možné úspěšně zavést inovaci produktu, aniž by v podniku nebyla současně s tím provedena inovace procesů a změna strategie. Jedno bez druhého nemůže existovat. Pokud vytvoří skupina nadšenců v podniku nový produkt, neprosadí jej, pokud se nepřipraví i inovace, např. výroby a montáže a následně prodeje. Stává se často, že geniální produkty nespatří světlo trhu, protože dojde k nepochopení a nepřipravení návazných procesů uvnitř firmy. Dobrých nápadů jsou ve firmách plné šuplíky. Teprve zaplacený nápad uvedený v život za přijatelný výrobní náklad, v dostatečné kvalitě a hlavně včas za efektivního využití podnikových znalostí ‒ to je ta pravá inovace.

Inovace se nedá nařídit ani okopírovat, ta se musí žít celou bytostí, celým srdcem a prolínat firmou. Velkou chybou některých manažerů snažících se aplikovat úspěšné metody používané například v Toyotě je jejich bezhlavé kopírování. Vše není jenom o systému a způsobu inovování, je to hlavně o pracovníkovi, jeho loajálnosti k firmě a postojům k ní. Do duše Japonců v Toyotě mnoho lidí nevidí, a proto nelze bezhlavě kopírovat jejich některé postupy. Inovátoři jsou v dobrém slova smyslu devianti – tzv. „inovační devianti“. Prosazují svoje, i když část firmy mnohdy jde proti nim. S inovací souvisí také množství otázek, které se okamžitě vynoří:

• Kdo určí, jak má vypadat inovovaný produkt?
• Komu a kdy budeme inovovaný produkt prodávat?
• Jakými cestami a kanály produkt uplatníme na trhu?
• Má naše firma potřebný inovační potenciál?
• Je inovace vůbec potřeba?
• Je marketing ten správný nástroj pro zjištění potřeb zákazníka?
• Je inovací jenom superdílo?
• Jak je to s úspěšností inovací?
• Kdy se vložené prostředky vrátí?

Finanční kapitál uvolněný do inovací se nemusí vrátit vůbec. Počet neúspěchů při inovacích často převyšuje úspěchy. Nicméně toto je skvělou příležitostí pro poučení a pro odstartování nových inovačních procesů.

Inovátoři jsou talenti, které je nutné rozvíjet a dát jim svobodu v jejich činnosti i za cenu, že někdy mají zdánlivou výhodu nad ostatními. Jak je odhalit? Jak je najít? Mnohdy kolem nich chodíme ve svém vlastním podniku a ani je nevidíme. To, zda takové lidi najdeme, je otázkou náhody anebo systematického testování. Člověk jako jediný na rozdíl od různé techniky (CAx technologie apod.) se dokáže poučit ze své činnosti a může na základě toho přijmout opatření pro svoje další činnosti.
Podnik není výkonný podle toho, jaké má prostředky, ale jaké má lidi. Lidé pracující v podniku a za zájmy podniku jsou jeho nejcennějším kapitálem. Je proto velkou chybou v dobách krizí pod pláštíkem zeštíhlování a šetření zbavovat se lidského kapitálu. Při řízení inovací je nutné změnit postoj managementu spočívající v tom, že se nechává ukolébávat momentálním úspěchem. I přesto, že se firmě daří, je nutné neustále modelovat situace ohrožení podniku, zvažovat rizika a v neposlední řadě hlavně inovovat a zamýšlet se nad hledáním nového produktu a inovací všeho ve všem. Umět odhalit mnohdy slabé, někdy skryté signály, které zákazník vysílá ve svých potřebách, a umět je vyhledávat je to, co umí málokdo. Jenom taková inovační činnost má smysl, za kterou je zaplaceno. Správný obchodník (spíše marketingový mág) je ten, kdo umí tyto mnohdy neslyšitelné náznaky trhu odhalit, pochopit a hlavně pak uvést v život tím, že v podniku domluví realizaci nového anebo zcela customizovaného produktu.

Soustavnou a trvalou inovací rozumíme nejenom inovaci produktů a procesů, ale také rozvoj lidských talentů, managementu a podnikatelského systému. Strategie firem, jak ji mnohdy někteří chápou, jsou činnosti napsané na papíře s cílem něčeho dosáhnout, něco udělat. Strategie není to, co je napsáno, strategie je to, co se dělá. Při inovační činnosti je třeba dívat se také jinam a netradičním pohledem – třeba do boku. Pak se mnohdy záhy ukáže, že je nutné strategii změnit. Velká loď je těžko manévrovatelná. Často ji připomínají některé firemní strategie. Tato strategie má velkou setrvačnost a než firma změní směr, může dojít ke katastrofálním následkům. Při působení dodatečného bočního tahu (inovace) však může dojít ke zvětšení manévrovací schopnosti tohoto mnohdy těžkého kolosu (firmy). K tomu, aby se dala realizovat inovace, je třeba také kapitál.

V inovačním procesu se mnohdy dostáváme do rozporů způsobených zákazníkovým požadavkem na produkt, představou o ceně a technickými možnostmi realizace. Při inovování se používá někdy informací z jiného odvětví (průmyslu), které může dávat signály o tom, kterým směrem se vydat – jakou zvolit strategii, kterou spoluvytváříme se zákazníkem. Někdy postačí k velkým a komerčně úspěšným inovacím netradiční vztah se zákazníkem, náhoda anebo jenom štěstí. A jak je známo, štěstí přeje připraveným a náhoda také.

Majitel KSK Kuřim spolu s vedením si uvědomují komplexní důležitost inovačního procesu pro přežití a rozvoj firmy. Proto není rozvíjen jenom produkt, ale i výrobní a montážní proces. Do rozvoje výrobní základny byly investovány nemalé finanční prostředky, čímž bylo umožněno aplikovat moderní přístupy při třískovém obrábění. Ruku v ruce s tím bylo nutné provést inovaci všech předvýrobních podnikových procesů, a to zejména:

• obchodněnabídkový proces;
• vývojový proces;
• konstrukčně-technologickou přípravu výroby.

Ve vývojovém procesu jsou zavedeny dva velmi inovativní prvky. Tou první „inovací“ je filozofie statutárního ředitele Ing. Miroslava Ostrého, který říká, že je nutné, aby vývojáři nebyli zbytečně zatěžováni operativou, a proto musí dojít k tzv. „odbřemenění vývoje“. K tomu je mimo jiné využíváno měsíční vnitropodnikové přefakturování nákladů na činnosti, kterou si jiné útvary objednají u vývojářů a která nesouvisí přímo s jejich prací. Druhou jeho „inovací“ je zřízení tzv. Inovační kavárny. Zde jsou spolu s technickým ředitelem v pravidelném týdenním rytmu při šálku dobré kávy realizovány schůzky, kde se diskutují inovace napříč celou firmou. Pro dokumentaci významných návštěv a osobností v Inovační kavárně, které jsou spjaty s inovacemi, je zřízena kniha návštěv. V tuto chvíli máme dva zápisy, a sice od R. Dvořáka (MM Průmyslové spektrum) a prof. J. Košturiaka (IPA).

Je více než zřejmé, že inovační proces je nesmírně náročný, komplikovaný a citlivý na realizaci. Nesmí se s ním otálet, jinak firma „zahyne“ a nebude přinášet užitek nejenom majiteli a zákazníkům při plnění jejich potřeb, ale i okolí, kde se nachází. Inovativní a úspěšná firma tak přinese zaměstnanost, bude odvádět daně a tím bude i celospolečensky přínosná. Cílem tohoto textu bylo přispět do diskuse o inovacích, které lze nyní opět v rozšířené míře zaregistrovat v časopisech a médiích.

prof. dr. ing. Jiří Marek

Kuličkové šrouby Kuřim

jiri.marek@ks-kurim.cz

www.ks-kurim.cz