Jaké má české strojírenství potenciál?

Dotazníkové šetření se realizovalo v celkem šesti kapitolách.

První se týkala výkonu českého průmyslu. Ten se v roce 2017 zvýšil o 4,1 % a pro letošní rok očekávají ředitelé strojírenských firem zpomalení růstu na 2,9 %. Tyto predikce ředitelů jsou ovlivněny obavami z přehřívání ekonomiky, nejistotou vývoje na zahraničních trzích a vědomím problémů, které vyplývají z dodavatelského charakteru českého strojírenského průmyslu. Za největší limit a brzdu růstu strojírenské výroby je v současné době zcela jednoznačně pokládán nedostatek pracovních sil. Naopak pozitivně vidí situaci ředitelé, kteří věří ve schopnost českých strojírenských firem inovovat, zefektivnit výrobu a využít rezervy v produktivitě práce.

Druhá otázka byla směrována na očekávané tržby firem pro rok 2018 a na to, jak je ovlivní fakt ukončení kurzového závazku České národní banky. Podle respondentů se negativně projevil na výši zisku u 63 procent firem, většina již ztrátu pocítila, ostatní firmy očekávají negativní dopad na své marže nejpozději do dvou let.

Zvýšení svých tržeb plánují společnosti dosáhnout především prostřednictvím růstu svých zakázek a inovacemi. Naopak expanzí do jiných segmentů strojírenství růst tržeb neočekávají. Například generální ředitel Frentech Aerospace Pavel Sobotka nepředpokládá, že se jim příští rok tržby navýší, spíše naopak. Je to z důvodu restrukturalizace skladby zákazníků a přechodu na náročnější produkty, jako je např. vesmírný program.

I k otázce intervencí ČNB generální ředitel Kovosvitu MAS Libor Luchař uvádí: „Intervence ČNB byla umělým zásahem do tržního prostředí, který z krátkodobého pohledu pomohl méně konkurenceschopným firmám. Já vnímám jakékoliv netržní nástroje jako negativní pro vývoj ekonomického prostředí. Změna měnové politiky je již plně zahrnuta do naší obchodní činnosti.“

Třetí část studie byla věnována kapacitám strojírenských firem. Ty v době dotazníkového šetření (2. pol. 2017) byly naplněny na 93 % a firmy měly nasmlouvané zakázky v průměru na 12,8 měsíce. Polovina dotázaných firem si slibuje od inovací možnost zvýšeného prodeje koncovým zákazníkům. Majitel společnosti Soma Engineering Ladislav Verner k této části uvedl: „Inovace a finální produkt jsou nejen skutečným znakem reprezentace firmy, ale i důležitým a efektivním faktorem pro domácí ekonomiku. Pozitivní pro ekonomiku země je tak dosáhnout toho, aby hospodářství bylo založeno na společnostech, jež inovují své finální výrobky.“

Problém nedostatku pracovních sil ve strojírenském průmyslu se nadále prohlubuje – aktuálně pouze tři procenta firem uvedly, že mají dostatek pracovníků. Toto téma bylo předmětem čtvrtého bloku studie. Na možnou cestu k řešení této palčivé otazky má generální ředitel Strojíren Prostějov Martin Belza recept. Podle něho by měl stát realizovat tři zásadní kroky. Jednak výrazně snížit počet zaměstnanců státu (alespoň o 30 %), kteří by se pak ocitli na pracovním trhu. Dále zrušit investiční pobídky na zřizování nových pracovních míst. Při nezaměstnanosti pod 4 % to ředitel Belza vidí jako nesmysl a vyhazování peněz. A za třetí umožnit legální zaměstnávání cizinců a výrazně zrychlit proceduru přijímání maximálně na tři měsíce.

Shodně mířenou kritikou nešetřil ani jednatel společnosti Brück AM Luboš Malý. Uvedl, že katastrofální byrokracií a neflexibilitou v možnosti přijímat zahraniční pracovníky trpí jak podniky, tak i celkový růst HDP. Jen okamžitým a neprodleným zásahem lze tuto „brzdu“ hospodářství odblokovat, uvádí pan Malý a svůj důraz v doporučení ukončuje třemi vykřičníky.

S otázkou nedostatku pracovníků souvisí též jejich zájem cestovat za prací. Podle většiny ředitelů firem by ke zmírnění problému nedostatku pracovníků přispěla vyšší mobilita pracovní síly v rámci ČR. Mezi limity, které ředitelé nejčastěji zmiňovali, patřily nedostatečná kvalita dopravní infrastruktury, nedostupnost bydlení v místě výkonu práce a dále vysoké náklady spojené s mobilitou práce, pokud by firma chtěla vytvořit podmínky pro nové pracovníky sama. Nicméně, jednoznačně největším limitem je podle ředitelů firem typický charakter české povahy, kdy pracovníci stále ještě nejsou zvyklí a ochotní se za prací stěhovat. Krizový manažer Petr Karásek ze svého působení ve firmách napříč celou republikou uvedl: „Otázkou je, zda, kde a jakou mobilitu pracovní síly skutečně potřebujeme. Aktuálně jsme často kvůli nízké nezaměstnanosti a doslova hladu po řadě profesí spíše svědky fluktuace, kdy zaměstnanci ,cestují‘ mezi firmami s cílem ,vyobchodovat si‘ lepší podmínky, aniž by sami aktivně pracovali na zlepšení své nabídky (např. formou vzdělávání či jiného osobního rozvoje). Odchody mladých lidí s potenciálem rozvoje do velkých měst bohužel komplikují život významné části strojírenských podniků, které se z historických důvodů rozvinuly v krajích a obcích vzdálenějších od Prahy, Brna, Ostravy apod.“

V pátém bloku aktuálního výzkumu hodnotili ředitelé strojírenských firem také práci předchozí vlády B. Sobotky a institucí, které ovlivňují jejich činnost, a naopak vyslovovali svá očekávání od vlády budoucí. Například Zbyněk Frolík z firmy Linet uvedl, že pro podnikání toho minulá vláda moc neudělala, a tak otázky moderního zákona o vysokých školách či novelizace zákona o podpoře výzkumu experimentálního vývoje a inovací jsou opět k řešení. Naopak dotazovaní členové vlády samořejmě svoji práci hodnotili pozitivně. Ke komentáři na toto téma byl požádán i ekonom prof. Milan Zelený, který uvedl, že předchozí vlády po 28 let sledovaly strategii levné pracovní síly, nízké přidané hodnoty, „lákání“ zahraničních vlastníků, odvozené a závislé ekonomiky globálního „outsourcingu“. V zájmu budoucnosti ČR toto podle něho musí přestat. „Nejde o to, co nové vlády udělají, ale co neudělají. Jak dokážou opustit své intervence v ekonomice a tak osvobodit českého podnikatelského ducha, inovace i ambice nové podnikatelské generace – jak tomu bývalo za Baťů,“ říká prof. Zelený a pokračuje: „Žijeme v době bezprecedentní změny, zpátečnictví a setrvávání v závislosti na bezperspektivních produktech, technologiích a subdodavatelských službách není cestou do budoucnosti. Je čas obnovit nezávislost, inovativnost a vlastní cestu nejvyšší přidané hodnoty národních podnikatelů. To chce spolupráci,“ uzavírá svůj komentář prof. Zelený.

Podobně argumentuje i již citovaný majitel společnosti Soma Engineering Ing. Verner: „ČR stále čeká na vládu, která bude hospodařit ve prospěch českého národa uvnitř Evropy, nikoliv podporovat korupční klientelismus posledních 25 let. Kdo tvrdí něco jiného, tak buď záměrně nemluví pravdu, nebo neví, o čem se mluví.“ Na závěr doplňuje, že za 25 let se poražené a rozbombardované západní Německo stalo průmyslovým lídrem Evropy.

Předseda představenstva Slováckých strojíren Jiří Rosenfeld uvedl, že vláda společně s ČNB do začátku roku 2018 připravila koktejl, který bude mít své dopady nejen na hospodaření firem, ale i postoje zaměstnanců. Vláda rozhodla o zvýšení minimální mzdy o 11 %, ČNB zvýšila o 0,25 % základní úrokovou míru – tím vyslala celému trhu signál, že je potřeba začít zdražovat a zvyšovat ceny. Produktivita práce nám však o 11 % nevzrostla.

Podnikatelé tedy budou podle slov ředitele Rosenfelda od začátku letošního roku čelit tlaku dodavatelů na zvyšování cen.

Poslední blok dotazníkového šetření byl mj. věnován otázce přijetí eura. Zajímavý je výrazný posun v názorech ředitelů strojírenských společností v této otázce. Zatímco ještě před rokem se pro zavedení eura vyslovilo pouze 44 procent exportujících strojírenských společností, aktuální výzkum ukázal, že pro přijetí eura by nyní bylo již 73 procent ředitelů firem. Řada firem, kterým kurzový závazek ČNB v minulosti pomáhal dosahovat vyšších zisků, nyní svůj postoj změnila a vyslovuje se pro zavedení eura. Pro společnou evropskou měnu jsou přitom více velké firmy než ty malé a střední.

Roman Dvořák
s využitím podkladů CEEC Research

roman.dvorak@mmspektrum.com