Odborně-vzdělávací a zpravodajský portál z oblasti strojírenství a navazujících oborů
Články >> Kontakt s regionálními firmami je pro mě obrovskou inspirací
Chcete dostávat MM Průmyslové spektrum ZDARMA až do Vaší schránky? Více informací zde.

Kontakt s regionálními firmami je pro mě obrovskou inspirací

V cyklu podnikatelských příběhů jsme tentokrát měli možnost vyzpovídat Ing. Jiřího Holoubka, jehož profesní kariéra byla spojena především se společnosti ELCOM. V současné době se Jiří Holoubek vrcholově věnuje problematice Průmyslu 4.0.

Ing. Jiří Holoubek
Narozen 1955 ve Zlíně. Pracoval jako projektant, později jako samostatný vývojový pracovník, byl i odborným asistentem. Od roku 1992 do roku 2018 pracoval ve firmě ELCOM, a. s., jejímž byl spoluzakladatelem a spolumajitelem a zastával zde funkci předsedy představenstva. I po prodeji firmy s ní stále spolupracuje. Věnuje se oblastem kvality elektřiny, zkušebnictví a digitálních transformací malých a středních technologických firem.

V roce 2008 byl zvolen členem Inženýrské akademie České republiky a je členem Vědecké rady Fakulty elektrotechniky a komunikačních technologií VUT v Brně. Spolupracuje s elektrotechnickými fakultami českých i slovenských vysokých škol a se středními školami na tvorbě učebních plánů propagujících koncept Průmyslu 4.0.

Od roku 2009 je členem představenstva a od roku 2012 prezidentem Elektrotechnické asociace České republiky. Je členem Fóra průmyslu a vysokých škol. V roce 2014 se stal členem představenstva Svazu průmyslu a dopravy ČR, kde je zodpovědný za jeho aktivity v konceptu Průmyslu 4.0.

Je autorem mnoha učebních textů, publikuje v odborných časopisech a vystupuje na odborných českých i zahraničních konferencích.


Měli jsme několikrát možnost být u jeho prezentací a přednášek na toto téma a výsledkem byly vždy konkrétní odpovědi na konkrétní otázky. To je velmi pozitivní, protože o problematice Průmyslu 4.0 se u nás povětšinou jen hovoří – a to „konkrétno“ mnohdy chybí. Pojďme si projít podnikatelský příběh Jiřího Holoubka a podívejme se na Průmysl 4.0 očima jednoho z nejpovolanějších lidí v této republice.

MM: Od roku 1990 je spjato jméno Ing. Jiřího Holoubka se společností ELCOM. Čím jste se ale do roku 1990, kdy jste se svým partnerem, Ing. Vladimírem Korencem, založili tuto společnost, vlastně profesně zabýval?

J. Holoubek: Po absolvování elektrotechnické fakulty VUT v Brně jsem v roce 1979 nastoupil jako projektant do brněnského pracoviště Elektromontážních závodů Praha. Tam jsem později pracoval i jako samostatný vývojový pracovník ve středisku elektrických pohonů. Po reorganizaci EZ Praha a převedení našeho pracoviště do podniku Elektromont Brno jsem na základě konkurzu nastoupil jako odborný asistent na katedru elektroenergetiky FE VUT v Brně. Tam jsem pracoval jako externí učitel ještě jako zaměstnanec EZ Praha, změna to tedy nebyla nikterak dramatická. V té době pro mě byla důležitá kontinuita mého odborného zaměření na elektromagnetickou kompatibilitu ve výkonových systémech. Díky mému zaměstnání v EZ Praha jsem se měl možnost seznámit s velkým množstvím silnoproudých aplikací v různých průmyslových odvětvích od těžby surovin přes metalurgii až po plastikářské, i farmaceutické obory. Za tento široký záběr jsem svému prvnímu zaměstnavateli do dneška velice vděčný. Práci na vysoké škole jsem vnímal jako šanci prohloubit své teoretické znalosti a při práci s mladými lidmi neustále vstřebávat nejnovější trendy technické i společenské.

Už jako zaměstnanec EZ Praha jsem měl možnost se podílet na řešení tehdejších tzv. úkolů rozvoje vědy a techniky, a díky tomu jsem se seznámil s tehdy mladým a velmi erudovaným zaměstnancem VÚSE Běchovice Ing. Vladimírem Korencem. A protože jsme si rozuměli nejen technicky, ale i lidsky, rozhodli jsme se 6. 12. 1989 při večeři po pracovním jednání v brněnském hotelu Voroněž společně založit firmu.

MM: Pokud vím, původní záměr byl vybudovat konzultační středisko v oboru silnoproudé techniky, specializované na kompenzace jalového výkonu, elektromagnetické kompatibility a optimalizaci spotřeby elektřiny.

J. Holoubek: Díky společné práci na státních vědecko-výzkumných projektech, ale také při naší společné činnosti v tehdejší Vědecko-technické společnosti, ústřední odborné skupině pro energetické rušení, jsme se setkávali s řadou špičkových odborníků z různých firem, výzkumných ústavů a vysokých škol. Právě tehdy napadlo Vladimíra Korence – někdy v létě 1989 – vytvořit tzv. Centrum expertů z oblasti elektromagnetické kompatibility. Všechny obeslal dopisem s návrhem spolupráce. A protože jsem byl jediný, kdo na jeho dopis tehdy odpověděl, bylo jasné, že máme podobný názor na věc – základ naší další, téměř 30leté spolupráce, byl položen.

MM: Začali jste také s hromadou úvěrů za nekřesťanské úroky od bank, nebo „to šlo“ samo?

J. Holoubek: Úplně samo to samozřejmě nešlo, nicméně hned na začátku našeho podnikání jsme si řekli, že se budeme snažit řídit heslem Aloise Rašína „Pracovat a šetřit“. Takže jsme se snažili obejít bez jakýchkoliv úvěrů. Oba jsme byli ještě zaměstnaní – kolega ve VÚSE Běchovice, já na VUT v Brně – a všechny naše vydělané prostředky jsme vkládali do nové firmy bez toho, aniž bychom v prvních asi třech letech z ní pobírali jakýkoliv plat.

MM: Proč jste si mysleli, že právě tento předmět vašeho podnikání společnost potřebuje?

J. Holoubek: Koncem 80. let byl v tehdejším Československu velký deficit expertních služeb v oblasti kvality obecně čehokoliv. A právě kvalita elektřiny v období bouřlivého rozvoje spotřebičů, které ji začaly negativně ovlivňovat, jako například střídavé regulované pohony, osvětlovací soustavy s tzv. úspornými zdroji světla nebo elektrotepelné spotřebiče, byla oblastí, které jsme se věnovali s relativně malou skupinou lidí i před rokem 1989 a po založení ELCOM jsme jí zasvětili náš další profesní rozvoj.

MM: Hned v roce 1992 jste rozšířili záběr firmy o oblast střídavých regulovaných pohonů a speciálních elektromotorů, začali provádět i vlastní elektromontáže, a zahájili jste i vlastní dílenskou výrobu v prostorách podniku MEZ Nedvědice.

J. Holoubek: Snažili jsme se, pokud možno, postihnout co nejširší portfolio oblastí elektrotechniky bezprostředně související s kvalitou elektřiny. Proto ty regulované pohony, proto zahájení výroby tlumivek vlastní konstrukce pro nízkonapěťová kompenzační zařízení, proto vývoj a výroba vlastního analyzátoru kvality elektřiny a proto také vlastní výroba a elektromontáže rozvodných a kompenzačních zařízení pro průmyslové sítě s vyššími nároky na elektromagnetickou odolnost a slučitelnost.


Veletrhy jsou místem osobních setkání, přenosu znalostí a poznání, edukace a motivací mladé generace pro zvýšení zájmu o obor.

MM: Kolik jste v té době měli zaměstnanců?

J. Holoubek: Naše původní předsevzetí, že budeme navěky tzv. malou firmou do 25 zaměstnanců a ostatní si budeme najímat pouze na konkrétní projekty, vzala po zhruba čtyřech letech za své. Projekty, které začala firma již v prvních letech realizovat, vyžadovaly odborně vzdělané a trénované kmenové zaměstnance na všech kvalifikačních stupních. Takže už po prvních pěti letech jsme měli na 60 lidí.

MM: V roce 1993 vzniká i projektová kancelář na nově zřízeném pracovišti v Ostravě. Tehdy jste tak podnikali na čtyřech místech v České republice: v Brně, Nedvědici, Praze a Ostravě. To byl obrovský dynamický růst, svědčící o tom, že jste cílili správně.

J. Holoubek: Ve všech lokalitách jsme začínali v pronajatých objektech. Ta čtyři místa zůstala až do současnosti, jen pronajaté prostory v Nedvědici nahradil v roce 1999 vlastní objekt v Bystřici nad Pernštejnem. Až po čase dalšího naspoření prostředků jsme v roce 2004 pořídili objekt pro sídlo firmy v Praze a roce 2006 postavili vlastní budovu pro naše ostravské pracoviště. Jak je zřejmé, žádné firmy jsme nepřikupovali a snažili jsme se budovat jak jednotlivá pracoviště, tak i jejich personální obsazení postupně.

Už od roku 1995 jsme se začínali ucházet i o tzv. „veřejné zakázky“, při jejichž vyhodnocování byla postavena kredibilita akciové společnosti nad společnosti s ručením omezeným, proto byla pro nás transformace nutností. A musím říct, že ani v budoucnosti jsme tohoto kroku nelitovali.

MM: Na své cestě k akciové společnosti stálo hodně důležitých momentů. Které z nich považujete na nejdůležitější?

J. Holoubek: Pro firmu byla z mého pohledu velice důležitá diverzifikace do několika oblastí elektrotechniky a velmi slušná flexibilita zaměstnanců od kolegů ve výrobě a elektromontážích až po vývojové pracovníky. Jakmile se dostala jedna z oblastí do krátkodobého útlumu, využívali jsme dočasně volných kapacit v oblasti jiné.

MM: V čem vám bylo v osobní rovině podnikání nejvíc nápomocno?

J. Holoubek: Osobně jsem firmě vděčný i za usnadnění řešení mojí nejtěžší životní situace, kdy jsem v roce 1994 ovdověl a kdy jsem našel v práci pro rozvoj firmy smysl dalšího života. Společně s mými dvěma dětmi ve firemním kolektivu pak přátele, na které jsme se mohli v té době ve všem spolehnout.

MM: Co bylo největší brzdou vaší podnikatelské cesty?

J. Holoubek: Nevím, jestli vyloženě brzdou, ale určitě značnou komplikací byl, a určitě i dopodsud je, legislativní marasmus nepředvídatelně ovlivňující podnikatelské prostředí, ať už se jedná o oblast sociální a zaměstnavatelskou, daňovou, nebo čistě technickou a odbornou.

MM: Docílili jste několika zásadních úspěchů a ocenění. Kterého z nich si nejvíce vážíte?

J. Holoubek: Ocenění na veletrzích a výstavách, ať to byly medaile na Strojírenském veletrhu, nebo Zlatý ampér, Vizionář a další, například ocenění společnosti National Instruments, jsou sice v daném okamžiku velice příjemné a také povzbuzující, nicméně jejich dopad je značně pomíjivý. Myslím, že v mnoha okamžicích byla pro ELCOM velice důležitá úspěšná uvedení do provozu velkých projektů, na nichž se podílely všechny jeho součásti. To dalo vždy impulz k dalšímu rozvoji firmy a chuti prosadit se ve větších projektech.

MM: A existuje nějaký, který byl pro vás přece jen osobně tím největším?

J. Holoubek: Rozhodně z mého pohledu bylo největším úspěchem, že se k němu na základě jeho dlouhodobě perfektně odváděné práci vraceli zákazníci a na základě dobrých referencí přibývali další. A současně lze říci, že právě toto dá nejvíc práce. Soustředit se na to, co firma opravdu umí, a dělat to poctivě a kvalitně.

MM: Každá životní etapa má svůj konec. V roce 2018 jste firmu prodali.

J. Holoubek: Abych byl upřímný, odstoupit z exekutivních rolí už bylo podle mého názoru opravdu na čase. Přestože jsme se snažili s Vladimírem Korencem přinášet stále nové nápady, zajímat se o nejnovější technologie a pokoušet se je do firmy implementovat, a alespoň některé z firemních procesů stále posouvat dál, musím si přiznat, že výkonnost a kreativita našich mladších kolegů byla v poslední době opravdu výraznější. A myslím, že by bylo trestuhodné tyto jejich schopnosti tlumit. Navíc spojení se silným a technologicky velmi zdatným investorem je pro mě zárukou dalšího rozvoje firmy, a nikoliv obavou o nějaké rozmělnění výsledků našeho dlouholetého snažení.

MM: V našich rozhovorech se zabýváme i rodinnými firmami. Jak to bylo u vás?

J. Holoubek: Každé z mých dětí orientuje svoji odbornou a podnikatelskou dráhu jiným směrem. Dcera pracuje na velmi slušné pracovní pozici pro velkou nadnárodní korporaci v oblasti medicínských technologií, syn žije trvale v Hongkongu a již více než 10 let podniká tam. Uspokojením mě může naplňovat fakt, že oba vystudovali elektrotechniku a oběma toto studium dalo z mého pohledu velmi dobrý základ pro jejich současnou práci.

MM: Předsedou představenstva ELCOM se stal Paul Kaye, který do té doby šéfoval pobočkám Rolls-Royce po celém světě. Má tato volba nějaké poselství, které byste chtěl a mohl komentovat?

J. Holoubek: V osobě současného předsedy představenstva pana Paula Kaye vidím erudovaného a velmi pracovitého člověka, se kterým jsem se měl možnost během minulého roku jak pracovně, tak i lidsky sblížit. To, že si dal jako jedno z předsevzetí, udělat ze skvělé české firmy skvělou firmu evropskou, mi imponuje. Určitě k tomu využije své bohaté pracovní zkušenosti, stejně jako osobní kontakty. Bude pro mě ctí s ním a celým novým managementem firmy jakoukoliv formou spolupracovat.

MM: Nedá mi nezeptat se na etický kodex společnosti ELCOM, který existoval i za vás. Vede lidi k čistému a férovému, i když třeba i tvrdému, jednání. Přesto z něj je cítit obrovská pokora vůči zaměstnancům, dodavatelům, odběratelům a všem, se kterými se na podnikatelském poli setkáváte. Jak jste došli k tomu, chovat se slušně, a ne jako žraloci, jak to často vídáme u zahraničních firem?


J. Holoubek: Nemám nic proti zdravému sebevědomí, které je zapotřebí předvést na veletrzích, výstavách a odborných konferencích. Ale toto sebevědomí musí být podloženo právě tou pokorou nejen k základním fyzikálním zákonitostem, ale i pokorou v mezilidských vztazích. Dnes si můžete jakoukoliv technickou nebo technologickou novinku či vymoženost za větší či menší peníze koupit, ale to, co tvoří firmu, a to nejen vlastní, ale i partnerskou nebo konkurenční, jsou a vždycky budou lidé.

Jeden produkt z výrobního portfolia firmy ELCOM za všechny: analyzátor kvality elektřiny

Průmysl 4.0

MM: Vaše jméno je dlouho spjato s pojmem Průmysl 4.0. Jak jste se ocitl na této cestě?

J. Holoubek: V roce 2015 jsem dostal šanci pracovat v core teamu pana profesora Maříka na tvorbě Národní iniciativy Průmysl 4.0 a byla mi dána důvěra, ale i odpovědnost zaštítit kapitolu „Specifika českého průmyslu“. Práce v týmu mezi špičkovými odborníky z různých oblastí, ale také kolegy z průmyslu, kteří se mnou spolupracovali na této kapitole, mě přesvědčila o nutnosti tento koncept co nejdříve nejen do průmyslu, ale i ostatních souvisejících oblastí života implementovat. Proto se tomuto tématu věnuji soustavně již několik let jak z pohledu průmyslových firem, tak i technického vzdělávání.

MM: Jaká je vaše role, kterou zastáváte v Svazu průmyslu a dopravy?

J. Holoubek: Ve Svazu průmyslu a dopravy jsem členem představenstva a mám na starosti Pracovní skupinu pro implementaci Průmyslu 4.0 ve firmách. Její název vlastně vysvětluje všechno. S několika velmi pracovitými kolegy se snažíme, aby se koncept Průmyslu 4.0 dostal nejen do všech průmyslových odvětví, ale i oblasti služeb, které s produkty průmyslové výroby souvisejí.

MM: Někdy mi připadá, že se o Průmyslu 4.0 spíše hodně mluví, ale výsledky nejsou žádné. Opravíte mne?

J. Holoubek: Pokud se o Průmyslu 4.0 mluví logicky a správně, a ukazují se příklady dobrých praxí v konkrétních firmách, tak je to jen dobře. My se musíme co nejdříve dostat z oné oblasti deziluze na Gartnerově hype křivce, v níž jsme se museli jednou logicky ocitnout, do oblasti obnoveného zájmu a následujícího přijetí tohoto konceptu. Bohužel, v posledním možná půlroce, se soustavě setkáváme s tím, že je toto velmi široké téma ústy vrcholných politiků, ale také představitelů dalších institucí, velmi často dezinterpretováno a zjednodušováno pouze na dvě oblasti, a sice na „digitalizaci“ a „robotizaci“. A přitom roboty pracují v průmyslu již od 60. let minulého století a potřeba převádět spojité, analogové procesy na digitální se objevila s rozvojem prvních počítačů, tedy ještě dříve než první roboty. Že digitalizace a robotizace jsou jen prostředky pro naplnění všech atributů Průmyslu 4.0 směřujících ke zvýšení celkové efektivity výroby, a tím posílení evropské a české konkurenceschopnosti, bohužel těmto mluvčím uniká.

MM: Ano, chápu, Průmysl 4.0 znamená evoluci, postup, kdy se v oblasti průmyslu stále více integrují pojmy známé z IT, big data, sledování postupu výroby, zcela jednoznačné určení původu a provedených operací, mezioperačních kontrol, jednoznačná průkaznost výroby v každém kroku a tak dále. Myslím si, že v tomhle jsou ale už naše firmy docela daleko.

J. Holoubek: Máte pravdu. Některé naše typicky „české“ firmy se do jednotlivých aktivit směřujících ke konceptu Průmysl 4.0 pustily již několik let před tím, než v Německu vyhlásili strategii Industrie 4.0. Už téměř 10 let probíhala na každém MSV v Brně i za nemalého přispění Elektrotechnické asociace České republiky konference Vize v automatizaci, na níž se pravidelně skloňovaly pojmy jako „digitální továrna“, „kyberneticko-fyzické systémy“, „agentní a multiagentní systémy“.

MM: Dá se Průmysl 4.0 „namalovat na tabuli“ jako vzor pro všechny, kdo se jím chtějí zabývat?

J. Holoubek: Samozřejmě přehledné schéma základních atributů Průmyslu 4.0 a jejich vzájemných vazeb lze docela jednoduše popsat a doplnit konkrétními příklady z různých průmyslových odvětví. Já se pořád ale snažím všem vysvětlit, že při implementaci celého konceptu je zapotřebí se soustředit i na jednu velice důležitou část slova „průmysl“, a sice na „mysl“. A to je asi ten největší kámen úrazu. Změnit myšlení lidí, kteří si musí uvědomit, že ať chtějí, nebo nechtějí, jsou a nadále budou součástí, ať už pasivnější, nebo aktivnější, onoho kyberneticko-fyzického prostředí, které nás obklopuje.

MM: Dá se říci – z vašeho pohledu – zda jsou firmy připraveny implementovat prvky Průmyslu 4.0 nejen z hlediska strojního vybavení a struktury výroby, majetkové struktury, kdy mnohé z firem jsou v zahraničním vlastnictví a mají minimální možnosti rozhodování o budoucnosti firmy, ale i mentální a myšlenkové? Tedy, zda jsme do stavu, abychom mohli Průmysl 4.0 přijmout, vůbec dozráli, mnohde totiž rozhoduje i jistá konzervativnost majitelů firem…

J. Holoubek: V České republice jsme, díky naší otevřené a exportně orientované ekonomice, nuceni velmi rychle na změny probíhající v průmyslově vyspělejších zemích reagovat. Pokud pomineme součásti velkých nadnárodních korporací, ve kterých jsou firemní procesy, stejně jako vnitropodniková datová kultura diktovány vesměs ze strany zahraničních centrál, musíme konstatovat, že je úroveň postupu tzv. digitální transformace, jako jedné z důležitých podmínek implementace konceptu Průmyslu 4.0, velice rozdílná. Pokud se zastavíme u těch velkých zahraničních korporací, je potěšitelné, že se i mezi nimi najdou firmy, které zakládají svá výzkumná a vývojová centra využívající nejmodernější technologie na území České republiky. Kolem velkých korporací vznikají ekosystémy jejich českých subdodavatelů, kteří ve snaze trvale uspět, opět nejmodernější technologie zavádějí. Totéž platí o exportně orientovaných českých firmách a – co je důležité –, nemusejí být pouze z oblasti automotive, aerospace nebo elektrotechniky. V zavádění pokročilé průmyslové automatizace, ale i aplikaci nových obchodních modelů spočívajících v kustomizaci svých produktů, jsou zde velice úspěšní tuzemští výrobci komponentů a polotovarů pro stavebnictví, ale také firmy potravinářské nebo farmaceutické.

MM: Co je vlastně největším problémem Průmyslu 4.0 u nás?

J. Holoubek: Těch problémů je po mém soudu několik. Některé jsou přímo ve firmách, kdy ve světle hospodářského růstu a relativně dobrých hospodářských výsledků v posledních několika letech některé z nich necítí potřebu investovat do nových technologií, a zejména lidských zdrojů, a s nimi souvisejících změn vnitrofiremních procesů. Právě v té orientaci na změnu procesů v našich, zejména malých a středních, firmách, spočívá asi největší kámen úrazu. Toho jsme svědky nejen u nás, ale i v okolních státech. Dnes je možné jakékoliv technologické zařízení za větší či menší objem financí do firmy pořídit. Ale daleko důležitější je proces implementace tohoto technologického zařízení do firemní výrobní, ale i datové infrastruktury, a jeho efektivního využívání.

Náš stát, ostatně jako spousta jiných, dokáže brilantně formulovat a při každé příležitosti měnit a vylepšovat různé koncepce, ať už se týkají čehokoliv. Takže i v rámci národní iniciativy Průmysl 4.0 bylo naformulováno množství dílčích cílů a opatření vedoucích k jejich splnění. S nástupem nové politické reprezentace se situace zcela změnila a původní struktura Aliance Společnost 4.0 byla v rámci strategie Digitální Česko začleněna do jednoho ze tří pilířů – Digitální ekonomika a společnost. Chci věřit, a rád pro to i ze své pozice udělám maximum, aby dobré myšlenky a výsledky dosavadní práce všech zainteresovaných se dostaly i do akčních a implementačních plánů této nové strategie ve prospěch českých firem.

MM: Co by měl a co by mohl přinést Průmysl 4.0 našich firmám?

J. Holoubek: Rozhodně vyšší konkurenceschopnost, která je podmínkou setrvání na trhu. Přestože to zní tvrdě, mnoho firem, které vizi Průmyslu 4.0 do své firemní strategie nepřeklopí, ať už z důvodu dočasného sebeuspokojení, nebo naprostého nepochopení tohoto konceptu, zanikne.

MM: Nedávno jste řekl, že spolupráci se Svazem průmyslu a dopravy vnímáte pozitivně, zejména v části regionálních iniciativ, protože se opravdu na úrovni regionů něco děje.

J. Holoubek: To je asi ta nejdůležitější práce. Jedině při setkávání v regionech s místními firmami, ať úspěšnými, nebo méně úspěšnými, se dá myšlenka Průmyslu 4.0 uvádět do praxe. Za poslední rok jsem byl v kontaktu s více než 60 firmami a troufám si říci, že to byla pro mě ta nejlepší škola, jak to dělat v roce následujícím.

MM: Díky vašim zkušenostem a přehledu se vás dovolím zeptat na váš názor na management českých firem. Co jim schází, čím se odlišují od svých západoevropských kolegů, a naopak, v čem jsou výjimečné a nesrovnatelné díky podmínkám, ve kterých v Čechách pracují?

J. Holoubek: Čeští technici se vždy vyznačovali svojí schopností improvizace, pomocí které se jim podařilo uspět při řešení často velmi komplikovaných zadání. Tuto výhodu si přenesli i do svého podnikání po roce 1989. V mnoha případech vznikalo na těchto základech firemní know-how vysoce specializovaných malých firem, které se nástupem Průmyslu 4.0 a většímu se otevření svému digitálnímu okolí cítí ohroženy. S tímto jevem se například na západ od našich hranic tak často nesetkáváme. Ze svého téměř každodenního setkávání se s firmami, zejména malými a středními, cítím jistou obavu a neochotu komunikovat s konzultačními firmami, byť renomovanými a v zahraničí velmi úspěšnými. V některých případech vede neochota provést a potom akceptovat výsledky základní datové inventury ve firmě ke stálému odsouvání její digitální transformace, a tím zhoršování její pozice na trhu.

MM: Co byste poradil podnikatelům a studentům, kteří se chystají vstoupit do vlastního podnikání?

J. Holoubek: Velká výhoda současné mladé generace, která se buď pouští do vlastního podnikání, nebo se díky generační obměně v již fungujících a etablovaných firmách dostává do jejich managementů, je v jejich základní digitální gramotnosti. Není jim cizí multikanálový a platformový přístup nejen k datům a informacím, ale i novým obchodním modelům. Problém těchto mladých lidí je v jejich jistém „zapouzdření se“ do světa výlučně datových a virtuálních komunikací a simulací bez potřeby komunikace osobní, zejména mezigenerační. Tento stav způsobuje velmi omezenou schopnost pracovat v jakémkoliv kolektivu, byť stejně starých vrstevníků, a přistupovat k řešení úkolů a prezentace jejich výsledků projektovým způsobem.

MM: Co tedy mladým poradit?

J. Holoubek: Naučte se osobně komunikovat jak se svými vrstevníky, tak staršími kolegy, osvojte si základy týmové spolupráce a projektového přístupu při řešení zadaných úkolů a počítejte s tím, že i po opuštění školy se budete muset soustavně vzdělávat, abyste si vytvořili sady dovedností pro své uplatnění na konkrétních pracovních pozicích.

Ing. Milan Loucký

milan.loucky@gmail.com

Další články

Průmysl 4.0
Inovace
Štíhlá výroba a logistika
Průmyslový design
Management a řízení
Vzdělávání a školství
Výzkum/ vývoj
Automatizace, regulace

Komentáře

Nebyly nalezeny žádné příspěvky

Sledujte nás na sociálních sítích: