Úvodní výklad o podstatě koroze je zaměřen na odolnost korozivzdorných ocelí a slitin nejen proti celkové korozi, kdy odolnost je především důsledkem tzv. pasivního stavu, ale i na nebezpečné místní druhy koroze, jakou jsou koroze štěrbinová, bodová nebo mezikrystalová. Při nich může velká pasivní plocha materiálu naopak korozi urychlovat. Nejnebezpečnějším druhem pak jsou tzv. strukturní druhy koroze, které podstatně ovlivňují mechanické charakteristiky, aniž se zvlášť změní vzhled povrchu součásti. V dalších kapitolách jsou uvedeny základní parametry a složení jednotlivých druhů ocelí s podrobným popisem jejich specifických korozních, fyzikálních a mechanických vlastností. Je věnována pozornost výrobním pochodům a zpracovatelským technologiím (odlévání, tváření za tepla i za studena, svařování a pájení, dělení a obrábění, úpravy povrchu atd.) se zřetelem na zvyšování jejich jakosti a vývoj nových, řadou dalších přísad legovaných typů. Důraz je kladen na podmínky zpracování, které mohou zvýšit jakost korozivzdorných ocelí a slitin a je také upozorněno na mnohá úskalí poškozující jejich výhodné vlastnosti, především korozní odolnost.
V dodatku je uveden přehled jednotlivých druhů ocelí a slitin, jejich složení, mechanické vlastnosti a druhy použití. Na dalších téměř devadesáti stranách pak najdeme podrobné tabulky korozní odolnosti určené k usnadnění volby vhodných materiálů pro různá prostředí, od vody přes kyselinu chlorovodíkovou po šťavelan draselný. Dobré znalosti o druzích koroze a zvláštnostech korozivzdorných materiálů při jejich zpracování jsou v praxi jistě velmi užitečné a mohou ušetřit množství financí i trablů.
Číhal, Vladimír: Korozivzdorné oceli a slitiny, vydala Academia v roce 1999, 440 str., cena neuvedena, vazba, www.academia.cz