MM: Jak hodnotíte současnou situaci v oblasti podnikání?
J. Jemelka: Není příznivá. Ale nebudeme malovat čerty na zeď. Každá krize je příležitost. A pro někoho také neobyčejně tvrdá katarze. Od jara prožíváme období nejistoty, které odhalilo, jak křehké je podnikání, které se s nějakým typem problémů potýkalo už v době konjunktury. Tvrdím, že současný vývoj může toto „přežívání“ ukončit a nasměrovat pozornost a zdroje jednotlivců i korporací ke smysluplným oblastem, v nichž je možno expandovat. Je to potřeba. Jestli ekonomika něčím ztrácí, tak tím, že potenciál lidí je utopený v nefunkčních projektech. Přidaná hodnota jejich práce, která určuje také výši HDP a celkovou prosperitu domácího i světového hospodářství, se může konečně zvýšit. Je to taková česká porevoluční bolest, která nás shazuje v hodnocení ekonomické výkonnosti rok co rok. Nezlehčuji náročnost dnešních dní, ale vidím to jako prostor udělat krok dopředu a přestat se bát nových příležitostí, které si nás nevyhnutelně najdou. Jsou spojené s globalizací i s podnikáním na lokální úrovni, upozorňují na potřebu rozvíjet vědu a pomocí ní měnit zaběhnuté pořádky ve zpracování surovin, výrobě i službách. Je to pouze otázka času. My máme šanci jim vyjít vstříc a zaměřit své investiční aktivity inovativním směrem.
MM: Takže jde o určitou resilienci firem a schopnost přizpůsobit se?
J. Jemelka: Celkem přesně. Jde o to, aby byly firmy připravené na nejhorší a vždy doufaly v nejlepší. V tom má klíčovou roli management. A bohužel se stále setkávám s tím, že mnoho lidí působících v menších a středních firmách, nebo naopak korporacích, se bojí změny v uvažování. U korporací to velmi často vyplývá ze samotné manažerské struktury, která je poměrně rigidní. Podniky jsou kupříkladu schopny utvořit určitou kapitálovou rezervu, což je jistě potřebné. Ale největší problém leží v hlavě. Šéfové mohou být zvyklí na určitou setrvačnost, v níž v době hospodářského růstu zpohodlněli. Teď se situace otočila. Kapitálová rezerva se tenčí. Tím chci říct, že kapitál nezachrání vše, pokud se firma vnitřně nepřizpůsobí. Vídám jako interim manažer, že je tento problém na denním pořádku.
MM: K čemu mohou být služby interim manažera dobré?
J. Jemelka: Interim manažer je vlastně někdo, kdo dostává vždy stejnou zakázku. Postavit podnik zase na nohy a nastavit jeho politiku i procesy tak, aby uspěl. Příkladem je průmysl. Během jarního období ztratily firmy některé trhy nebo na nich byla oslabena jejich pozice. Pomáhali jsme jim najít trhy nové nebo inovovat jejich přístup k produktu, produkt samotný či doplňkové služby, které by reagovaly na aktuální potřeby jejich odběratelů. Zároveň nás nečekal nikterak oslavovaný úkol v podobě optimalizace nákladů. První krok je dostat firmu zase na kladnou nulu. Roli v tom hrála též úprava personální politiky. Propouštění je nepopulární, ale mnohdy nevyhnutelné. Radím, aby to nebylo nárazové, aby si firma pohlídala ty nejlepší. Dále tu máme obchod a marketing. Zachovat si přízeň klíčových odběratelů bylo nezbytné. Co bych českým společnostem někdy mohl vytknout, je nedostatečná kultura v obchodě a přílišná benevolentnost v marketingu, ačkoli chápu, že ne každý zaměstnanec příslušného oddělení se jako obchodník narodí. Zkráceně, museli jsme si poradit s podobou obchodních vztahů. Protože produkt sám vás neprodá. Ale vztahy ano. Výhodou je náš pohled zvenčí a nekompromisní posouzení daného stavu. Pro mnoho majitelů, pro vedení je to kus života, něco, k čemu mají mimo jiné sentimentální vztah. Je to pochopitelné. Bohužel v krizích, jako je tato, se to stává zdrojem prodlev, vyčerpání a nerozhodnosti. Rád bych také upřesnil, že státní podpora může pomoci, ale zdar nikomu nezajistí. Nebude totiž věčná.