Zde se dostáváme do potíží vzniklých přenosem dat z CAD/CAM do řídicího systému stroje. Většina řídicích systémů je připravena realizovat relativně dlouhé přímkové úseky nebo oblouky v souborech s nevelkým objemem dat. Náhle je ale systém při obrábění obecné plochy vystaven nutnosti čelit tisícům drobných pohybů. Takovýto proces v praxi bývá málo efektivní a někdy je pro objem dat nezvládnutelný. Programátoři jsou pak nuceni sáhnout k dělení dat do jednotlivých samostatných programů, zmenšit velikost pracovního posuvu a někdy snížit přesnost pohybu nástroje s potřebou dodatečného opracování některých ploch. Většinou se tak děje odhadem, tedy neefektivně, často se sporným výsledkem.
V některých případech vyspělé řídicí systémy a stroje nekladou taková omezení a umožňují volnější práci s posuvy i přesností díky svému výkonu - schopnosti zpracovat větší objemy informací v kratším čase. Obvykle se ale setkáváme s novým problémem - zkreslením pohybu nástroje, které je vyvoláno setrvačností stroje v návaznosti na zpětnou kontrolu polohy nástroje a na rychlost předávaní pokynů. Řídicí systémy mohou mít své korekční algoritmy schopné provádět úpravy rychlosti v závislosti na zakřivení dráhy nástroje. Vyžaduje to ovšem schopnost provádět "pohled vpřed" umožňující odhadnout řídicímu systému budoucí zakřivení. V případě tisíců drobných pohybů v rozsáhlé sestavě dat je však takový úkol nesnadný a někdy nevede k požadovanému výsledku. Dojde k fyzickému zkreslení pohybu nástroje, jeho geometrické přesnosti nebo rychlosti, nebo obojího.
Předpokládejme, že máme 70 bloků (malých přímek) mezi místem, kde musí dojít k počátku zpomalení pohybu, a bodem, kde se nástroj již musí pohybovat výslednou sníženou rychlostí tak, aby nedošlo ke zkreslení zakřivení. Pokud je řídicí jednotka schopna načíst například pouze 20 bloků napřed, nemůže zajistit plynulý přechod do zakřivení a dojde k zákonitému zkreslení pohybu nástroje.
Stroje pracující s vysokou přesností a rychlostí musí tedy mít schopnost rychlého zpracování velkého množství bloků, schopnost vlastních korekcí posuvu nástroje pro zachování přesnosti a schopnost "nahlížení do budoucnosti" s dostatečnou kapacitou.
Jak přesná by tedy měla být data, která získáváme z CAD/CAM systému k získání nejlepších výsledků? V optimálním případě ne menší než přesnost stroje - v případě tisícin tedy tisíciny apod. Znamená to ovšem obvykle velký nárůst aproximací vystupujících z CAD/CAM systému - "drobení" NC kódu.