Lidé pro chytrá města

„Alfou a omegou spolupráce v tomto oboru je hledání společného jmenovatele, zájmů a kompetencí institucí a firem z různých oborů a sektorů,“ vysvětluje Petr Štěpánek. „Boříme hranice oborových písečků, a jakkoli oblast strategického plánování sídel patří spíše do sféry veřejného sektoru, nevyhýbáme se kooperaci s bankami, komunikačními agenturami, firmami, které se snaží pracovat s konceptem smart cities apod. V rámci své práce pro OSN (UNDP) otevíráme dveře svým podnikatelům do jiných zemí, kterým zajišťujeme transfer know-how, nedávno jsme takto pomáhali budovat klastr v Moldavsku.“

Mezi firmami, s nimiž Fakulta architektury spolupracuje dlouhodobě, je poradenská firma 4ct. ČVUT a 4ct jsou navíc v určitém smyslu i personálně propojené subjekty – Tomáš Ctibor studentům přednáší základy developmentu a ČVUT s 4ct zase uvažuje o společných projektech aplikovaného výzkumu, například pro analýzy území.

„4ct se již od svého založení snaží s akademickou sférou spolupracovat zejména ve dvou rovinách,“ vysvětluje Tomáš Ctibor. „Jednak jsou součástí naší platformy expertů lidé, kteří primárně působí na univerzitách. Ať už to je Masarykova univerzita v Brně, nebo právě Fakulta architektury v Praze, nebo jiné oborové univerzity. Snažíme se zapojovat do projektů konkrétní osoby, jako jsou sociální demografové, geografové, architekti, právníci, ekonomové a různé další typy specialistů z vysokých škol. Dále pak pracujeme na dvou vlastních výzkumných úkolech. Jedním z nich je ASaP, což je hříčka – zkratka slov „analýza stavu a potencionálu“. V rámci tohoto projektu vyvíjíme metodu analýzy a práce s daty a informacemi o území, která jsou základem pro modelaci budoucího rozvoje. Druhý projekt má název JOP čili ‚Jak organizovat plánování‘. V rámci obou projektů hledáme standardizovatelné a obecněji platné principy pro plánování sídel.“

Tomáš Ctibor se sám také účastní projektů univerzit, například Fakulty architektury VUT Brno, kde byl jedním z expertů na projektu, který se zabýval vlivem volného prostoru na udržitelný rozvoj a v současné době spolupracuje na navazujícím projektu, který zkoumá vliv urbánních struktur na udržitelný rozvoj.

Oba pánové se shodují, že (nejen) v jejich oboru je propojení akademického světa se světem praxe vesmírně důležité.

„Některá témata, jako například smart city, naprosto nelze přednášet bez kontaktu s praxí,“ říká Petr Štěpánek. „Ztráta interakce s aktuálním odborným diskurzem může výuku devalvovat na povídání o tom, jak se to kdysi někde dělalo a co o tom někdo někde napsal.

Následováníhodný byl podle něj způsob práce, který Tomáš Ctibor v letech 2013–2015 v roli ředitele IPR zavedl při přípravě Strategického plánu hl. m. Prahy. Propojil tehdy odborníky z praxe, akademiky a odborně zdatnější neziskovky, což velmi pomohlo jak obsahu, tak formě projektu a stalo se to vzorem pro další města. Pro rozvíjení kooperace akademiků s korporátní sférou jsou přínosem i programy Technologické agentury ČR, které ji přímo vyžadují.

„Například při přípravě strategického plánu Kolovrat nám pomohla data původně určená pro realitní a developerský byznys,“ dodává Petr Štěpánek. „Firmy mohou na akademické půdě najít nejen kvalifikované lidi, ale také využít výsledků výzkumu – mnoho problémů řeší i diplomanti a doktorandi. Na druhé straně třeba studenty ekonomie a managementu vedeme k tomu, aby své závěrečné práce zpracovávali pro konkrétní firmy. Tam jim dojde například to, že dnešní marketing se dělá jinak než pomocí pouček z 90. let, ale stejně tak to mohou zjistit ty firmy.“

Ačkoli z druhé strany „barikády“, stejně se na věc dívá i Tomáš Ctibor: „Skrze své zkušenosti z praxe mohu dobře komunikovat s fakultami a myslím si, že naše zkušenosti by se měly propojovat. Například už 12 let spolu s dalšími kolegy organizujeme na pražské Fakultě architektury kurzy takzvaného city developmentu. Jsou to otevřené kurzy i pro studenty z jiných fakult, nebo i veřejnost. Lidé, kteří tyto workshopy moderují, jsou zejména z praxe. Cílem je propojit akademický svět se světem komerčním.“

Ať už se však díváme z jedné, či druhé strany, je zřejmé, že spolupráce dosud není na té úrovni, na které by být měla a mohla.

„Česko je krásná země s ohromným potenciálem, který však trestuhodně často nevyužívá,“ je přesvědčen Petr Štěpánek. „V porovnání s úspěšnějšími zeměmi neumíme tak dobře řídit a harmonizovat velké projekty, strategicky plánovat. Kvůli tomu často ztrácíme příležitosti. Jsme kulturou středního a malého managementu. Kooperace akademiků s byznysem může pomoci především tam, kde je třeba generovat velkou přidanou hodnotu. Naše prosperita dnes záleží na lidských zdrojích, ne už na hnědém uhlí. Na univerzitách leží ladem spousta know-how, a ne vždy se o tom ví. Je ale také skutečností, že v mnohých oborech je výzkum na korporátní bázi dále než ten akademický. V oblasti plánování měst, designu a smart cities se pozitivně projevuje interakce společenskovědních oborů s technickými – to vnímám jako aktuální a pozitivní trend.“

„Osobně jako problém vnímám fakt, že pro mě, jako pro zástupce firmy, je podstatně jednodušší spolupracovat s konkrétním člověkem než s institucí,“ přidává zkušenost Tomáš Ctibor. „V druhém případě je totiž neustále nutné řešit komplikovanost formálních pravidel. Byrokratické prostředí, které je důsledkem legislativy, může velmi často omezit slibnou spolupráci. Zejména to lze pozorovat v oblasti aplikovaného výzkumu. Občas můžete mít i pocit, že fakulta možná spíš potřebuje, aby doktorand odpracoval/odučil určitý objem hodin, a ne se kreativně podílel na aplikovatelném výzkumu. Problémy mohou nastat, i když hledáte možnosti mezinárodního propojení, v ten moment začne být vše tak komplikované, že to možná nakonec vzdáte.“

Fungovat to však bezesporu může. To je podle Tomáše Ctibora i Petra Štěpánka zřejmé z konkrétních příkladů v zemích za našimi hranicemi.

„Jsem přesvědčen, že institucionální podpora kooperace podnikatelů a vědců funguje excelentně v Německu,“ říká Štěpánek. „Mám zkušenost se spoluprací s platformou Fraunhofer institutů a musím říci, že pokud by podobná báze a systém fungovaly u nás, byl by tento článek zbytečný. Naštěstí je přece jen patrný posun k lepšímu – realita Průmyslu 4.0, tlak na vyšší mzdy, a tím pádem i efektivitu práce a tvorbu vyšší přidané hodnoty, udělaly své. Myslím, že spolupráci hodně pomohly programy Technologické agentury ČR.

Petr Štěpánek je také přesvědčen, že příkladem by měl jít především sám stát – například v oblasti digitální agendy. Ve veřejném sektoru je poměrně těžké prosazovat technologické inovace a nové přístupy. Nejvíc by se přitom podle něj vrátily efektivní investice do školství, jeho debyrokratizace a otevření novým myšlenkám i lidem.

I Tomáš Ctibor je přesvědčen, že velmi důležitá je otázka peněz. Hodinová sazba vědeckého pracovníka a hodinová sazba v soukromém sektoru jsou často podle něj rozdílné v řádu.

„Chápu, že chybí prostředky,“ říká, „ale myslím, že na straně státu je nutná podstatně větší flexibilita a méně byrokracie. Je to často o lidech a jejich motivaci, která právě i kvůli nedostatku financí často není dostatečná. I díky tomu je potom ‚tah na implementační branku‘ ze strany lidí z akademické sféry někdy velmi malý.“

„Málokdo přitom sedí jen na jedné, té akademické, židli,“ uzavírá Petr Štěpánek. „Smutné ale je, že nový služební zákon fakticky zavřel dveře lidem z komerční i akademické sféry do té veřejné. Tím spíše je však žádoucí podporovat prolínání akademické sféry s byznysem.“

Hana Janišová

hana.janisova@mmspektrum.com