Již dříve, ale podvědomě, byla úzce spjata s měřením velká řada úkonů pračlověka. To se nejprve týkalo především měření (odhadování) délky (vzdálenosti) a váhy (ve významu tíhy), později času i teploty. S vývojem lidstva postupovala paralelně i technika měření, které se připisoval dokonce mystický charakter, např. v Indii.
Některé kulturní národy starověku měly již značně vyspělý měrový systém a na tehdejší dobu i velmi vyspělou měřicí techniku, aplikovanou při velkých stavbách, jako byly pyramidy, paláce, chrámy, silnice, zavodňovací zařízení apod. Pro názornost lze uvést příklad jednotek používaných k měření ve starém Sumeru. Pro určování délek používali palec (1, 6 cm), loket (50 cm), rákos (3 m), tyč (6 m). Pro míry plošné měli např. záhon (35, 5 m2) a stokrát větší pole. Studnou se nazývalo 18 polí. Pro míru dutou se používaly jednotky, jako např. pohár (1 l) nebo koš ( 60 l). K určování hmotnosti sloužilo zrnko (0, 0467 g), šekel ( 8, 4 g), mina (505 g) a talent (30, 5 kg).
Měření ve starověku se týkalo především veličin pro oblast směny, tj. délky, plošného obsahu, objemu a hmotnosti. Nezanedbávalo se ani měření veličin, které přímo nesouvisely se směnou zboží - úhly, síla, čas a průtok. Tento poslední případ se týkal např. římských akvaduktů - vodovodů, jejichž celková délka činila asi 400 km (celkem 19 vodovodních systémů) a které dodávaly do starověké metropole asi 600 až 800 l vody na jednoho obyvatele denně. Objemový průtok měřili dýzami.
Ve starém Egyptu se dochovaly zprávy o různých měřicích přístrojích a zařízeních, mezi nimiž vynikaly především váhy. Definice starých měr byly často velmi nedokonalé a jejich hodnoty byly časově nestálé.
Ve větších regionálních celcích nebyla používána normalizace měr - šlo o lokální platnost měnící se ještě s průběhem času a také často podle látky, pro níž byly míry stanoveny. Je zajímavé, že největší měrový chaos byl za středověku v době zakládání a rozvoje měst. Délkové míry byly většinou odvozovány z některých význačnějších rozměrů lidského nebo zvířecího těla (jako v Indii) nebo z některých rozměrů vyskytujících se v okolním neživém světě. Za jednotky délky byly zvoleny snadno reprodukovatelné (s malou přesností) rozměry, jako byly pata, dlaň, sáh, píď, loket atd. V českých zemích provázel měrový pořádek vždy jistou stabilizaci vlády. První systém měr zavedl Přemysl Otakar II., měrový pořádek prosazoval Karel IV., později Ferdinand II. Zavedení jednoduchých měr a vah bylo uskutečněno v různých státech v poměrně nedávné době. Výjimkou je Anglie, kde byla jednotnost měr a vah zavedena již v r. 1215 Magnou chartou. Ve Francii byla jednotná míra přijata 13. thermidoru roku I. Republiky (1793) a stanovena zákonem ze dne 1. vendémiaira roku IV. Republiky (1795). Ve Španělsku byla měrová jednotnost zavedena 3. května 1801, ve Švýcarsku 9. srpna 1801, v Německu 27. prosince 1884 a na území bývalého Rakouska byl v průběhu posledních tří století několikrát učiněn pokus o sjednocení měr a vah (podle Thaa). Bylo to za Ferdinanda III. r. 1655, za Karla IV. v roce 1725 a za Marie Terezie r. 1772 . V tomto období docházelo k postupnému rozvoji měrového pořádku, ale jejich sjednocení dosaženo nebylo. Důvodem byla značná decentralizace tehdejší měrové služby zastoupené v říšské radě. Teprve v roce 1853 byly postupně v jednotlivých zemích zavedeny jednotné míry a váhy dolnorakouské. V Čechách se tak stalo nařízením ze dne 18. července 1856 a na Moravě ze dne 13. prosince 1856. Za obecně platné byly ustanoveny tyto míry: dolnorakouský máz, dolnorakouské vědro a měřice, vídeňský sáh, loket, vídeňská libra a vídeňský cent s poddělením. Počet zákonných měr byl rozšířen v letech 1858 až 1860. Dolnorakouská měřice byla určena také pro měření objemu uhlí, vápna a pomocí závaží byla definována dynamická míra - koňská síla. Ale zásadní zlepšení měrového pořádku a jednotnosti nastalo až v roce 1871, kdy byl 23. července vydán zákon o mírách a váhách, který stanovil za měrový základ metrický systém. Tento zákon prakticky platil do r. 1962, kdy byl vydán nový zákon o měrové službě. V r. 1871 však přesto ještě zůstala v platnosti řada starších jednotek, u nichž stanovil zákon převod na jednotky metrické. Některé jednotky starší dostaly novou dekadizovanou hodnotu.
Příklady těchto jednotek (podle Thaa) jsou uvedeny následně:
1) Délkové míry: |
1 vídeňský sáh = 1,896 484 m 1 stopa = 0,316 081 m 1 loket = 0,777 558 m 1 rakouská (poštovní) míle = 7,585 936 km 1 pěst = 10,536 02 cm |
2) Plošné míry: |
1 čtverečný sáh = 3,596 652 m2 1 čtverečná stopa = 0,099 907 m2 1 čtverečná rakouská míle = 57,546 42 km2
|
3) Objemové míry: |
1 krychlový sáh = 6,820 992 m3 1 krychlová stopa = 0,031 578 67 m3
|
4) Duté míry: |
1 vídeňská měřice = 61,486 821 (pro sušiny) 1 vídeňské vědro = 56,589 01 (pro kapaliny) 1 vídeňský máz = 1,414 724 1 (pro kapaliny) |
5) Závaží: |
1 vídeňská libra = 0,560 060 kg 1 vídeňský cent = 56,006 kg 1 vídeňský lot = 1,750 187 dag (dekagramů) 1 celní cent = 50 kg 1 celní libra = 0,5 kg 1 lékárenská libra = 0,420 045 kg 1 vídeňská marková stříbrná váha = 0,280 668 kg 1 váha pro dukátové zlato = 3,490 896 g 1 vídeňský karát = 0,205 969 g 1 poštovní lot = 16,666 667 g |
Počátek nové soustavy se nachází v r. 1960, kdy Generální konference pro váhy a míry přijala šest základních jednotek a rozhodla, že nová měřicí soustava se bude nazývat Mezinárodní soustava jednotek SI, což je zkratka francouzského názvu Systeme International ď Unités. V dalších letech byly zpřesněny a doplněny některé definice jednotek, takže v r. 1971 mohla být vytvořena definitivní a závazná struktura soustavy SI.