Pro kontrolu struktury povrchu je dále významná správná volba mezní vlnové délky (cut-off). Jedná se o parametr měřicího přístroje, který je ekvivalentní a stejně důležitý jako již uvedená základní délka. Zatímco základní délka je fyzikální veličinou (délka kontrolovaného povrchu), mezní vlnová délka (cut-off) je funkcí profilometru, která upravuje převod profilu povrchu na odpovídající elektrický signál v rozmezí základní délky. Vlnové délky v měřeném signálu závisí na nerovnostech povrchu. Při použití krátkovlnného filtru, který vyloučí vlnové délky větší než 0,25 mm, zůstanou v nitrovaném signálu zastoupeny jen nerovnosti s roztečí 0,25 mm a menší, což je podmínkou k získání základní délky 0,25 mm. Měřicí systém odřezává nerovnosti s roztečí 0,25 mm, což je označováno mezní vlnovou délkou (cut-off). Při volbě mezní vlnové délky je rozhodující charakter struktury kontrolovaného povrchu.
Zpravidla existuje jedna hodnota mezní vlnové délky, která nejlépe odpovídá charakteristice povrchu. Např. mezní vlnová délka 0,8 mm může být použita pro téměř všechny povrchy, ale nemusí být zcela vyhovující pro hodnocení některých specifických vlastností povrchu. Proto je vhodné při volbě mezní vlnové délky zvažovat i účel připravovaného měření. Frekvence signálu (tvarových kmitů) závisí nejen na roztečích nerovností, ale i posuvové rychlosti snímače.
U dotykových profilometrů mechanický signál (tj. vertikální pohyb snímacího hrotu) přestavuje profil nerovností povrchu vzhledem k základně, dané způsobem snímání. Tato základna musí zajistit posuv snímacího elementu rovnoběžně s měřeným povrchem tak, aby výstupní elektrický signál skutečně reprezentoval pouze profil povrchu.
V praxi je tento požadavek realizován použitím opěrky (snímání relativní) či nezávislé referenční základny (snímání absolutní).
U měřicích systémů, u nichž je základna vytvářena s využitím opěrky, je měření významně ovlivňováno poloměrem zaoblení dotykové části opěrky a jejím umístěním. Rozměr opěrky na snímacím raménku musí být výrazně větší, než je rozteč nerovností povrchu, aby "nezapadala" do prohlubní a udržela přímkovou základnu. Skutečný rozměr opěrky často znemožňuje oddělení drsnosti od vlnitosti. Ideální poloha opěrky je přímo v místě (ose) snímacího hrotu. Z praktických důvodů bývá opěrka umístěna před nebo za hrotem. Takové uspořádání způsobuje nepřesnosti při snímání některých povrchů.
Opěrka působí jako filtr a více nebo méně ovlivní záznam profilu povrchu. Pro většinu případů měření je za vhodnou považována opěrka s poloměrem 50 mm.
Jako nezávislá základna je nejčastěji používána přímovodná tyč (kruhového nebo obdélníkového průřezu) s úchylkou přímosti, která většinou nepřesahuje hodnotu 0,4 (m na délce 100 mm. Tyč s připojenou snímací částí měřidla je zabudována do posuvové jednotky. Profilometry s nezávislou základnou umožňují měření všech nepravidelností povrchu - drsnosti, vlnitosti i tvaru. Ve spojení s širokým rozsahem měření jsou moderní měřicí přístroje připraveny pro kontrolu některých úchylek tvaru, např. poloměrů a úhlů. Jiným způsobem zajištění nezávislé základny je využití přesné skleněné destičky. Skleněná plocha je umístěna pod měřicím raménkem, rovnoběžně s měřeným povrchem. Při měření opěrka klouže po skleněné ploše a vede raménko nezávisle na kontrolovaném povrchu. Nevýhodou tohoto uspořádání je, že se chyby posuvového mechanismu přenášejí na měřicí hrot.