Rozhodnutí, která měřicí metoda, resp. který měřicí prostředek se pro danou kontrolní operaci použije, vychází z technických požadavků obsažených ve výrobní dokumentaci. Tím, že konstruktér předepisuje důležité parametry a rozměry, jejich mezní úchylky a tolerance, dává prvotní impulz k tomu, jakým způsobem budou tyto parametry kontrolovány, a tak vlastně předurčuje náplň následných měřicích a kontrolních operací.
Konstruktér může přispět k optimalizaci kontrolní operace například tím, že při volbě parametru, který předepisuje, vezme v úvahu nejen požadavky, které vyplývají z funkčního významu kontrolovaného výrobku, ale také uváží, že navrhovaná součást se musí nejen vyrobit, ale také zkontrolovat. Měl by tedy přihlédnout k tomu, jak lze parametr předepsaný na výrobním výkresu změřit.
Konstruktér však nesmí ztrácet ze zřetele ani ekonomickou stránku věci. Při předepisování výrobních tolerancí a mezních úchylek musí brát ohled na následující, někdy protichůdná hlediska:
musí být zabezpečena funkce výrobku;musí být umožněno vzájemné spojení a zaměnitelnost jednotlivých součástí a montážních skupin;předepisovaná tolerance má být z ekonomického hlediska pokud možno co největší, z hlediska funkce výrobku pokud možno co nejmenší.V této souvislosti by si měl konstruktér uvědomit, že svým předpisem výrobní tolerance ovlivňuje nejen ekonomii výrobního procesu, ale i procesu měření. Je-li nejistota měření v porovnání s výrobní tolerancí neúměrně velká a není-li únosné řešit tuto situaci volbou přesnějšího kontrolního postupu, musí být výrobní tolerance zúžena, resp. horní a dolní mezní úchylka posunuta do tolerančního pole výrobku.